Rozhodnutí NS

30 Cdo 5318/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/21/2016
Spisová značka:30 Cdo 5318/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5318.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 5318/2015



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobců a) I. D., a b) L. N., o ustanovení zástupce pro řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 Nc 601/2015, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. července 2015, č. j. 70 Co 125/2015-128, takto:

Dovolací řízení se z a s t a v u j e.


Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 27. března 2015, č. j. 19 Nc 601/2015-108, zamítl výroky I. a II. žádost žalobců o ustanovení zástupce pro řízení. Dospěl k závěru, že u žalobců jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žaloba směřuje proti úředníkům Ministerstva spravedlnosti, u nichž není dána pasivní legitimace ve sporu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. července 2015, č. j. 70 Co 125/2015-128, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobci podali dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byli zastoupeni advokátem. Požádali však opět, aby jim byl takový zástupce ustanoven.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. února 2016, č. j. 30 Cdo 5318/2015-171, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení odstranili nedostatek povinného zastoupení a zvolili si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Na výzvu reagovali dovolatelé opětovnou žádostí o ustanovení zástupce z řádu advokátů mimo jiné i z důvodu svého zdravotního stavu a současně uvedli, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle § 30 odst. 2 o.s.ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Vzhledem k tomu, že dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ale požádali znovu o ustanovení zástupce z řad advokátů, dovolací soud sám posoudil, zda splňují či nesplňují předpoklady uvedené v ustanovení § 30 a § 138 o.s.ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o.s.ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a z 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015).

V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelům ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť – jak již dovodily i soudy obou stupňů - dovolatelé uplatňují zřejmě bezúspěšně právo.

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelům byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatelé uplatňují dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. července 2015, č. j. 70 Co 125/2015-128, zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobci domáhají ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti pasivně nelegitimovaným žalovaným (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelům zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byli dovolacím soudem vyzváni, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že se seznámil i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2016, č.j. 32 Nd 140/2016-121.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. září 2016

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu