Rozhodnutí NS

11 Tcu 68/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:11 Tcu 68/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.68.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 68/2018-80


USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 28. 11. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. N., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fuerth, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 2 KLs 375 Js 8481/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 11. 2018 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k ve výroku tohoto usnesení uvedenému rozhodnutí, týkajícího se českého občana A. N. Z předložených materiálů vyplynulo následující.

Rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fuerth, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 2 KLs 375 Js 8481/10, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2012, byl A. N., uznán vinným podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 1 – 3, § 244 odst. 1, § 244a odst. 1, § 303 odst. 1, § 303c, § 25 odst. 2, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku, trestným činem krádeže spáchaným jako člen skupiny, částečně s poškozením cizí věci, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 4 let a 9 měsíců a povinnost nést náklady trestního řízení.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že v době od 26. 6. 2009 do 13. 7. 2009 v N., či jeho okolí v celkem 17 případech vnikl společně s dalšími spolupachateli do uzamčených motorových vozidel různých značek, která odcizil, anebo z nich odcizil navigace či jinou elektroniku, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 75.099 € a poškozením vozidel škodu v celkové výši 1.300 €.

Jak vyplývá z odůvodnění shora nadepsaného cizozemského soudu, trest, který byl jmenovanému za takové jednání uložen, podléhá kritériím souhrnného trestu pro předchozí odsouzení ve Spolkové republice Rakousko. Rovněž rozhodnutí vztahující se k této trestné činnosti byla Nejvyššímu soudu navrhovatelem předložena.

A. N. byl na území Rakouska odsouzen ve dvou případech. Jedná se v prvé řadě o rozsudek Zemského soudu v Linci, sp. zn. 23 Hv 1/10k ze dne 12. 3. 2010, kterým byl uznán vinným zločinem těžké krádeže vloupáním, částečně dokonané, částečně spáchané ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 2, § 129 Z 1 a 3, § 130 věta druhá, případ druhý, § 15 rakouského trestního zákoníku a dále zločinem přechovávání věcí získaných trestnou činností podle § 164 odst. 4 rakouského trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 3 let.

Jmenovaný se trestné činnosti dopustil v období od 17. 7. 2009 do 5. 9. 2009, kdy v L. v 7 případech společně s dalšími osobami vnikl do motorových vozidel, která odcizil, či se je odcizit pokusil, popř. z nich odcizil různé věci a rovněž vnikl do chaty, ze které odcizil agregát a nářadí, kdy svým jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 121.540 € a dále pak v blíže nezjištěné době po 15. 8. 2009 v L. či na jiném místě od O. H., stíhaného samostatně, převzal jako odměnu motorové vozidlo zn. VW Golf II v hodnotě 1.300 €, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o odcizenou věc.

Rozsudkem Zemského soudu ve Vídni ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 122 Hv 126/10h byl A. N. uznán vinným zločinem těžké krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 2, § 129 Z 1 a 3, § 130 věta druhá, případ druhý rakouského trestního zákoníku a přečinem zločinného spolčení podle § 278 odst. 1, případ druhý rakouského trestního zákoníku, kterých se dopustil jako člen zločinného spolčení, kdy společně s dalšími osobami v období od 5. 5. 2009 do 26. 8. 2009 odcizili celkem 15 motorových vozidel v celkové výši 111.036,14 €. Za toto jednání byl odsouzenému uložen dodatkový trest k rozsudku Zemského soudu v Linci, a to ve výměře 1 roku.

Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu, který Nejvyšší soud doplnil o aktuální výpis z evidence Rejstříku trestu, vyplývá, že odsouzený A. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně se v případě odsouzení Zemským soudem Norimberk – Fuerth jedná o možnost posouzení protiprávního jednání ve smyslu zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a též přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Stejný závěr je třeba učinit také k předchozím odsouzením rakouskými soudy, vůči nimž Zemský soud Norimberk – Fuerth avizoval podmínky ukládání souhrnného trestu. V případě odsouzení Zemským soudem v Linci by bylo projednávanou věc třeba kvalifikovat rovněž jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku. Trestná činnost projednávaná Zemským soudem ve Vídni je pak plně podřaditelná zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Do úvahy by ostatně v případě všech tří odsouzení vzhledem k časové souvislosti a způsobu páchání trestné činnosti organizovanou skupinou přicházelo hodnocení pokračující trestnou činností A. N. ve smyslu § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak druhem a výměrou uložené sankce, kterou představuje výraznější nepodmíněný trest odnětí svobody. K danému závěru pak přistupuje i závažnost jednání odsouzeného založená zejména na rozsahu páchané trestné činnosti, jakož i na výši škody, kterou svým jednáním způsobil. V neposlední řadě nelze odhlédnout od skutečnosti, že A. N., kromě shora uvozených tří odsouzení cizozemskými soudy, byl v ČR již jedenáctkrát soudně postižen pro různorodou trestnou činnost.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu





Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.