Rozhodnutí NS

4 Tdo 1042/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/04/2018
Spisová značka:4 Tdo 1042/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1042.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Porušování domovní svobody
Poškození cizí věci
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 1042/2018-37


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2018 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 4 To 140/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 69/2015, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.


Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 4. 2017 sp. zn. 32 T 69/2015 uznal obviněného A. H. vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáním uvedeným pod bodem 1) cit. rozsudku/, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku /jichž se dopustil jednáními uvedenými pod body 2) – 5) cit. rozsudku/, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáním uvedeným pod body 3) – 5) cit. rozsudku/, obviněného J. D. uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku /jichž se dopustil jednáními uvedenými pod body 3) – 5) a 7) cit. rozsudku/, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku /jichž se dopustil jednáními uvedenými pod body 8) – 10) cit. rozsudku/, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku /jehož se dopustil jednáními uvedenými pod body 3) – 5) cit. rozsudku/, a obviněnou V. B. uznal vinnou přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku /jehož se dopustila jednáním uvedeným pod bodem 6) cit. rozsudku/.

Obviněný J. D. se výše uvedených trestných činů dopustil společně s obviněným A. H., případně samostatně a to následujícím jednáním:
Obvinění A. H. a J. D. kolem 00:24 hodin dne 26. 4. 2015 v Č. B., v Č. V., u domu, po předchozí vzájemné domluvě, se zištným úmyslem po demontování odcizili zámek vrat garáže, poté vnikli dovnitř, vyřadili z provozu bezpečnostní alarm a z garáže odcizili pánské elektrokolo zn. KTM typu Macina Kross, černé barvy, v hodnotě 55 000 Kč, dámské eletrokolo zn. KTM typu Macina Kross, černé barvy, v hodnotě 55 000 Kč, obě s další výbavou v celkové hodnotě nejméně 7 900 Kč, dále benzinovou motorovou pilu zn. Husquarna, oranžové barvy, v hodnotě 5 000 Kč, elektrickou přímočarou pilu zn. Bosch, nezjištěného typu a v. č., modrošedé barvy, v hodnotě 3 500 Kč, příklepovou vrtačku zn. Hilti, nezjištěného typu a v. č., červené barvy, uloženou v plastovém kufru zn. Hilti, červené barvy, v hodnotě 3 000 Kč, elektrickou vibrační pilu zn. Bosch, nezjištěného typu a v. č., zelené barvy, v hodnotě 2 000 Kč, aku-vrtačku zn. Narex, nezjištěného typu a v. č., modré barvy, v hodnotě 1 500 Kč, elektrickou úhlovou brusku zn. Narex, nezjištěného typu a v. č., modré barvy, v hodnotě 1 500 Kč, a pákové nůžky nezjištěné značky, červené barvy, v hodnotě 1 000 Kč, čímž B. S., způsobili škodu odcizením věcí v celkové výši nejméně 135 400 Kč a poškozením zabezpečovacího zařízení garáže ve výši 3 036 Kč.

Obvinění A. H. a J. D. v době od 7:30 hodin dne 25. 4. 2015 do 12:30 hodin dne 26. 4. 2015, pravděpodobně kolem 00:24 hodin dne 26. 4. 2015, v Č. B., v Č. V., po předchozí vzájemné dohodě, poškodili mechanismus otevírání garážových vrat rodinného domu s cílem vniknout do garáže a odcizit věci, prodejem kterých by získali peněžní prostředky, což se jim nepodařilo, přičemž poškozením elektrického ovládání vrat způsobili J. B., škodu ve výši 850 Kč.

Obvinění A. H. a J. D. v době od 7:30 hodin dne 25. 4. 2015 do 12:30 hodin dne 26. 4. 2015, pravděpodobně kolem 00:24 hodin dne 26. 4. 2015, v Č. B., v Č. V., po vzájemné domluvě, se snažili vniknout do garáže rodinného domu ve snaze odcizit věci vhodné k prodeji, což se jim nepodařilo, přičemž poškozením elektrického ovládání vrat způsobili P. M., škodu ve výši 850 Kč.

Obviněný J. D. v době od 03:42 hodin do 03:49 hodin dne 16. 5. 2015, v Č. B., ul. Č., již s počátečním úmyslem se neoprávněně obohatit, za použití násilí nezjištěným předmětem překonal vstupní dveře do pensionu U T. H., vnikl do prostoru recepce a z neuzamčené zásuvky odcizil volně uloženou finanční hotovost ve výši 2 000 Kč, čímž poškozené společnosti S-V cz, s. r. o., IČ: 26049058 způsobil škodu ve výši 2 000 Kč odcizením a škodu ve výši 1 200 Kč poškozením.

Obviněný J. D. v době od 00:49 hodin do 01:03 hodin dne 9. 7. 2015, v Č. B., ul. Č., již s počátečním úmyslem se neoprávněně obohatit, za použití násilí nezjištěným předmětem překonal vstupní dveře do pensionu U. T. H., čímž majiteli hotelu spol. S-V cz, s. r. o., IČ: 26049058, způsobil škodu ve výši 1 800 Kč poškozením vstupních dveří, poté dále prošel přes recepci pensionu do prostorů garáží, kde na parkovacím stání u zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Škoda Octavia Combi, tmavě červené barvy, za použití násilí nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň pravých zadních dveří, čímž majiteli vozidla společnosti THOMSON REUTERS (MARKETS) DEUTSCHLAND GMBH (Německo) způsobil škodu ve výši 4 500 Kč poškozením a následně z prostoru zadních sedadel takto poškozeného vozidla odcizil 1 ks tašky přes rameno černé barvy v hodnotě 100 Kč, 1 ks tašky přes rameno červeno hnědé barvy v hodnotě 100 Kč s obsahem 1 ks ručníku oranžové barvy v hodnotě 100 Kč, 1 ks ručníku béžové barvy v hodnotě 100 Kč, 1 pár plastových bot modré barvy v hodnotě 100 Kč, 1 pár plastových bot tyrkysové barvy v hodnotě 100 Kč, 1 ks cvičební kruh na Pilates v hodnotě 200 Kč, 1 ks mrazící taška tyrkysové barvy v hodnotě 200 Kč, 1 ks čepice v hodnotě 100 Kč, 2 ks suvenýr sklenice v hodnotě 100 Kč, 1 pár kontaktních čoček v hodnotě 300 Kč, 1 ks opalovací krém zn. Astrid v hodnotě 300 Kč, 1 ks dioptrické brýle v hodnotě 400 Kč, 1 ks zelená taška v hodnotě 100 Kč s obsahem 1 ks průkazu zdravotní pojišťovny na jméno W., bez hodnoty, 1 ks datový kabel k PC v hodnotě 100 Kč a 4 ks paměťových karet v hodnotě 400 Kč, dále odcizil 1 ks sportovní taška Reisenthel bílo stříbrné barvy v hodnotě 200 Kč, 1 pár sportovních bot zn. Nike černo růžové barvy v hodnotě 500 Kč, 1 ks sportovních kalhot s tričkem zelené barvy v hodnotě 500 Kč, čímž osobě I. E. W., způsobil škodu odcizením věcí ve výši 4 000 Kč a škodu poškozením ve výši 6 300 Kč.

Obviněný J. D. v době od 21:30 hodin dne 25. 7. 2015 do 08:30 hodin dne 26. 7. 2015, v Č. B., ul. M., hotel B., již s počátečním úmyslem se neoprávněně obohatit, za použití násilí u zde zaparkovaného volně přístupného vozidla tovární značky MERCEDES-BENZ VIANO 3.5/E 639/2, barva hnědá-metal, na parkovišti ze strany hotelu, nezjištěným předmětem poškodil látkovou přezku a dva kusy pryžových přezek závěsného držáku, a z takto poškozeného držáku následně odcizil pánské cestovní jízdní kolo zn. Merida, červeno-bílo-černé barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla v hodnotě 30 000 Kč a dámské jízdní horské jízdní kolo zn. Merida, bílo-černé barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla v hodnotě 25 000 Kč, čímž poškozené spol. BEKMAN, spol. s r. o., IČ: 29262305, způsobil škodu ve výši 55 000 Kč odcizením a škodu ve výši 14 685 Kč poškozením.

Obviněný J. D. v době od 06:19 hodin do 06:27 hodin dne 23. 8. 2015, v Č. B., ul. Č., již s počátečním úmyslem se neoprávněně obohatit, za použití násilí nezjištěným předmětem překonal vstupní dveře do pensionu U T. H., čímž poškozené společnosti S-V cz, s. r. o., IČ: 26049058 způsobil škodu ve výši 1 800 Kč poškozením, následně přes recepci vnikl do garáže pensionu, ze které za použití násilí odcizil přeštípnutím lankového zámku jízdní kolo zn. Scott, nezj. typu a výr. č., zelenobílé barvy, čímž poškozené osobě A. R. K., způsobil škodu ve výši 2 000 Kč odcizením a škodu ve výši 200 Kč poškozením, následně stejným způsobem odcizil lankovým zámkem uzamčené jízdní kolo zn. CUBE, nezj. typu a výr. č., zelenobílé barvy, čímž poškozené osobě B. I. K., způsobil škodu ve výši 1 000 Kč odcizením a škodu ve výši 200 Kč poškozením, tedy jednáním popsaným v tomto bodu výrokové části rozsudku způsobil celkovou škodu ve výši 3 000 Kč odcizením a škodu ve výši 2 200 Kč poškozením,
    kdy obviněný J. D. se jednání popsaného pod body 3) až 5) a 7) až 10) výrokové části rozsudku, kterými způsobil výše uvedeným subjektům odcizením věcí škodu ve výši 199 400 Kč a škodu poškozením v celkové výši 29 121 Kč, dopustil, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2011, vyhlášeným v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 102/2010, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2011, odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který ve věznici s ostrahou vykonal dne 18. 9. 2014.
      Obviněnému J. D. byl za shora uvedené přečiny a sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 4 T 6/2016, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 3 To 789/2016 nabyl právní moci dne 4. 1. 2017, uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

      Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň ohledně obviněného D. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 4 T 6/2016, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2017 sp. zn. 3 To 789/2016 nabyl právní moci dne 4. 1. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

      Tresty byly uloženy i obviněným H. a B., prvně jmenovanému pak i povinnost k náhradě škody vůči poškozené M. T.

      Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně obviněnému J. D. uložil též povinnost nahradit poškozené společnosti S-V cz, s. r. o., IČ: 26049058, trestnými činy způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 6 800 Kč a poškozené společnosti BEKMAN, spol. s r. o., IČ: 29262305, trestnými činy způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 69 685 Kč.

      Podle téhož zákonného ustanovení obviněným A. H. a J. D. uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému B. S., trestnými činy způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 56 390 Kč, J. B., trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 500 Kč, J. B., trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 500 Kč, a P. M., trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 500 Kč.

      Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození B. S., S-V cz, s. r. o., IČ: 26049058, BEKMAN, spol. s r. o., IČ: 29262305, a M. T., odkázáni se zbytkem svých uplatněných a nepřiznaných nároků na náhradu škody způsobené trestným činem na řízení ve věcech občanskoprávních.

      Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění A. H. a J. D. odvoláními, která Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 4 To 140/2018 podle § 256 tr. ř. zamítl.

      Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 4 To 140/2018 podal obviněný J. D. dovolání, v němž nejprve rekapituloval průběh předchozího trestního řízení a znění vydaných rozhodnutí soudů a posléze vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

      Obviněný je přesvědčen, že k předmětné trestné činnosti ze dne 26. 4. 2015 nebyla zjištěna na místě činu žádná stopa, u obviněného nebyly zajištěny žádné věci a pořízený videozáznam nemůže svědčit o tom, že skutečně jízdní kola odcizil. Skutečnost, že někdo disponuje s věcí, která mohla být předmětem trestné činnosti, neznamená, že tato osoba předmětnou věc odcizila. Nalézací soud vyloučil možnost, že by obviněný získal jízdní kola od kohokoliv jiného, avšak již neuvedl, na základě jakých skutečností tento závěr dovodil. Poukázání na trestní minulost obviněného a obdobný způsob provedení trestné činnosti nemohou pro závěr obviněného obstát. Z hlediska dokazování podle § 89 a násl. tr. ř. nesvědčí nic pro jednoznačný závěr, že předmětný skutek spáchal skutečně obviněný. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tedy neodpovídá zejména § 2 odst. 6 a § 125 odst. 1 tr. ř.

      Dále pak obviněný vyvrací podle něj mylný závěr svědka S. o tom, že předchozí podnikatelská činnost obviněného nasvědčuje spáchání této trestné činnosti právě obviněným. Obviněný poukazuje na nelogičnost takové úvahy, když sám poškozený uvádí, že obdržel postupně 4 zprávy na svůj mobilní telefon, které byly vyslány právě ze zabezpečovacího zařízení o narušení objektu. Pokud by obviněný měl odborné zkušenosti se zabezpečovacím zařízením a hodlal by ho vyřadit z činnosti, pak by logicky vyřadil toto zařízení tak, aby co nejvíce oddálil odhalení trestné činnosti a nikoli tak, aby poškozenému docházely zprávy o narušení objektu. Obviněný se tak domnívá, že se jedná o případ svévolného hodnocení důkazů a porušení požadavků na úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a porušení zásady „in dubio pro reo“.

      Vedle výše uvedeného je v dovolání zmíněno, že obhájce obviněného argumentoval při hlavním líčení konaném dne 14. 3. 2016 ohledně nesplnění podmínek pro postup podle § 198 odst. 1 tr. ř., což opakoval v závěrečném vyjádření při hlavním líčení konaném dne 3. 4. 2017, což mělo zásadní procesní vliv na další průběh hlavního líčení a neprovedení důkazů navržených obhajobou. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 5. 4. 2018 pouze v bodě 14 konstatuje, že v řízení předcházejícím napadenému rozsudku nedošlo k žádným vadám, okresní soud konal řádně a při zachování veškerých zákonných lhůt hlavního líčení. K tomu obviněný uvádí, že s tímto závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a trvá na podaných námitkách. Řízení před soudem prvního stupně tak bylo zatíženo vadou, se kterou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal, když pouze konstatoval, že souhlasí s argumentací prvostupňového soudu.

      Ze všech těchto uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 4 To 140/2018, tak rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2017 sp. zn. 32 T 69/2015 v celém rozsahu zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

      Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v rámci možného vyjádření k podanému dovolání sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyslovil ale souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

      Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2018 sp. zn. 4 To 140/2018 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

      Dovolatelem uplatněný důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

      Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
      Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

      Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že o takovou situaci se jedná i v případě obviněného D. Ten sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale v převážné části dovolání pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně videozáznamů z kamer instalovaných v domě na adrese D. v Č. B.), zpochybňují zjištěný skutkový stav věci (podle dovolatele neexistuje dostatečný podklad ve zjištěném skutkovém stavu věci, když ani odvolacím soudem nebylo prokázáno, že by obviněný vytýkaný trestný čin spáchal), a je tak nutno je považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil námitku v tom smyslu, že by soudy učiněné skutkové zjištění nenaplňovalo zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pokud to přesto v následné pasáži dovolání uvádí, vychází evidentně z odlišného skutkového stavu, který sám konstruuje na bázi jiného hodnocení provedených důkazů. Je tudíž třeba uvést, že obviněný se ve skutečnosti svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů a v důsledku toho i odlišného skutkového stavu byl tento ve svém výsledku i jiným způsobem právně posouzen. Uvedené námitky tak nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

      Jak již bylo zmíněno shora, Nejvyšší soud nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Tento postup přichází v úvahu, je-li shledán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, tedy když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, resp. když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popř. když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními učiněnými Okresním soudem v Českých Budějovicích v jeho rozhodnutí, z nichž následně vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.

      Nejvyšší soud proto plně souhlasí s právní kvalifikací jednání obviněného, kterou učinil nalézací soud a poté ji potvrdil i soud odvolací. Uvedené námitky obsažené v dovolání tak jsou pouhým opakováním výhrad ze strany obviněného, které již ve skutečnosti uplatnil v předchozím soudním řízení a co je hlavní, vycházejí z jiných skutkových okolností, než jak byly shledány předchozími soudy.

      Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován především videozáznamy z kamer instalovaných v panelákovém domě nacházejícím se na adrese D. v Č. B., z kterých je zřejmé, že obviněný bezprostředně po neoprávněném vniknutí do garáže domu manipuluje se dvěma odcizenými elektrokoly, které bezpečně poznal jejich majitel, poškozený B. S. Obviněný byl z trestné činnosti usvědčen také dalšími pokusy o vloupání do domů, které byly provedeny obdobným způsobem s velmi blízkou časovou souvztažností. Polemika obviněného s důkazy, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, nebo dokonce přehodnocoval a vyvozoval z nich jiné skutkové závěry.

      K námitce obviněného ohledně nesplnění podmínek pro postup podle § 198 odst. 1 tr. ř. při hlavním líčení konaném dne 14. 3. 2016, jíž uplatňoval v předchozím řízení, lze uvést následující. V hlavním líčení konaném dne 14. 3. 2016 bylo namítáno porušení práva na obhajobu a to obhájcem spoluobviněného A. H., tudíž se námitka konkrétně netýkala dovolatele J. D. Nalézací soud tento svůj postup dostatečně, pečlivě a přesvědčivě odůvodnil na straně 16 svého rozsudku, na což poté odkázal i odvolací soud ve svém usnesení, kdy se v plném rozsahu ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně ohledně této námitky. Nejvyšší soud plně souhlasí s odůvodněním nalézacího i odvolacího soudu, kdy v této otázce zcela odkazuje na vypracování odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

      V daném případě provedené hodnocení důkazů zcela konvenuje zákonným požadavkům stanoveným v § 2 odst. 6 tr. ř., a je plně v souladu se zásadami formální logiky a nelze z něj v žádném případě dovodit případný projev libovůle nalézacího ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud tak konstatuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů plně odrážejí úplná skutková zjištění, adekvátní hodnocení důkazů a z toho vyvozené hmotněprávní posouzení skutku. Na tomto místě je k námitkám obviněného ještě třeba poznamenat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani v § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně splňují.

      Lze tedy shrnout, že došlo k naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

      Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ji ve svém důsledku jednoznačně prokazují, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá též logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

      Pokud obviněný v postupu soudů taktéž spatřoval porušení zásady in dubio pro reo, je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.

      Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

      Jak již bylo zmíněno výše, postup soudů nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly žádné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo. Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněného, obsažené v dovolání, se nejen zcela míjí se zákonnými mezemi dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i s požadavky Ústavního soudu, kterými v daném směru tento dovolací důvod rozšířil v rámci požadavku na zachování spravedlivého procesu.

      Obviněným veškeré uplatněné námitky v dovolání pak ve svém výsledku nejsou podřaditelné pod uvedený zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný totiž uplatnil pouze námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

      Nejvyšší soud po náležitém posouzení předloženého spisu a podaného dovolání navíc zjistil, že většina námitek uváděných obviněným byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení, zejména v odvolání. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomu je třeba ale dodat, že se musí jednat o námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod.

      Ve svém konečném výsledku musí dovolací soud konstatovat, že veškeré obviněným uplatněné námitky zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil již v minulosti i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, v němž mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

      Vzhledem ke všem výše konstatovaným zjištěním a závěrům pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání po předchozím splnění podmínek obsažených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
        V Brně dne 4. 9. 2018

        JUDr. František Hrabec
        předseda senátu