Rozhodnutí NS

11 Tcu 29/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2019
Spisová značka:11 Tcu 29/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.29.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 29/2019-85
USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. J., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestního senátu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 KLs 111 Js 7261/16, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestního senátu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 KLs 111 Js 7261/16, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, byl D. J. uznán vinným trestným činem padělání platebních karet, šeků a směnek v jednočinném souběhu s trestným činem padělání listin a pokusem trestného činu podvodu ve dvou případech podle § 152a odst. 1 č. 2, § 267 odst. 1, § 263 odst. 1, odst. 2, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Amberg, 1. trestního senátu se D. J. předmětné trestné činnosti v podobě padělání platebních karet, šeků a směnek v jednočinném souběhu s paděláním listin a pokusem podvodu ve dvou případech, dopustil v podstatě tím, že
    a) obviněný společně se svým známým, svědkem T., nalezli pobočku Deustche Bank v D., jež byla nejblíže místu bydliště obviněného, který zde následně dne 3. 8. 2016 svědkyni Z. vysvětlil svoji žádost o založení účtu pro společnost Zahar & K s. r. o. a proplacení šeku (“bank draftu”), načež jmenovaná svědkyně celou záležitost předala kolegovi, svědku L., jemuž obviněný předložil padělaný šek ze dne 16. 6. 2016 ve výši 150 milionů €, dale zcela padělaný potvrzující dopis (“letter of confirmation) ze dne 16. 6. 2016, ze kterých vyplývala jako výstavce Deustche Bank ve F. n. M., jakož i smlouvu mezi ním a Y. K., když s ohledem na veškeré okolnosti si obviněný připouštěl, že šek i potvrzující dopis jsou padělané, zároveň však chtěl předložením padělaných dokumentů a svým vystupováním vzbudit dojem, že jsou pravé a chtěl dosáhnout toho, aby pracovníci Deutsche Bank převedli částku ve výši 150 milionů € jednak na účet firmy Zahar & K s. r. o. (144 milionů €), jakož i na jeho účet v L. (6 milionů €), čímž chtěl obviněný pro společnost Zahar & K s. r. o. a pro sebe získat majetkovou výhodu v této výši, čímž by Deustche Bank vznikla odpovídající škoda, což si obviněný připouštěl, když věděl, že v případě padělaného šeku, popř. směnky, nemá na peníze žádný nárok; kromě šeku a potvrzujícího dopisu přitom obviněný v bance předložil ještě smlouvu uzavřenou mezi ním a Y. K. v anglickém, německém a českém jazyce, výpis z obchodního rejstříku společnosti Zahar & K s. r. o. a svoji vizitku, načež svěděk L. pořídil kopie předložených listin, vyjma šeku, neboť s tím obviněný nesouhlasil, a jelikož obviněný nebyl schopen tomuto svědkovi, který začal pochybovat o pravosti dokumentů, srozumitelně vysvětlit podstatu obchodu, nedošlo toho dne, v rozporu s původními představami obviněného, k založení účtu pro společnost Zahar & K s. r. o. ani k proplacení šeku; obviněný přitom svědkovi L. tvrdil, že vše je dohodnuté s centrálou banky a proto by měl být účet založen a šek proplacen ihned s tím, že pobočku bude kontaktovat osoba z centrály Deutsche Bank, jejíž jméno však obviněný nedokázal uvést, a poté, co svědek L. tak odmítl učinit, se s ním obviněný dohodl na tom, že následující den přinese další dokumenty, které byly podkladem pro vypracování smlouvy mezi ním a Y. K., načež obviněný pobočku banky v klidu opustil,
    b) jelikož obviněnému došlo, že mu šek v pobočce Deutsche Bank v D. neproplatí, nedodržel dohodu s pracovníkem banky, svědkem L., a naopak dne 4. 8. 2016 odjel svým osobním vozidlem do pobočky Deutsche Bank v A., jejíž adresu obdržel v SMS zprávě od svědka T., do pobočky banky se obviněný dostavil kolem 15:15 hodin, načež zde svědkyni B. předložil zcela padělaný šek ze dne 16. 6. 2016, dále zcela padělaný potvrzující dopis z téhož dne a smlouvu, která byla uzavřena mezi ním a Y. K., přičemž budil dojem, že šek i potvrzující dopis jsou pravé, aby tak dosáhl proplacení šeku ve výši 150 milionů €, byť si připouštěl, že šek i potvrzující dopis jsou padělané; zároveň chtěl obviněný dosáhnout toho, aby byla provedena platba ve výši 150 milionů € na účet společnosti Zahar & K s. r. o. a na jeho účet v L., tedy aby pro tuto společnost, popř. pro sebe, získal majetkovou výhodu, ačkoli věděl, že v případě padělaných dokumentů nemá na peníze žádný nárok, přičemž tímto jednáním by Deutsche Bank vznikla škoda v odpovídající výši, což si obviněný připouštěl.
3. Dne 5. 3. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o to, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Amberg 1. trestního senátu, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 KLs 111 Js 7261/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
    5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
      6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jednak trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku a jednak trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.
        7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména okolnosti a povaha jednání, jímž byl odsouzený uznán vinným, jakož i předem promyšlený a koordinovaný způsob provedení činu, neboť D. J. se za pomoci padělaných listinných materiálů, které získal od jemu do té doby neznámé osoby zdržující se v zahraničí a vystavených rovněž jemu do té doby neznámým subjektem, snažil jednak pro jiného (tj. pro společnost Zahar & K s. r. o.) a jednak pro sebe získat na úkor poškozené banky majetkový prospěch v celkové výši 150 milionů €, z čehož měla částka ve výši 6 milionů € představovat jeho provizi za pouhé předložení padělaného šeku k proplacení bankou, čímž by poškozené Deutche Bank způsobil škodu mnohonásobně převyšující zákonnou hranici škody velkého rozsahu, která je kvalifikačním znakem zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen celkovou výší hrozící škody (tj. 150 milionů €), ale též snahou odsouzeného domoci se proplacení padělaného šeku opakovaně na různých pobočkách poškozené banky, jakož i tím, že svým jednáním současně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody odpovídající zákonným podmínkám podle právního řádu České republiky. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. J. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

        8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

        P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


        V Brně dne 26. 3. 2019

        JUDr. Antonín Draštík předseda senátu



        Vypracoval:
        JUDr. Tomáš Durdík