Rozhodnutí NS

7 Tdo 476/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 476/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.476.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Subsidiarita trestní represe
Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 předpisu č. 40/2009Sb.
§ 12 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 476/2019-497


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 5. 2019 o dovolání obviněné J. M. nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 5 To 256/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 187/2014, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. M. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 3. 2017, č. j. 29 T 187/2014-431, byla obviněná J. M. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené Hassman Trading, s. r. o., na náhradu škody 104 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 20. 6. 2014 do zaplacení. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedeného přečinu se obviněná podle zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že na základě smlouvy o spolupráci uzavřené dne 1. 7. 2009 s obchodní společností Hassman Trading, s. r. o., která je frančízantem obchodní společnosti Remax, uzavřela v rozporu s touto smlouvou v období od 13. 1. 2012 do 16. 8. 2012 v XY celkem v pěti případech jako zástupce zprostředkovatele smlouvu o výhradním poskytování realitních služeb mezi zprostředkovatelem, tj. společností Hassman Trading, s. r. o., a zájemcem, následně sama vyhotovila a bez vědomí uvedené společnosti zprostředkovala uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti, ve které pozměnila číslo depozitního účtu uvedené společnosti, na který měla být zaslána kupní cena včetně provize zprostředkovatele, a uvedla číslo účtu, jehož majitelem je M. D., čímž obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o., po odečtení provize obviněné způsobila celkovou škodu ve výši nejméně 104 167 Kč.

Odvolání obviněné směřující proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 5 To 256/2017-459, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřela o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe namítla, že daný případ neměl být řešen v rovině trestního práva. Zdůraznila, že došlo ke zjednodušení celého případu, přičemž orgány činné v trestním řízení převzaly výklad složitých obchodněprávních smluv, jejichž obsah nebyl náležitě jasný ani jejich účastníkům. Na smlouvu o spolupráci s prodejním partnerem, jež tvoří základní právní rámec, je navázána řada písemných příloh, které obsahují desítky stran značně nepřehledného právního textu. Rovněž nebylo zřejmé, v jakém postavení se obviněná podle uzavřených smluv ve vztahu k poškozené obchodní společnosti nacházela. Tato věc tak měla být s využitím zásady ultima ratio řešena v občanskoprávním řízení. Dovolatelka dále připustila, že podle výše uvedených smluv sice byla zavázána platit obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o., provize, jež nevyplácela, na druhou stranu nevyplácení těchto provizí se nemůže rovnat výši způsobené škody, neboť poškozená obchodní společnost byla povinna odevzdávat určitý díl společnosti Remax a svým partnerům poskytovat další peněžitá plnění či výhody, které měly dopad na samotnou provizi. Podle dovolatelky žádný z účastníků nebyl uveden v omyl v takovém rozsahu, aby byla způsobena škoda. Bytové jednotky byly převedeny, tento převod měl oporu v platných smlouvách a veškeré náležitosti prodejů byly řádně splněny. Ohledně kupních smluv bylo obecnou praxí všech realitních makléřů, že texty těchto smluv zpracovávali vždy sami podle potřeb svých zájemců. Důležitou roli hrály i tzv. blokovací depozita, resp. tzv. rezervační smlouvy, které byly součástí každého realitního obchodu. Ohledně těchto smluv se v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud v tom smyslu, že takové smlouvy jsou absolutně neplatné. Proto je sporné, zda vůbec došlo k uzavření platných realitních smluv.

Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné konstatoval, že pokud by obviněná prováděla vlastní podnikatelskou činnost v oblasti zprostředkování obchodů s nemovitostmi a pouze v zájmu získání důvěry zákazníků se vydávala za zástupce již zavedené realitní kanceláře, nebylo by její jednání možno kvalifikovat jako trestný čin podvodu spáchaný ke škodě obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o. Takto však sama dovolatelka své jednání necharakterizovala. Naopak připustila, že z uzavřených smluv byla zavázána platit provizi této obchodní společnosti, a pouze namítla, že výše nevyplacených provizí se nerovná výši škody. Tato námitka sama o sobě není důvodná, neboť za škodu je třeba považovat ušlý zisk poškozené obchodní společnosti, tj. celou výši provizí, které jí náležely. Státní zástupce dále vyložil neodůvodněnost námitky, podle které jednáním obviněné nebyl nikdo uveden v omyl, bezvýznamnost námitky týkající se neplatnosti rezervačních smluv, a odmítl námitku týkající se subsidiarity trestní represe. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Pod uplatněný důvod dovolání jsou podřaditelné námitky dovolatelky, jež se týkají určení výše způsobené škody a další výhrady směřující do objektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu, a konečně i námitka týkající se subsidiarity trestní represe.

Objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci a které jsou podstatné pro rozhodnutí podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že by nedošlo k předmětné majetkové dispozici.

Podstata podvodného jednání obviněné spočívala v tom, že uváděla účastníky jednotlivých smluv v omyl tím, že v kupní smlouvě pozměnila údaje tak, aby kupní cena nemovitosti včetně provize byla zasílána klienty na jiný účet než na depozitní účet Hassman Trading, s. r. o., za kterou jednala. Za účelem zakrytí tohoto podvodného jednání nepřiznala sjednané obchody této společnosti. Klienti tedy učinili v omylu majetkovou dispozici, na základě které vznikla škoda společnosti Hassman Trading, s. r. o., zatímco obviněná se obohatila. Zjevně neopodstatněná je tudíž námitka, že jednáním obviněné nebyl nikdo uveden v omyl a nikomu nevznikla škoda. Obviněné nebylo kladeno za vinu, že by poškodila, resp. uváděla v omyl účastníky smluv tím, že by kupní smlouvy nebyly vůbec uzavřeny nebo že by k převodům nemovitostí nedošlo.

Nejvyšší soud připomíná, že obviněná při jednání s klienty (minimálně při uzavírání smluv o výhradním poskytování realitních služeb) stále jednala jako zástupce zprostředkovatele – obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o., na základě plné moci ze dne 1. 1. 2012 (srov. např. č. l. 31 trestního spisu). Základem takového právního vztahu mezi ní a obchodní společností Hassman Trading, s. r. o., byla smlouva o spolupráci s obchodním partnerem, kterou uzavřela dne 1. 7. 2009 s výše uvedenou obchodní společností (viz č. l. 18 a násl.). Příslušná část provize za zprostředkování předmětných obchodů měla proto připadnout této obchodní společnosti. Obviněná však celkem v pěti případech uvedla v následně uzavírané kupní smlouvě jiné číslo účtu (konkrétně číslo bankovního účtu jejího bratra) za tím účelem, aby celá provize za zprostředkování služeb (tj. rovněž i ta část provize připadající poškozené obchodní společnosti) připadla její osobě.

V návaznosti na výše uvedené je možné upřesnit, že obviněná uvedla v omyl účastníky výše uvedených smluv pouze ohledně čísla bankovního účtu pro zaslání kupní ceny nemovitosti včetně provize za zprostředkování, o němž se přirozeně domnívali, že patří obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o., nikoli i ohledně skutečnosti, že jedná za tuto obchodní společnost, jak konstatovaly oba soudy (fakticky za tuto společnost jednala, v opačném případě by obchodní společnost neměla právo na provizi). Jinak řečeno, právě proto, že obviněná při uzavírání předmětných obchodů fakticky stále jednala jako zástupce uvedené obchodní společnosti, měla tato společnost právo na provizi. Následně tím, že si obviněná nechala na bankovní účet svého bratra zaslat bez vědomí Hassman Trading, s. r. o., celou tuto provizi, způsobila obchodní společnosti škodu.

Bez významu nebylo rovněž zamlčení podstatné skutečnosti obchodní společnosti Hassman Trading, s. r. o., konkrétně toho, že v pěti případech došlo (v zastoupení obchodní společnosti obviněnou) k uzavření smlouvy o výhradním poskytování realitních služeb, přičemž tyto smlouvy byla obviněná povinna zadat do systému poškozené obchodní společnosti, což neučinila, a následnému uzavření kupních smluv na nemovitosti, v důsledku čehož měla obchodní společnost právo na provizi.

Správný princip soudy zvolily při stanovení výše způsobené škody, která činí výši provizí, jichž se v důsledku posuzovaného jednání nedostalo poškozené obchodní společnosti. Takto stanovenou výši škody nelze snižovat o případné náklady, které byla poškozená povinna hradit dalším subjektům. Výši provize, kterou by získala sama obviněná v případě, kdyby obchody proběhly řádně, soudy při stanovení výše škody vzaly v úvahu. Dovolací námitka proti způsobu určení výše škody je zjevně neopodstatněná.

Bez významu je námitka dovolatelky týkající se neplatnosti rezervačních smluv. Podstatné je, že kupní smlouvy byly uzavřeny, k převodu vlastnického práva došlo, a vznikla tedy i povinnost platit příslušné provize. Jak dále výstižně konstatoval ve vyjádření k dovolání státní zástupce, poněkud nejasná – nehledě na její skutkový charakter – je polemika dovolatelky ohledně otázky, kdo vypracoval předmětné smlouvy, když soudy vycházely z toho, co sama uvádí, tj. že smlouvy opatřené hlavičkou advokátní kanceláře jinak vypracovala ona.

Pod deklarovaný dovolací důvod podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná je námitka týkající se principu ultima ratio, s níž souvisí zásada subsidiarity trestní represe upravená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže jednáním pachatele byly naplněny všechny znaky trestného činu, pak skutečnost, že toto jednání mělo občanskoprávní rámec (případná neplatnost právních jednání z občanskoprávního hlediska je zde bezvýznamná) a že k ochraně práv poškozeného subjektu by mohlo být použito i prostředků práva civilního, nemůže být sama o sobě důvodem k neuplatnění trestní represe.

Ke zbývajícím námitkám obviněné týkající se tvrzení, že se jednalo o složité obchodněprávní smlouvy, jejichž obsah jí nebyl zcela jasný, popř. že obviněné nebylo zřejmé, v jakém postavení se ve vztahu k poškozené obchodní společnosti nacházela, Nejvyšší soud pouze stručně konstatuje, že se jedná o zjevně neopodstatněné námitky, k nimž se již dostatečným a přesvědčivým způsobem vyjádřil odvolací soud (viz zejména odstavec 13 odůvodnění usnesení).

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné J. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019

JUDr. Josef Mazák
předseda senátu