Rozhodnutí NS

26 Cdo 2616/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/15/2018
Spisová značka:26 Cdo 2616/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2616.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dobré mravy
Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 2616/2018-98


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a/ V. P. a b/ P. P., obou bytem v K. H., zastoupených Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo nám. 512/16, proti žalované L. Z., bytem v K. H., zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7, o vyklizení bytové jednotky a garáže, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 204/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018, č. j. 25 Co 442/2017-44, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700,- Kč k rukám Mgr. Jana Alta, advokáta se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo nám. 512/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:

Žalobci se domáhali, aby žalovaná vyklidila „bytovou jednotku č. 305/4 v domě č. p. , který je součástí pozemku parc. č.– zastavěná plocha a nádvoří, a nebytovou jednotku garáž č. v domě č. p., který je součástí pozemku parc. č.– zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. M., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště K. h. na LV č. “ (dále jen „nemovitosti“). Žalobu odůvodnili tvrzením, že nemovitosti nabyli na základě kupních smluv z 5. dubna 2017 a z 20. dubna 2017 s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k 19. dubnu 2017 a 24. dubnu 2017. První smlouvu uzavřeli s insolvenčním správcem, jelikož se žalovanou – původní vlastnicí jedné ideální poloviny nemovitostí – bylo vedeno insolvenční řízení. Přes to, že její právo užívat nemovitosti zaniklo ztrátou spoluvlastnického práva ke dni 19. dubna 2017, přes jejich výzvy je dosud nevyklidila.

Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. září 2017, č. j. 5 C 204/2017-27, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. ledna 2018, č. j. 25 Co 442/2017-44, citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky), k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, není přípustné podle § 237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. září 2017 – dále opět jen „o.s.ř.“).

Podle § 241a o.s.ř. lze dovolání podat toliko z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či nesprávná zjištění skutkového stavu tak způsobilým dovolacím důvodem nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze v případě, že je dovolání přípustné; samy o sobě však přípustnost dovolání nezakládají. Právě takové vady řízení dovolatelka namítla, a to tvrzením, že soud prvního stupně a ani odvolací soud ji nepoučily o jejím právu požádat podle § 30 odst. 1 o.s.ř. o ustanovení zástupce, čímž zasáhly do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nad rámec toho však dovolací soud přes to dodává, že takto uplatněná dovolací námitka není ani opodstatněná, jelikož z obsahu spisu (viz č. l. 15 spisu) vyplývá, že dovolatelka byla již soudem prvního stupně poučena o svých právech, včetně práva podle § 30 o.s.ř., a poučení jí bylo řádně doručeno současně s předvoláním k jednání a žalobou.

Další dovolací námitka, která již způsobilý dovolací důvod představuje, se týká otázky, zda výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytové jednotky a garáže je či není z pohledu okolností vylíčených v dovolání v rozporu s dobrými mravy.

V poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013, se soudní praxe ustálila v názoru, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska § 3 odst. 1 citovaného zákona za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný pod č. 152/98 časopisu Soudní judikatura, z 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod č. 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 19. listopadu 2015, sp. zn. 33 Cdo 2472/2015). Podle názoru dovolacího soudu je uvedený právní názor využitelný rovněž v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V posuzovaném případě se odvolací soud otázkou zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. vskutku nezabýval, avšak právě proto, že dovolatelka existenci příslušných právně významných skutečností ve všech jejich souvislostech ani netvrdila; povětšině s nimi (nově) přichází (v rozporu s ustanovením § 241a odst. 6 o.s.ř.) prakticky až v dovolání. S námitkami vztahujícími se k incidenčnímu řízení, které uplatnila v odvolacím řízení, se však odvolací soud vypořádal, a to tak, že s ohledem na tam citovaná rozhodnutí byla veškerá dosud zahájená incidenční řízení pravomocně skončena v její neprospěch.

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozhodnutí v celém rozsahu, tedy jakoby i výroky o náhradě nákladů řízení. Zde však – z důvodů stručnosti – pouze uvádí, že podle § 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. dovolání proti této části rozhodnutí není přípustné.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o.s.ř. – se souhlasem všech členů senátu (§ 234c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

V souladu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť přistoupil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě. Navíc nejsou-li splněny podmínky pro meritorní projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o možném odkladu vykonatelnosti jím napadeného rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 10. 2018


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu