Rozhodnutí NS

20 Cdo 1698/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/18/2018
Spisová značka:20 Cdo 1698/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1698.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dovolání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1698/2018
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné MERACUS s. r. o., se sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, identifikační číslo osoby 27636925, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Leštínská 2302/12, proti povinnému I. P., P., zastoupenému JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 947/12, za účasti vydražitele L. O., P., pro 573 810 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 17, pod sp. zn. 099 EX 4591/13, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2017, č. j. 16 Co 337/2017-182, t a k t o:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

V označené exekuční věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 16 Co 337/2017-182, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1 (dále rovněž „exekutor“), ze dne 28. 6. 2017, č. j. 099 EX 4591/13-148 (dále „usnesení exekutora“), ve výroku, jímž exekutor udělil v elektronické dražbě příklep k pozemkům č. parc., všem v katastrálním území a obci L. n. S., zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro V. k., Katastrální pracoviště H. B. (dále též „pozemky“), vydražiteli L. O. za nejvyšší podání v částce 1 340 000 Kč. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi vydražitelem a povinným.

Odvolací soud v postupu exekutora při nařízení a provedení dražby neshledal porušení zákona. Povinný takové porušení nenamítal a jeho kritika postupu exekutora není důvodná, neboť oprávnění exekutora zvolit vhodný způsob exekuce mu umožňuje zákon (§ 44 písm f/ a § 58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále rovněž „ex. řád“). Posouzení vhodnosti soudním exekutorem zvoleného způsobu exekuce je možné jen na základě návrhu na částečné zastavení exekuce „vedené určitým způsobem“, nikoli při odvolacím přezkumu rozhodnutí o příklepu. Nedoložené zůstalo rovněž tvrzení povinného, že pohledávka oprávněného činí toliko 30 000 Kč; tato námitka není ve fázi udělení příklepu námitkou ani rozhodná, mohl-li ji povinný uplatnit pouze návrhem na částečné zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud posuzoval otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolací soud především nepřihlédl ke skutečnosti, že povinný oprávněné krom 30 000 Kč před zahájením exekuce zaplatil dluh a tuto skutečnost listinami (dokladem o zaplacení a čestným prohlášením) doložil. S tím souvisí nepřiměřenost vedené exekuce, protože zvolený způsob exekuce není s ohledem na výši vymáhané částky adekvátní a exekutor porušil provedením exekuce exekuční řád. Dovolatel z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná označila dovolání povinného za nedůvodné, neobsahuje-li zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání a důvodu dovolání. Povinný nadále dluží oprávněné vymáhanou částku 573 810 Kč a náklady řízení ve výši 111 050 Kč. Tvrdí-li, že dluží pouze 30 000 Kč, měl se odvolat proti exekučnímu titulu, tj. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2012, č. j. 19 C 263/2011-27, a to neučinil. Exekuce prodejem pozemků je po vyčerpání jiných možností (postižení účtů povinného a snaha prodat některé jeho obchodní podíly) vedena přiměřeným způsobem.

Vydražitel se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb.), dále „o. s. ř.“, bez jednání (viz § 243a odst. 1 o. s. ř.) se závěrem, že dovolatelem předestřená otázka možnosti podání návrhu na zastavení exekuce v době po vydání usnesení o příklepu a v této souvislosti posuzovaná přiměřenost (vhodnost) způsobu exekuce a porušení zákona při dražbě byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přičemž od tohoto řešení není důvodu se odchylovat; dovolatel proto hledisko přípustnosti dovolání v souladu s ustanovením § 237 o. s. ř. nevystihl.

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že při provedení dražby byl porušen zákon například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud prvního stupně neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročil dražební jednání, ačkoli tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2013, sp. zn. 20 Cdo 2158/2013).

V souvislosti s uvedeným závěrem Nejvyšší soud ohledně dovolatelem předestřené otázky v usnesení ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016 (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 30. srpna 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2715/18 odmítnuta) dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl.

Dovolatel sice v odvolání proti usnesení o příklepu uvedl, že vymáhanou pohledávku převážně uhradil v době před dražebním jednáním (dokonce před zahájením exekučního řízení), neupřesňuje však kdy a především z obsahu odvolání, dovolání a z průběhu exekučního řízení není zjištěno, že by exekutor o namítaném důvodu k (částečnému) zastavení exekuce dražbu před udělením příklepu věděl či mohl vědět, neboť pouze tehdy by bylo možné dovodit, že při dražbě byl porušen zákon. Napadené usnesení za tohoto stavu nemůže záviset ani na řešení otázky vhodnosti exekutorem zvoleného způsobu exekuce, došlo-li k dražbě pozemků za nejvyšší podání 1 340 000 Kč pro pohledávku ve výši 573 810 Kč s příslušenstvím, tj. nikoli pro dovolatelem tvrzenou částku 30 000 Kč s příslušenstvím.

Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V následném řízení (před rozvrhovým jednáním) se exekutor bude tvrzením povinného o uhrazení vymáhané pohledávky v jejím převážném rozsahu zabývat (pro případ, že povinný tímto způsobem mínil podat návrh na částečné zastavení exekuce), neboť označená skutečnost by na rozvrh výtěžku měla vliv.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu)

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2018


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu