Rozhodnutí NS

30 Cdo 333/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:30 Cdo 333/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.333.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 333/2019-45


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B., narozeného 31. 7. 1959, bytem v Pardubicích, Devotyho 1625, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 109/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2018, č. j. 16 Co 180/2018-15, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 67 C 109/2018-10, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci uvedeného usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu příslušnému (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči České republice náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla souviset s postupem Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011 a Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 35/2017.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

K obsahu dovolání ze dne 12. 7. 2018, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu a vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§ 241a odst. 5 o. s. ř.).

Námitka, že soud prvního stupně nebyl oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, se týká otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu na výběr danému ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř., nýbrž vycházel z toho, že uvedený soud je obecným soudem žalovaného státu, když v jeho obvodu sídlí organizační složka státu příslušná za něj v řízení jednat [srov. § 85 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].

Ani při řešení související otázky, zda je Obvodní soud pro Prahu 9, u něhož byla žaloba podána, soudem místně příslušným (žalobci na výběr daným), se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když uzavřel, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom ve své žalobě z pohledu § 87 písm. b) o. s. ř. neuvedl žádnou skutečnost, která by byla způsobilá založit místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9. V obvodu uvedeného soudu neprobíhalo žádné z řízení, z nichž žalobce odvozuje žalobou uplatněný nárok.

Pochybnosti žalobce o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládají přípustnost dovolání, neboť ani při řešení dané otázky se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018, ve kterém bylo postaveno na jisto, že ani případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být co do určení obecné místní příslušnosti vůbec zohledněna.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu