Rozhodnutí NS

21 Cdo 4236/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/19/2019
Spisová značka:21 Cdo 4236/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4236.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4236/2018-143


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova č. 2668/6c, proti žalované České republice – České inspekci životního prostředí se sídlem v Praze 9, Na Břehu č. 267/1a, IČO 41693205, zastoupené JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 957/23, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 52/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2018 č. j. 23 Co 105/2018-121, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Pohanky, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova č. 2668/6c.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018 č. j. 23 Co 105/2018-121 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že poté, co žalovaná odvolala žalobce z pracovního místa vedoucího zaměstnance (vedoucího oddělení ochrany lesa OI ČIŽP v XY), účastníci uzavřeli dne 23. 4. 2008 platnou dohodu o změně pracovní smlouvy tím, že žalobce žalovanou nabízené pracovní místo vedoucí inspektor specialista „přijal a řádně je vykonával“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K otázce platnosti pracovní smlouvy (dohody o změně pracovní smlouvy) za právní úpravy účinné ke dni 23. 4. 2008 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2444/2013 a v něm uvedený závěr, podle kterého i když zákoník práce požaduje, aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, nespojuje s nedodržením předepsané písemné formy výslovně neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu. Platná je proto pracovní smlouva nejen tehdy, byla-li uzavřena písemně, ale i v případě, že byla sjednána ústně, popřípadě jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit (konkludentně). Nejde-li o výslovné projevy vůle, lze považovat za sjednaný ten druh práce, který zaměstnanec bez námitek začal pro zaměstnavatele vykonávat, za sjednané místo výkonu práce to místo (organizaci, společnost, její organizační složku), v němž začal pracovat, za sjednaný den nástupu do práce lze pokládat den, kdy zaměstnanec takovou práci začal bez námitek se souhlasem zaměstnavatele skutečně vykonávat. Pro poměry projednávané věci z uvedeného vyplývá, že přijme-li zaměstnanec nabídku zaměstnavatele na změnu jeho dalšího pracovního zařazení podle ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce a začne vykonávat nový druh práce, dojde k uzavření dohody o změně pracovní smlouvy podle ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce, i když taková dohoda nebude ani dodatečně (v rozporu s tímto zákonným ustanovením) uzavřena písemně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 21 Cdo 4930/2016).

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3165/2013, pak přehlíží, že odvolací soud postupoval v souladu se závěry tohoto rozhodnutí, avšak soudy v jí zmiňované věci vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci. Zatímco v uvedené věci soudy na konkludentní souhlas zaměstnankyně s návrhem dohody o rozvázání pracovního poměru (nesprávně) usuzovaly na základě chování zaměstnankyně, které následovalo až poté, co svým výslovným projevem návrh dohody odmítla, v projednávané věci odvolací soud učinil závěr, že „mezi účastníky tak došlo dne 23. 4. 2008 k uzavření platné dohody o změně pracovní smlouvy“, na základě zjištění, že žalobce nabízené pracovní místo vedoucí inspektor specialista „přijal a řádně je vykonával“, k čemuž došlo dříve než „následné žalobcovo chování, kdy odmítal přebírat pracovněprávní dokumenty vztahující se k jeho novému pracovnímu místu“.

Dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., zpochybňuje-li skutková zjištění (skutkové závěry) odvolacího soudu (že „žalobce uvedené místo přijal a řádně vykonával“, že „tak mezi účastníky došlo dne 23. 4. 2008 k uzavření platné dohody o změně pracovní smlouvy“, a že odmítal-li „přebírat pracovněprávní dokumenty vztahující se k jeho novému pracovnímu místu“, jedná se o „žalobcovo následné chování“), předestírá svá vlastní skutková zjištění a skutkové závěry [že „žalobce, ačkoliv většinu pracovních povinností týkajících se pracovní pozice vedoucí inspektor specialista vykonával a za tuto práci taktéž pobíral plat, z jeho chování vyplývalo, že se zařazením na tuto pracovní pozici nesouhlasí“, že pracovní náplň společně s platovým výměrem (představující návrh nového pracovního zařazení) žalobce „odmítl dne 25. 7. 2008 převzít z důvodu, že nejsou v souladu s jeho platnou pracovní smlouvou“, že „žalobce zařazení na pozici vedoucí inspektor specialista opakovanými dopisy, stížnostmi a podněty určených vedení Oblastního inspektorátu v XY a ředitelství žalované zpochybňoval, resp. s tímto zařazením opakovaně výslovně nesouhlasil“, že „žalobce odmítl převzít služební průkaz, kde je uvedena funkce inspektor, z důvodu, že toto zařazení neodpovídá platné pracovní náplni a smlouvě“, a že nesouhlas se svým pracovním zařazením „začal prezentovat i vůči třetím osobám kontrolovaným v rámci inspekční činnosti“] a na základě nich pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení věci [že „to, že žalobce pro žalovanou pracoval i po odvolání z funkce, samo o sobě neznamená, že dne 23. 4. 2008 přijal nabídku na pozici vedoucí inspektor specialista a došlo tak k platné dohodě o změně pracovní smlouvy“, a že za situace, kdy žalobce nereagoval na nabídku žalované ze dne 9. 4. 2010 k přijetí pracovní pozice vedoucí inspektor specialista, „nastala fikce nadbytečnosti podle ustanovení § 73 odst. 6 věty poslední zákoníku práce a byl tak naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce“]. Ani tyto námitky proto nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.

V části, ve které dovolání žalované směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 19. 3. 2019

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu