Rozhodnutí NS

26 Cdo 782/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/17/2019
Spisová značka:26 Cdo 782/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.782.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení
Nájem
Dotčené předpisy:§ 3074 odst. 1 o. z.
§ 36 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 782/2019-298


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TAPAS BOREK s.r.o., se sídlem v Borku, č. p. 74, IČO 49549049, zastoupené JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému městu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 1/6, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o určení existence právního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 23/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, t a k t o :


Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018, č. j.
19 Co 222/2018-176,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala určení, že právní poměr založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi ní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. března 2011 trvá. Tvrdila, že žalovaný od smlouvy nejprve odstoupil, poté ji vypověděl, přičemž oba tyto úkony jsou neplatné. Vzhledem k tomu, že jako žadatelka o povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska na těchto pozemcích dokládá zmíněnou smlouvou obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), dále jen „horní zákon“, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2018, č. j. 10 C 23/2018-101, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, rozsudek soudu prvního stupně změnil a určil, že „závazkový vztah založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. 3. 2011 trvá“. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i nákladů odvolacího řízení.

Po částečném doplnění a zopakovaní dokazování zjistil shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Žalobkyně je podnikatelka, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem, a účastnice správního řízení o povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Borek nad Labem zahrnujícím mimo jiné i pozemky parc. č. XY a XY v obci XY, k. ú. XY. Vlastníkem těchto pozemků je žalovaný. Dne 24. března 2011 účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků (dále též jen „Smlouva“), kterou žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobkyni jako nájemkyni do nájmu pozemky parc. č. XY v obci XY, k. ú. XY (dále jen též „Pozemky“). Účelem nájmu bylo vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků ve stanoveném dobývacím prostoru Borek nad Labem, včetně provedení sanace a rekultivace těchto pozemků podle schváleného plánu rekultivace na lesní plochy. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, tj. po dobu potřebnou k zajištění účelu nájmu, s tím, že nájem začíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace pro prostor zahrnující také Pozemky a končí dnem předání Pozemků pronajímateli po provedené rekultivaci. Nájemce je povinen užívat Pozemky pouze ke sjednanému účelu nájmu. Nemůže Pozemky dále pronajmout bez výslovného písemného souhlasu pronajímatele. Nájemce je oprávněn a povinen zajistit údržbu Pozemků před zahájením jejich využívání k předmětu nájmu vhodným zemědělským způsobem, např. mulčováním. Nájemce je v tomto smyslu oprávněn vystupovat před třetími osobami jako zemědělský nájemce Pozemků. Smlouva je platná podpisy obou stran a účinná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení hornické činnosti podle plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace. Dopisem ze dne 16. listopadu 2016 žalovaný od Smlouvy odstoupil a jako důvod odstoupení uvedl, že v období od 22. dubna 2015 do 4. listopadu 2016 žalobkyně bez souhlasu žalovaného poskytla Pozemky k užívání a požívání společnosti WOR, s.r.o., na základě dohody o hospodaření na půdních blocích ze dne 22. dubna 2015 (dále jen „Odstoupení“). Následně žalobkyně žalovanému oznámila svůj nesouhlas s Odstoupením. Dopisem ze dne 26. dubna 2017 žalovaný Smlouvu vypověděl a výpověď odůvodnil tím, že lze dospět k závěru, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a možnost ji vypovědět vyplývá ze zákona (dále jen „Výpověď“). I v tomto případě žalobkyně žalovanému sdělila, že s Výpovědí nesouhlasí. Správní řízení, probíhající před Obvodním báňským úřadem pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, bylo přerušeno.

Na tomto skutkovém základě odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – především dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobkyně je totiž povinna doložit obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 odst. 1 horního zákona a vzhledem k tomu, že ze Smlouvy odvozuje své právo Pozemky užívat a žalovaný namítá, že od smlouvy odstoupil a že ji vypověděl, má určení existence právního poměru povahu předběžné otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout. Rovněž se ztotožnil se soudem prvního stupně, že Smlouvou byl sjednán nájemní vztah a že s ohledem na § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen „o. z.", je třeba ji od 1. ledna 2014 posuzovat podle ustanovení § 2302 až § 2315 o. z. upravujících smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Uvedl, že sice neobsahovala konkrétní data o počátku a konci nájmu, avšak dostatečně určitě stanovila, že nájem počíná dnem právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky a plánu likvidace a končí dnem předání prostor po provedené rekultivaci. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. června 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2003, uveřejněný pod číslem 17/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 17/2006“, a ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 25 Cdo 833/2006, zdůraznil, že dobu nájemního poměru lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou, objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr začíná a kdy končí, a měl za to, že uvedenému kritériu smluvní ujednání odpovídá.

Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že Výpověď je neplatná, neboť žalovaný v ní neuvedl výpovědní důvod, jak bylo jeho povinností podle § 2310 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že absence výpovědního důvodu má za následek neplatnost Výpovědi, nikoli její neoprávněnost, nebyla žalobkyně limitována omezeními vyplývajícími z § 2314 odst. 2, 3 o. z. Dále shledal, že předpoklady pro odstoupení od smlouvy stanovené v § 2001 a § 2002 o. z. splněny nebyly, a nájemní vztah založený Smlouvou tudíž ani z tohoto důvodu nezanikl. Smlouva totiž obsahovala závazek žalobkyně zajistit údržbu pozemků před jejich využíváním k účelu nájmu, a uzavřela-li žalobkyně se společností WOR s.r.o. dohodu o hospodaření na půdních blocích, plnila tím zmíněný závazek. Navíc v té době nebyla ani nájemkyní pozemků, proto se ani nemohlo jednat o podnájem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. Namítal, že odvolací soud (zřejmě) považoval nájem sjednaný mezi účastníky za nájem na dobu určitou, ačkoli jeho skončení bylo vázáno na událost, o níž nemohlo být předem jisté, zda nastane. I když tedy ve svém rozhodnutí citoval R 17/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 25 Cdo 833/2006, ve skutečnosti se od závěrů v nich vyslovených odchýlil. V důsledku toho pak náležitosti Výpovědi nesprávně posuzoval podle § 2310 o. z. Rovněž polemizoval se závěry odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi i Odstoupení a poukazoval na nesprávný postup odvolacího soudu při vyhotovování protokolu z odvolacího jednání. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považovala dovolání žalovaného za vadné, a navrhla, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud ve svých důsledcích odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatel zpochybnil správnost právního názoru, že Smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Aby se mohl dovolací soud k této otázce vyjádřit, je třeba především vyřešit otázku, jakému smluvnímu typu Smlouva odpovídá, a tím i otázku hmotněprávní úpravy, podle níž ji lze posuzovat.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu (§ 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dále jen „obč. zák.“), kterou je třeba od 1. ledna 2014 posuzovat jako smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 3074 odst. 1 věta první o. z., § 2302 a násl. o. z.). Výpověď z nájmu pak posuzoval podle § 2310 o. z., použitelného pouze v případě nájmu na dobu určitou. Toto právní posouzení odvolacího soudu je neúplné, a proto i nesprávné.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, Smlouvou žalovaný přenechal žalobkyni do nájmu Pozemky za účelem vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků. Byla-li by tato smlouva uzavřena v době od 1. ledna 2014, z hlediska obsahu by nepochybně šlo o pacht, neboť předmětné pozemky s ložiskem nerostu byly pronajaty za účelem dobývací činnosti nájemkyně. Vzhledem k tomu, že pro smlouvy tohoto charakteru neplatí ustanovení § 3074 odst. 1 věty první o. z., pak se takovýto nájem, vzniklý v době do 31. prosince 2013, musí i od 1. ledna 2014 řídit dosavadní právní úpravou, obsaženou především v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dále jen „obč. zák.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 1379/2018).

Ve Smlouvě však účastníci dohodli, že nájem začíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace pro prostor zahrnující také Pozemky (článek III. bod 2. Smlouvy). Vznik nájmu tedy vázali na okolnost, o níž nebylo jisté, zda vůbec nastane. Na takto koncipované ujednání je třeba pohlížet jako na odkládací podmínku (§ 36 obč. zák.). Není-li splněna, dosud neúčinný právní úkon účinnosti nenabude. V daném případě rozhodnutí o povolení hornické činnosti podle plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace právní moci nenabylo, ke vzniku nájmu (se sjednaným účelem) proto v důsledku nesplnění odkládací podmínky dosud nedošlo.

Do doby, než začne Pozemky využívat ke sjednanému účelu, tj. k vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků, byla žalobkyně jako nájemkyně „oprávněna a povinna zajistit údržbu Pozemků vhodným zemědělským způsobem, např. mulčováním“ (článek V. bod 4. Smlouvy). Odvolací soud dospěl k závěru, že toto ujednání má povahu smlouvy nepojmenované, aniž by se zabýval tím, jaká byla vůle smluvních stran a jaké právní následky jím smluvní strany zamýšlely vyvolat (§ 35 obč. zák.), zejména zda úmysl smluvních stran směřoval k uzavření smlouvy zakládající bezplatné užívání Pozemků nebo smlouvy, podle které by za užívání Pozemků bylo poskytnuto protiplnění ve formě úkonů (provádění údržby).

Bez ohledu na smluvní typ je však pro právní posouzení věci podstatné, že žalobkyně měla toto právo a současně i povinnost vykonávat právě až do doby, než začne Pozemky využívat k vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků. Jinými slovy zánik práva a povinnosti zajišťovat údržbu Pozemků byl vázán na den nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace, tedy, jak již bylo výše uvedeno, na okolnost, o níž nebylo jisté, zda vůbec nastane. Ve vztahu k tomuto závazku má ujednání povahu podmínky rozvazovací (§ 36 obč. zák.). Nebyla-li doba trvání tohoto závazku vázána na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, o níž by bylo jisté, že nastane, nelze jej považovat za závazek sjednaný na dobu určitou.

Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl užit opodstatněně, a proto dovolací soud, jelikož neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 4. 2019


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu