Rozhodnutí NS

25 Cdo 4521/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:25 Cdo 4521/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4521.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Zdravotnictví
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 420 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/13/2019
III.ÚS 1568/19
JUDr. Radovan Suchánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4521/2018-436

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: A. D., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti žalované: SurGal Clinic s. r. o., se sídlem Drobného 307/38, Brno, IČO 46965033, zastoupená Mgr. Ivanou Keresteši, advokátkou se sídlem Drobného 307/38, Brno, za účasti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 67/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, č. j. 44 Co 542/2016-401, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 7. 2016, č. j. 42 C 67/2011-332, přiznal žalobkyni částku 558.160 Kč s příslušenstvím na náhradě škody na zdraví (bolestném a ztížení společenského uplatnění – dále „ZSU“), v částce 819.920 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně podstoupila v zařízení žalované dne 7. 9. 2009 zákrok, při němž jí byla chirurgicky implantována žilní náhrada neprůchodné stehenní tepny s napojením v třísle levé nohy v blízkosti femorálního nervu, který byl následně poškozen a žalobkyně trpí trvalými následky - poruchou hybnosti levé končetiny. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že samotná operace proběhla v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, v pooperační péči však byly nedostatky spočívající především ve zcela nedostatečně vedené dokumentaci. Na základě znaleckých posudků dospěl k závěru, že příčinnou poškození nervu mohlo být buď přímé mechanické poškození v průběhu operace či rozvojem hematomu v místě v průběhu nedostatečné pooperační péče. Nebýt tohoto porušení povinností v souvislosti s operací, včasný zákrok by pravděpodobně přispěl k zabránění či minimalizaci trvalého funkčního postižení. Odškodnění stanovil v částce 30.720 Kč na náhradu bolestného a částky 158.160 Kč za ZSU navýšeného mimořádně pro obtíže v některých životních oblastech na cca 2,5 násobek základního odškodnění.

K odvolání žalobkyně i žalované rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 44 Co 542/2016-401, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil, rovněž změnil výrok o poplatkové povinnosti a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem operatéra i soudního znalce z oboru neurologie a na základě toho uzavřel, že je vyloučeno přímé mechanické poškození nervu, příčinou poškození tedy byl buď útlak nástrojem přenesený tkáněmi či postupný útlak rozvojem hematomu v ráně, k čemuž se znalec přiklonil. Pochybení v pooperační péči spočívající v nedostatečné kontrole ovladatelnosti a citlivosti končetiny nejsou v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť dle závěru znalce by ani včasnější reoperace nezabránila trvalým následkům, pouze by mohla vést k nižší míře následků v rozsahu 5 – 10 %, či by byl výsledek zcela stejný. Znalec za zásadní příčinu cévních obtíží žalobkyně označil její kuřáctví. Závěry dalších znalců odvolací soud vyloučil, neboť byly postiženy vadami a jediný znalec MUDr. Hřeben měl patřičnou odbornost k posouzení znaleckých otázek. Odvolací soud dále připomněl, že ze znaleckého posudku nevyplynuly následky prezentované žalobkyní a dle znalce byly na hranici újmy, tedy nepatrné. Jelikož žalobkyně neprokázala porušení právní povinnosti žalovaným při první operaci a příčinnou souvislost mezi pochybením v pooperační péči a vzniklou škodou, odvolací soud změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně obsáhlé dovolání, jež má být přípustné pro řešení otázek stanovení příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, jež dosud nebyly řešeny, či se v jejich řešení odchýlil odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka především zpochybňuje postup odvolacího soudu při hodnocení závěrů znaleckých posudků, na jejichž základě dospěl k závěru, že přestože znalec uzavřel, že jednou z možných příčin vzniku škody na zdraví žalobkyně bylo pozdní zjištění poruchy citlivosti její levé dolní končetiny a vznik hematomu v ráně, a rovněž byly zjištěny nedostatky ve vedení zdravotní dokumentace, byla její žaloba zcela zamítnuta pro neprokázání příčinné souvislosti mezi těmito pochybeními a vznikem škody na zdraví. Dovolatelka dále namítla nedostatky znaleckého posudku a averzi znalce vůči ní i jejímu právnímu zástupci, na jejichž základě měl být vyhotoven revizní znalecký posudek, jenž by přistoupil k procentnímu vyjádření podílu jednotlivých možných příčin na vzniku škody. Ze závěrů ostatních znaleckých posudků vyplynula jednoznačná souvislost nedostatků v pooperační péči žalované a trvalých následků dovolatelky. Z důvodu nedostatků ve vedení zdravotní dokumentace nebylo možno zodpovědět některé otázky znalci a rovněž z těchto mimořádných důvodů by měla být žaloba shledána důvodnou. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná uvedla ve svém vyjádření, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolatelkou citovaná rozhodnutí na projednávanou věc nedopadají a závěry odvolacího soudu jsou správné. Námitky dovolatelky vycházejí z pozměněných či zkreslených interpretací závěrů znalců. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobce bylo podáno včas, oprávněnou osobou
(§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), není však přípustné podle § 237 o. s. ř.


V části námitek týkajících se závěrů znaleckého posudku MUDr. Hřebena, hodnocení znaleckých posudků znalců MUDr. Fargaše a MUDr. Gregora pro jejich odlišnou specializaci i skutkových závěrů odvolacího soudu (neprokázání přímého poškození nervu v rámci operace) zpochybňuje dovolatelka správnost skutkových zjištění a správnost hodnocení provedených důkazů, jež přípustnost dovolání nemohou založit, neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci.

Otázkou skutkovou je i otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem (popř. škodní událostí). V řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). V tomto směru se odvolací soud správně zaměřil na zjišťování příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví, jež žalobkyně utrpěla, a jednáním žalované při provádění lékařského zákroku, který byl shledán lege artis, a následnou pooperační péčí, v níž byly zjištěny nedostatky.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na závěru, že ačkoli byly shledány nedostatky ve vedení zdravotní dokumentace žalovanou a v pooperační péči, při níž nebyla dostatečně kontrolována citlivost a hybnost operované končetiny, porušení těchto právních povinností žalovanou není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, neboť ke vzniku škody v podobě poškození nervu a trvalých následků by s největší pravděpodobností došlo i při včasné reoperaci, pokud ta vůbec mohla přinést zmírnění obtíží, jelikož možnou příčinou poškození femorálního nervu byly rovněž přenesený útlak okolními tkáněmi při samotné operaci a predispozice (premorbidita) předchozích onemocnění dovolatelky, jimž zabránit nešlo.

V minulosti již dovolací soud řešil obdobný případ poškození nervu v průběhu operačního zákroku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1052/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3490/2012, nebo odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 695/2012). Ve všech uvedených případech došlo k poškození nervu přesto, že operace proběhla lege artis a poškození nešlo zabránit. V projednávané věci bylo zjištěno, že ke vzniku škody by došlo i v případě, že by pooperační péče byla poskytnuta lege artis a bylo přistoupeno dříve k reoperaci. Otázkou zůstala možnost mírnějších trvalých následků v případě včasnější reoperace, avšak dle znalce v řádu jednotek procent a i tento svůj závěr označil za čistě spekulativní. Zároveň za převažující příčinu trvalých obtíží, jež dovolatelka pociťuje (narušený stereotyp chůze), označil znalec trvající kuřáctví, jež vedlo k první operaci a významně negativně ovlivnilo proces léčby. Závěr odvolacího soudu
o nesplnění předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody v důsledku nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovanou a vznikem škody na zdraví dovolatelky je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.


Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

S ohledem na širší okolnosti případu podrobně rozvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, zjevný rozdíl v majetkových poměrech účastníků a zdravotní stav žalobkyně nebyla žalované přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení (§ 150, § 243c odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu