Rozhodnutí NS

24 Cdo 4403/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/15/2019
Spisová značka:24 Cdo 4403/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4403.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dědické řízení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 175k odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 4403/2018-220


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po J. H., narozeném XY, zemřelém dne 5. června 1993, posledně bytem XY, za účasti 1) J. H. narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Liberci 14, Primátorská č. 1152/16, 2) M. P., narozené XY, bytem XY, 3) L. R., narozené XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 1092/2013, o dovolání J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. ledna 2017, č. j. 83 Co 330/2016-180, takto:


I. Dovolání J. H. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

J. H. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci ze dne 30.1.2017, č. j. 83 Co 330/2016-180, kterým tento odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8.1.2016, č. j. 35 D 1092/2013-153, kterým bylo dodatečné dědické řízení po J. H., zemřelém dne 5.6.1993, zastaveno; důvodem zastavení řízení bylo, že aktiva, která byla navržena k dodatečnému projednání dědictví (členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu, resp. jejich hodnota), zůstala mezi účastníky řízení po skutkové stránce (ohledně existence a platnosti dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené mezi zůstavitelem a jeho manželkou R. H.) sporná. Jako dovolací důvod J. H. uvedl nesprávné právní posouzení věci a nedodržení ustanovení § 175k odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. odvolacím soudem. Zrekapituloval průběh řízení a soudem zjištěný stav věci a poukázal na to, že se odvolací soud „dovolává ustanovení § 175y odst. 1 OSŘ a uvádí, že pokud soud prvního stupně rozhodl podle § 175k odst. 3 OSŘ, tak nic nebrání, aby se účastníci řízení domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví“, ovšem podle jeho názoru „a také dle příslušné judikatury pokud soud zastaví dědické řízení podle §175k odst. 3 OSŘ je soud povinen účastníky dědického řízení poučit o právu podat žalobu, kterou bude zahájeno u soudu sporné řízení a kde bude možné uplatnit důkazní prostředky, které není možno uplatnit v řízení o dědictví“. Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, a „aby byla stanovena lhůta, v které bude moci dovolateli umožněno podat žalobu na neplatnost Dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu XY a případně i rozporovat vypořádání dědictví po smrti zůstavitele“.

Nejvyšší soud České republiky dovolání J. H. podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že řešená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). V dovolání J. H. však není uvedeno žádné rozhodnutí dovolacího soudu, v němž by byla otázka sporných aktiv dědictví, zastavení dodatečného projednání dědictví a otázka domáhání se sporného práva žalobou mimo řízení o dědictví posouzena a rozhodnuta jinak, než v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu v dané věci. Dovolání tak chybí jedna z obligatorních náležitostí stanovených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Lze dodat, že odkázání účastníka řízení o dědictví na podání žaloby ve sporném soudním řízení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. (ve znění platném v době smrti zůstavitele) bylo vyhrazeno jen pro případy sporného dědického práva (tj. určení, že žalobce je dědicem, popř. žalovaný není dědicem zůstavitele), nikoli sporných aktiv či pasiv dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 3. 2019


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu