Rozhodnutí NS

20 Cdo 353/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/19/2019
Spisová značka:20 Cdo 353/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.353.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Notářský zápis
Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 353/2019-249


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Kárimem Titzem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti povinnému J. N., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3, pro 50 000 USD s příslušenstvím a 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 4306/2015 a sp. zn. 64 EXE 4304/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2018, č. j. 12 Co 331/2017-210, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2018, č. j. 12 Co 331/2017-210, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2017, č. j. 64 EXE 4304/2015-48, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 64 EXE 4306/2015-79, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 64 EXE 4306/2015-79, zamítl návrh povinného ze dne 9. 11 2015 na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Lucií Valentovou, Exekutorský úřad Brno – město, pod sp. zn. 169 EX 6490/15, na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2015, č. j. 64 EXE 4306/2015-10. Dále soud usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. 64 EXE 4304/2015-48, zamítl návrh povinného ze dne 10. 12. 2015 na zastavení exekuce vedené na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2015, č. j. 64 EXE 4304/2015-10, soudní exekutorkou Mgr. Lucií Valentovou, Exekutorský úřad Brno – město. Po skutkové stránce uzavřel, že exekučním titulem v řízení vedeném pod sp. zn. 64 EXE 4306/2015 je vykonatelný notářský zápis sp. zn. NZ 264/2011, N 274/2011, sepsaný JUDr. Lenkou Vrzalovou, notářkou se sídlem v Prostějově, dne 13. 6. 2011. Z tohoto notářského zápisu vyplývá, že oprávněný s povinným před notářkou uzavřeli smlouvu o půjčce, jíž oprávněný jako věřitel přenechal povinnému jako dlužníkovi peněžní hotovost ve výši 50 000 USD, kterou povinný přijal ve třech samostatných částkách již před podpisem této smlouvy o půjčce a zavázal se ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 18 000 USD, tj. v celkové výši 68 000 USD, oprávněnému ve třiceti pěti splátkách počínaje měsícem červencem roku 2011 do 13. 6. 2014 pod ztrátou výhody splátek. V řízení vedeném pod sp. zn. 64 EXE 4304/2015 je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 436/2010, N 448/2010, sepsaný JUDr. Lenkou Vrzalovou, notářkou se sídlem v Prostějově,
dne 17. 9. 2010. Z notářského zápisu vyplývá, že oprávněný jako věřitel přenechal povinnému jako dlužníkovi peněžní hotovost ve výši 1 000 000 Kč a 30 000 Kč v pěti samostatných částkách již před podpisem smlouvy o půjčce a povinný se tyto částky zavázal vrátit oprávněnému spolu s dohodnutým úrokem v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem říjnem roku 2010. Z protokolu o trestním oznámení povinného a odborného vyjádření Policie ČR ze dne 8. 6. 2016 vzal soud za prokázáno, že sporné podpisy, které mají znít na jméno povinného na notářských zápisech sp. zn. NZ 264/2011, N 274/2011, a sp. zn. NZ 436/2010, N 448/2010, nejsou pravými spontánními, tedy běžně užívanými podpisy povinného, ale jedná se o jeho podpisy úmyslně zkomolené. U záznamu k notářskému zápisu N 274/2011 bylo stanoveno, že nelze rozhodnout, zda se jedná o podpis úmyslně zkomolený či zda je jeho pisatelem jiná osoba. Podpis povinného na záznamu k notářskému zápisu N 448/2010 je pak pravým spontánním podpisem povinného. Soud dospěl k závěru, že tvrzení povinného, že ve dnech sepsání předmětných notářských zápisů, v kanceláři notářky vůbec nebyl, bylo jednoznačně vyvráceno sdělením notářky JUDr. Lenky Vrzalové, obsahem spisů sp. zn. N 274/2011, N 264/2011, a sp. zn. NZ 436/2010, N 448/2010, a také odborným vyjádření Policie ČR. Pokud jde o tvrzení povinného, že od oprávněného částky 50 000 USD a 1 000 000 Kč nikdy nepřevzal, tak oprávněný své tvrzení o uzavření smluv o půjčce a předání těchto částek doložil notářskými zápisy, které jsou veřejnou listinou, což znamená, že skutečnosti osvědčené nebo potvrzené ve veřejné listině – není – li prokázán opak – je třeba považovat za pravdivé (§ 134 o. s. ř.). Povinný však správnost (pravdivost) notářských zápisů nevyvrátil a opak děje osvědčeného notářskými zápisy neprokázal.


Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. září 2018, č. j. 12 Co 331/2017-210, obě usnesení soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že povinný je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech odvolacího řízení částku 15 031 Kč (výrok II.), a to po doplnění dokazování znaleckým posudkem JUDr. Jiřího Straky
ze dne 4. 5. 2018 a listinným důkazem – odpovědí na jazykový dotaz vypracovanou Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR ze dne 29. 1. 2018. Uvedl, že postačí, pokud je z notářského zápisu objektivně (jednoznačně a určitě a to i z pohledu třetích, míněno od smluvních stran notářského zápisu, odlišných osob) zřejmý důvod plnění, předmět a doba plnění, tedy pokud je z notářského zápisu objektivně zjistitelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité konkrétní plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem. V dané věci je výše částky a příslušná měna v obou exekučních titulech vyjádřena vždy nejdříve číselně s použitím běžně užívané zkratky příslušné měny a následně vypsána též slovy. Objektivně tak nemůže vzniknout pochybnost o určitosti předmětu plnění. Znalec JUDr. Jiří Straka ve znaleckém posudku ze dne 4. 5. 2018 dospěl v zásadě ke stejnému závěru, jenž je obsažen v odborném vyjádření pro potřeby policie, když především vyloučil, že by sporné podpisy povinného na notářských zápisech byly padělky. Za tohoto stavu lze uzavřít, že byla bezpečně vyvrácena námitka povinného, že předmětné notářské zápisy nepodepsal. V obou notářských zápisech, jejichž součástí je vždy i uvedené právní jednání, v tomto případě smlouva o půjčce, jež je skutečností, na níž se vymáhané pohledávky zakládají, je výslovně potvrzeno (v prvním odstavci bodu I.), že věřitel (v tomto řízení oprávněný) předal dlužníku (v tomto řízení povinnému) příslušné finanční částky již před podpisem těchto smluv o půjčce. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že toto vyjádření zachycené ve formě veřejné listiny představuje silný a významný důkaz, že mezi účastníky byly v uvedené dny uzavřeny smlouvy o půjčce, na jejichž základě oprávněný odevzdal předmět těchto půjček povinnému.


Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém především namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nehodnotil notářské zápisy s přihlédnutím k jejich obsahu. V obou notářských zápisech je ohledně předání částek v nich uvedených shodný text, že „k předání peněz došlo v dřívější době“. Ani v jednom notářském zápisu však není uvedeno, v jakých konkrétních (dílčích částkách) a v jaké konkrétní dny měly být uvedené částky předány, a proto je nutné zjistit, na základě jakého právního důvodu, kdy a v jakých částkách byly peníze skutečně předány. Protože nebylo dostatečně prokázáno, že půjčky byly povinnému poskytnuty, měly být exekuce zastaveny z důvodu neexistence hmotněprávních vztahů, tj. realizovaných smluv o půjčce.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Povinný v rámci dovolání především namítá, že předmětné notářské zápisy neobstojí jako exekuční titul, protože ani v jednom z nich není uvedeno, v jakých částkách, v jaké konkrétní dny, a z jakého právního důvodu měly být dílčí částky z údajných smluv o půjčkách zachycených v předmětných notářských zápisech předány (k tomu povinný dodává, že k předání peněz a tedy ke vzniku půjček jako reálných kontraktů mezi oprávněným a povinným nikdy nedošlo). Podstatou dovolání povinného tedy je námitka, že ani popis právního jednání tak, jak je uveden v předmětných notářských zápisech, neobstojí, protože ve skutečnosti se zřejmě nejednalo o jediné právní jednání (o půjčku) veškerých v notářských zápisech uvedených peněz, ale mělo jít o souhrn dílčích (tří, případně pěti) právních jednání, která však nejsou v předmětných notářských zápisech zachycena dostatečně určitým způsobem. Dovolateli je třeba dát za pravdu, že odvolací soud se právním posouzením potřebné míry určitosti předmětných notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti nezabýval, čímž nejednal v souladu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V dovolatelem namítaných souvislostech se odvolací soud omezil na zjištění a konstatování, že v obou předmětných notářských zápisech byly zachyceny smlouvy o půjčkách, jež byly vymezeny dostatečně určitým způsobem. Z usnesení odvolacího soudu ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2016, č. j. 64 EXE 4306/2015-79, je dále zřejmé, že tento závěr v případě notářského zápisu notářky JUDr. Lenky Vrzalové ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. N 274/2011, NZ 264/2011, odvolací soud uskutečnil za situace, kdy z textu předmětného notářského zápisu plyne, že oprávněný přenechává povinnému jako věřitel částku 50 000 USD a povinný tuto částku přijímá s tím, že ji vrátí spolu s dohodnutým úrokem ve výši 18 000 USD ve splátkách počínaje měsícem červencem roku 2011 do 13. 6. 2014. Z rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně se dále podává, že částku ve výši 50 000 USD povinný již přijal „ve třech samostatných částkách před podpisem smlouvy o půjčce“. Tuto zjištěnou skutkovou okolnost však odvolací soud blíže nehodnotil, zejména nezaujal postoj k tomu, zda dřívější předání hotovosti ve výši úhrnem 50 000 USD lze pokládat za součást „smlouvy o půjčce“ ze dne 13. 6. 2011, která byla zachycena v předmětním notářském zápise, nebo zda se i s ohledem na časovou a jinou souvislost jednalo o trojí samostatné právní jednání (o trojí poskytnutí půjčky). Vyhodnocení této okolnosti je přitom rozhodující pro posouzení, zda předmětný notářský zápis obstojí jako zápis o konkrétním právním jednání, k němuž skutečně došlo (o jediné půjčce ve výši úhrnem 50 000 USD), které lze s ohledem na svolení k vykonatelnosti exekučně realizovat a na něž má navazovat dohoda podle § 71b not. řádu. Jestliže se nejednalo o jediné právní jednání ze dne 13. 6. 2011, ale údajný dluh povinného měl vzniknout na základě tří různých a dílčích právních jednání učiněných před sepisem předmětného notářského zápisu, není dluh povinného v předmětném notářském zápise popsán dostatečně určitým způsobem. Není totiž zřejmé, kdy a v jakých dílčích částkách oprávněný povinnému plnění ve výši úhrnem 50 000 USD poskytl a není bez pochyb ani důvod, proč k poskytnutí těchto blíže neidentifikovaných dílčích plnění došlo.

Totéž nedopatření spočívající v neúplném právním vyhodnocení skutkových závěrů lze odvolacímu soudu vytknout i v případě notářského zápisu sp. zn. NZ 436/2010, N 448/2010, sepsaného notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou dne 17. 9. 2010. Z usnesení odvolacího soudu ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2017, č. j. 64 EXE 4304/2015-48, plyne, že stejný chybný závěr odvolací soud učinil i ohledně výše uvedeného notářského zápisu, když z jeho textu plyne, že oprávněný jako věřitel přenechal povinnému jako dlužníkovi peněžní hotovost ve výši 1 000 000 Kč a 30 000 Kč (v této části byla exekuce zastavena usnesením soudní exekutorky Mgr. Lucie Valentové ze dne 26. 11. 2015, č. j. 169 EX 6492/15-17) v pěti samostatných částkách již před podpisem smlouvy o půjčce a povinný se tyto částky zavázal vrátit oprávněnému spolu s dohodnutým úrokem v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem říjnem roku 2010. Odvolací soud zde taktéž nevyhodnotil, zda dřívější předání hotovosti ve výši úhrnem 1 000 000 Kč lze pokládat za součást „smlouvy o půjčce“ ze dne 17. 9. 2010, nebo zda se i s ohledem na časovou a jinou souvislost jednalo o pět samostatných právních jednání. Vyhodnocení této okolnosti je i v tomto případě rozhodující pro posouzení, zda předmětný notářský zápis obstojí jako zápis o konkrétním právním jednání, k němuž skutečně došlo (o jediné půjčce ve výši úhrnem 1 000 000 Kč), které lze s ohledem na svolení k vykonatelnosti exekučně realizovat. Jestliže se nejednalo o jediné právní jednání ze dne 17. 9. 2010, ale údajný dluh povinného měl vzniknout na základě pěti různých a dílčích právních jednání učiněných před sepisem předmětného notářského zápisu, není dluh povinného v předmětném notářském zápise popsán dostatečně určitým způsobem. Není totiž zřejmé, kdy a v jakých dílčích částkách oprávněný povinnému plnění ve výši úhrnem 1 000 000 Kč poskytl a není bez pochyb ani důvod, proč k poskytnutí těchto blíže neidentifikovaných dílčích plnění došlo.

Za výše popsaných okolností by předmětné notářské zápisy neobstály a bylo by na místě exekuce zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, a ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 3. 2019


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu