Rozhodnutí NS

11 Tdo 995/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:11 Tdo 995/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.995.2018.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.
§ 265p odst. 1 tr. ř.
§ 265k odst. 2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 995/2018-I.-41
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, a obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 2/2018, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, ve výroku o trestu a ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 T 2/2018, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. K. dopustil trestné činnosti tím, že

,,nejméně od roku 2015 pěstoval opakovaně v místě svého bydliště v obci L., okres Z., na zahradě rostliny konopí, a to v roce 2015 nejméně 2 rostliny, které poté usušil a zpracoval v tzv. marihuanu a v roce 2016 nejméně 5 rostlin, které následně sušil a částečně zpracoval v místě svého bydliště v tzv. marihuanu, přičemž ke dni 26. 10. 2016 přechovával v místě bydliště celkem 677,6 gramů sušené rostlinné hmoty obsahující celkem 58,95 gramů účinné látky delta-9-THC, dále sušené nezpracované části rostlin konopí s hmotností toxikomanky využitelných částí po usušení 12 310 gramů, obsahujících 1 808,34 gramů účinné látky delta-9-THC a zelenohnědou hmotu o hmotnosti 17,5 gramů, obsahující 2,74 gramů účinné látky delta-9-THC, dále nasbíral a ke dni 26. 10. 2016 sušil v místě svého bydliště celkem 328 hub rodu lysohlávka o celkové hmotnosti 6,91 gramů, obsahujících celkem 52,86 miligramů účinné látky psilocin, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jaké látky se jedná a i přesto, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, kdy konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje psychotropní látku delta-9-THC uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a psilocin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách“.

3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný J. K., tak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, zrušil z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného (při nezměněných skutkových zjištěních) uznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Odvolání státního zástupce bylo pak podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali nejvyšší státní zástupce a obviněný J. K. dovolání.

5. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání podané v neprospěch obviněného o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

6. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce předně ve stručnosti poukázal na dosavadní průběh řízení, jakož i na závěry soudů obou stupňů ohledně aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž konstatoval, že v daném ohledu se s rozhodnutími soudů obou stupňů nelze ztotožnit. V návaznosti na to pak připomněl základní východiska pro použití moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zdůraznil, že pro aplikaci tohoto institutu je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto ustanovení kumulativně uvedených. V případě existence okolností případu nebo poměrů pachatele svědčících o tom, že použití základní (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, se rozhodně nejedná o žádný souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují jeho závažnost, přičemž jen takový jejich souhrn může nabýt charakteru okolností výjimečných ve smyslu prvé zákonné podmínky pro použití tohoto zmírňovacího ustanovení trestního zákoníku.

7. S ohledem na tato obecná východiska, jakož i relevantní judikaturu, pak nejvyšší státní zástupce poukázal, že v předmětné trestní věci obviněný vyráběl celkem více jak 13 kg marihuany s podílem účinné látky 1 870,03 g a k tomu dále přechovával 328 lysohlávek. Faktem je, že provedeným dokazováním nebyla prokázána konkrétní distribuce těchto látek dalším osobám, nicméně jen tento fakt nelze spojovat se závěrem, který učinil odvolací soud, a to, že obviněný konopí pěstoval výlučně pro svoji potřebu. Nesprávnost tohoto závěru je přitom zřejmá z nalezeného množství jak již vyrobené marihuany, tak i k výrobě připravovaného produktu – schnoucího konopí, které dohromady přesáhlo 13 kg toxikomansky využitelné sušiny s vysokým obsahem účinné látky, tedy množství, které logicky nemohlo sloužit toliko ke spotřebě obviněného, neboť by toho jednoduše nebyl schopen. Zmíněnému závěru, že obviněný měl podle svého tvrzení marihuanu zpracovávat k výrobě mastí, pak rozhodně nenasvědčuje fakt, že se na místě uskutečněné domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor nenacházely žádné přípravky pro lékařské, kosmetické či jiné zpracování rostlin konopí než jejich sušením. Dále nelze v této souvislosti přehlédnout, že údaj obviněného o jeho onemocnění silným atopickým ekzémem bez docílení odpovídajícího léčebného účinku mastmi předepsanými ve znojemské nemocnici, zůstal v poloze zcela nepodloženého tvrzení.

8. Pokud jde potom o další aspekty věci, vedle dvou polehčujících okolností na straně obviněného (bezúhonnost a omezené doznání) nelze současně přehlédnout, že oba soudy při posuzování podmínek aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku nevzaly v potaz existenci dvou přitěžujících okolností na straně obviněného. V prvé řadě je třeba vzít v úvahu téměř dvojnásobné překročení zákonného kvalifikačního minima pro stanovení znaku spáchání činu ve velkém rozsahu a dále nelze k tíži obviněného opomíjet delší dobu trvající páchání trestného činu (konkrétně pak roky 2015 až 2016), kterým byla jeho základní skutková podstata naplněna více než standardním způsobem, bezprostředně směřujícím k výrobě omamné a psychotropní látky.

9. Na uvedeném argumentačním podkladě tak dle nejvyššího státní zástupce nelze než dojít k závěru, že jak soudem prvního stupně, tak i následně odvolacím soudem došlo při ukládání trestu odnětí svobody k nezákonnému vybočení pod spodní hranici zákonné trestní sazby v důsledku nesprávného užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podmínky v tomto případě naplněny nebyly, neboť na straně obviněného nebyly dány výjimečné okolnosti případu, které by odůvodňovaly aplikaci tohoto zmírňovacího ustanovení při rozhodování o jeho trestním postihu, tak jak je dovodily soudy obou stupňů. Je proto zřejmé, že pokud odvolací soud rozhodl napadeným rozsudkem ve shodě s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně o mimořádném snížení trestu odnětí svobody u obviněného J. K., pak mu uložil trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným a naplnil tak důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pro úplnost pak nejvyšší státní zástupce dodal, že dovolání směřuje konkrétně proti celému výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu, a to včetně trestu propadnutí věci (i když tento výrok po stránce věcné napadán není), tak i proti tomu jeho výroku, jímž došlo podle § 256 tr. ř. k zamítnutí odvolání státního zástupce, aby dalšímu rozhodování ve věci nebránila překážka rei iudicatae a zásada zákazu reformationis in peius.

10. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a to ve výroku o trestu a ve výroku, kterým se odvolání státního zástupce zamítá podle § 256 tr. ř. a aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušené části napadeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

11. Obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

12. V podaném dovolání obviněný obšírně poukázal na dosavadní průběh předmětného trestního řízení, jakož i na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V návaznosti na to pak zopakoval svou obhajobu, kterou již uplatňoval i v předchozích fázích trestního řízení, a to, že rostliny konopí pěstoval pouze pro vlastní potřebu, přičemž z těchto rostlin vyráběl mast, kterou využíval při léčbě atopického ekzému a zbytek rekreačně kouřil. Marihuanu tedy dále nedistribuoval, přičemž ze stejného důvodu sbíral i lysohlávky.

13. Obviněný dále odkázal na dikci § 283, § 284 a § 285 tr. zákoníku a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009, z nichž vyplývá, že pouhé vypěstování rostlin konopí je opatřením předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, a pokud samotná vypěstovaná rostlina obsahuje psychotropní látky bez nutnosti dalšího zpracování, pak vypěstování rostliny, která je sama o sobě omamnou látkou, je třeba považovat za opatření omamné látky. Držení takové rostliny, resp. její usušení a uchovávání, je pak nutno chápat jako přechovávání omamné látky. Tento proces tak nelze ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky. Za dané situace se proto jako správná jevila kvalifikace jeho jednání jako trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, příp. odst. 4 tr. zákoníku, nebo jako trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, a nikoli jako pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

14. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Obviněný současně navrhl, aby byl výkon uloženého trestu odnětí svobody odložen do pravomocného skončení dovolacího řízení.

15. K dovolání obviněného J. K. se písemně vyjádřila i státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 839/2018-15 ze dne 23. 8. 2018). Ve svém vyjádření pak předně uvedla, že námitky, jimiž obviněný opakovaně uplatnil svoji obhajobu, že pěstování a následné sušení rostlin vypěstované drogy, jakož i její uskladnění, bylo uskutečněno výlučně pro jeho potřebu, se pohybují mimo skutkový podklad výroku o vině.

16. Státní zástupkyně dále konstatovala, že pokud obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů se dopustily pochybení v právním posouzení jeho jednání, když jej uznaly vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť samotné pěstovaní a následné usušení rostlin konopí nelze ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky, tak s tímto závěrem se nelze ztotožnit. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, přičemž následně konstatovala, že způsob právního posouzení jednání obviněného ve smyslu výše uvedeného výroku o vině tak, jak vyplývá z rozsudku odvolacího soudu, je třeba považovat za správný, aniž by přicházely v úvahu jím namítané varianty právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, příp. odst. 4 tr. zákoníku, popř. jako trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku.

17. Státní zástupkyně pak v závěru svého vyjádření uvedla, že aplikace mimořádného zmírňovacího ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě byla napadena dovoláním nejvyššího státního zástupce uplatněným v neprospěch obviněného.

18. Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s § 265d odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání jejich projednání.

IV. Důvodnost dovolání

20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírají, naplňují dovolateli uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný J. K. pak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

23. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).

25. Nejvyšší státní zástupce v rámci svého dovolání konkrétně namítl, že jak soudem prvního stupně, tak i následně soudem odvolacím došlo při ukládání trestu odnětí svobody k nezákonnému vybočení pod spodní hranici zákonné trestní sazby v důsledku nesprávného užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podmínky v tomto případě naplněny nebyly, a soudy tedy uložily obviněnému trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky lze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označit za právně relevantní.

26. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

27. Z dikce § 58 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Tyto podmínky jsou přitom stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň (srov. přiměřeně SR, 2001, č. 14). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.

28. Nejvyšší soud v této souvislosti dále připomíná, že trestní zákoník sice neváže postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku na „výjimečné“ okolnosti případu ani na „mimořádné“ poměry pachatele, ale již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně R 24/1966-III.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15). Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. R I/1965, s. 9).

29. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností (srov. přiměřeně R 11/1968-I. a R 21/1970), vážnou nemoc pachatele (srov. přiměřeně R 47/1974), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. přiměřeně R 35/1963), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 50/1970), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. přiměřeně R 19/1967, R 52/1967 a R 3/1970), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle § 26, § 47 a § 360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 50/1970), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul apod.

30. Posuzováno těmito hledisky a na základě skutkového stavu věci je pak zřejmé, že pokud soudy obou stupňů konstatovaly, že v případě obviněného byly splněny podmínky pro aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pěstoval konopí pouze pro vlastní potřebu, k trestnému činu se doznal a je osobou dosavadně bezúhonnou, tak tento závěr nemůže obstát.

31. Nejvyšší soud považuje za nutné předně konstatovat, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ohledně aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017, tak toto rozhodně neřešilo věc, která by byla skutkově a právně blízká jednání, jehož se dopustil obviněný J. K. Ve stručnosti lze připomenout, že zmíněná trestní věc vycházela z jiných skutkových základů, kdy tři obvinění po dobu přibližně šesti měsíců vyráběli pro sebe celkem 2 579,8 g toxikomansky využitelného rostlinného materiálu konopí s obsahem celkem 203,45 g účinné látky delta-9-THC. Naproti tomu obviněný J. K. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně nejméně od roku 2015 do 26. 10. 2016 vyráběl přibližně 13 005,1 g marihuany s obsahem 1 870,03 g účinné látky delta-9-THC a k tomu dále přechovával 328 hub rodu lysohlávka s obsahem 52,86 mg účinné látky psilocin. Je sice pravdou, že provedeným dokazováním nebyla prokázána konkrétní distribuce těchto látek dalším osobám, nicméně jen tento fakt nelze spojovat se závěrem, který učinil odvolací soud, a to, že obviněný konopí pěstoval výlučně pro svoji potřebu. V této souvislosti pak lze poukázat na samotné množství jak již vyrobené marihuany, tak i k výrobě připravovaného produktu – schnoucího konopí, které dohromady přesáhlo 13 000 g toxikomanky využitelné sušiny s vysokým obsahem delta-9-THC, tedy množství, které logicky nemohlo sloužit toliko ke spotřebě obviněného.

32. Jak navíc správně poznamenal nejvyšší státní zástupce, ačkoli soudy obou stupňů při posuzování podmínek aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku zohlednily polehčující okolnosti na straně obviněného, a to jeho dosavadní bezúhonnost a doznání (které ovšem nelze za dané situace přeceňovat, protože s ohledem na stav důkazní situace by k usvědčení obviněného došlo i bez jeho doznání), nevzaly reálně v potaz existenci dvou přitěžujících okolností ve smyslu § 42 písm. m) tr. zákoníku. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že obviněný spáchal přisouzený trestný čin v takovém rozsahu, že téměř dvojnásobně překročil zákonné kvalifikační minimum pro stanovení znaku ,,ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť vypěstoval takové množství rostlin konopí, ze kterého bylo možno pořídit cca 13 000 g toxikomansky využitelné sušené rostlinné hmoty, přičemž tato rostlinná hmota obsahovala 1 870,03 g účinné látky delta-9-THC. Nejvyšší soud v tomto směru dále připomíná, že i když se v případě marihuany jedná o tzv. měkkou drogu, je tento fakt v případě aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy ve ,,velkém rozsahu“, již dostatečně zohledňován judikatorně vymezenými minimálními množstevními limity u jednotlivých drog (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013). Pro úplnost pak lze poznamenat, že při ,,velkém rozsahu“ u marihuany musí pachatel nakládat s drogou s nejméně 1 000 g účinné látky delta-9-THC, případně při nezjištěném podílu účinné látky s 10 000 g sušiny. Nejvyšší soud dále poukazuje, že u obviněného nelze opomíjet ani delší dobu páchání předmětného trestného činu (nejméně od roku 2015 do 26. 10. 2016), kterým byla jeho základní skutková podstata naplněna více než standardním způsobem.

33. S ohledem na výše uvedené podmínky aplikace institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byly v daném případě vedeny soudy obou stupňů, tak není zřejmé, které z jimi uvedených okolností případu a poměrů pachatele až tak zásadním způsobem vybočily ze standardního provedení daného trestného činu, aby založily zákonné důvody snížení spodní hranice trestní sazby téměř až na její polovinu.

34. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že mimořádný opravný prostředek byl nejvyšším státním zástupcem podán důvodně, neboť soudy obou stupňů při ukládání trestu odnětí svobody nezákonně vybočily pod spodní hranici zákonné trestní sazby v důsledku nesprávného užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud tedy odvolací soud rozhodl ve shodě s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně o mimořádném snížení trestu odnětí svobody u obviněného J. K., pak mu uložil trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným a naplnil tak důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

35. Pokud pak jde o dovolání obviněného J. K., Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, jimiž obviněný vytkl, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009, nelze jeho jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, příp. odst. 4 tr. zákoníku, nebo jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se nejedná o námitky opodstatněné.

36. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.

37. Trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Kvalifikovaná skutková podstata tohoto trestného činu podle § 284 odst. 4 tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, dojde-li ke spáchání činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.

38. Podle § 285 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, a kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku. Kvalifikovaná skutková podstata tohoto trestného činu podle § 285 odst. 4 tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, dojde-li ke spáchání činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.

39. S ohledem na výše uvedená zákonná východiska, relevantní judikaturu a zjištěný skutkový stav Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného, že pěstováním a sušením konopí nevyráběl omamné ani psychotropní látky, neboť ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009, nelze tento proces ztotožňovat s výrobou omamné látky, nemůžou v žádném směru obstát. Názor vyslovený ve zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu byl totiž již zcela jednoznačně překonán stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, z něhož vyplývá, že ,,samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného“.

40. Je přitom zřejmé, že o takový proces výroby se jednalo i v případě obviněného. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež vycházejí z provedených důkazů, a to ze samotného doznání obviněného, listinných důkazů v podobě protokolu o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, pořízené fotodokumentace, odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a dalších, totiž vyplývá, že obviněný rostliny konopí zasel, vypěstoval, sklidil a podrobil je procesu sušení mimo jiného také z důvodu, aby jej dostal do stavu způsobilého již ke spotřebě marihuany, přičemž za dané situace není rozhodné, jestliže obviněný uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí.

41. Lze tedy konstatovat, že pokud soudy obou stupňů za dané situace kvalifikovaly jednání obviněného jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nelze tomuto závěru vytknout žádné pochybení.

V. Závěr

42. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného J. K. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

43. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný J. K. ve svém dovolání navrhl, aby byl výkon uloženého trestu odnětí svobody odložen do doby skončení dovolacího řízení, jednalo se o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, k čemuž však nedošlo, a Nejvyšší soud proto důvody pro odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody v dané věci neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatnými (negativními) výroky.

44. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, a proto podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, a to ve výroku o trestu a ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

45. Úkolem Vrchního soudu v Olomouci, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že Vrchní soud v Olomouci – při nezměněných skutkových zjištěních – znovu adekvátně posoudí splnění všech podmínek pro aplikaci institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku u obviněného J. K. Zároveň nutno ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.

46. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 12. 2018


                                    JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu