Rozhodnutí NS

23 Cdo 405/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:23 Cdo 405/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.405.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 405/2019-238


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně FineTec Systems, s.r.o., Husinecká 903/10, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČO 24685755, zastoupené JUDr. Jiřím Kalousem, advokátem se sídlem Malá Štupartská 6, 110 00 Praha 1, proti žalované MEMBER, s.r.o., Hořovice, Masarykova 1368, PSČ 26801, IČO 25206290, zastoupené JUDr. Janou Švábovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 854/2, 110 00 Praha 1, o zaplacení 18 589,23 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 171/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 23 Co 98/2018-209, t a k t o :


I. Dovolání žalované se odmítá.
    II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 778 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Kalouse, advokáta se sídlem Malá Štupartská 6, 110 00 Praha 1.

    O d ů v o d n ě n í:

    Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 23 Co 98/2018-209, výrokem I. změnil napadený zamítavý rozsudek Okresního soudu v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2017, č. j. 13 C 171/2016-171, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 589,23 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 11. 3. 2016 do zaplacení; výrokem II. a III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před oběma soudy.

    Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, do jaké míry je předkontraktační jednání pro smluvní strany závazné, resp. zda jednání, které předcházelo vzniku smlouvy, požívá právní ochrany, když z provedeného dokazování je zřejmé, že svým jednáním uvedla žalobkyně žalovanou v omyl. Dovolatelka má za to, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když dovodil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni požadovanou část kupní ceny za dodaný laser, který však nesplňuje žalovanou specifikované vlastnosti, které si žalovaná v návaznosti na předkontraktační jednání u žalobkyně vymínila, tj. takový přístroj, který by umožňoval gravírování ve stejné kvalitě, jako již dříve dodaný laser, jen s tím rozdílem, že by takový přístroj gravíroval do odlišného materiálu – do dřeva. Dovolatelka je přesvědčena, že podvodné jednání žalobkyně, spočívající v uvedení žalované v omyl doporučením konkrétního laseru, nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná rovněž namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jestliže se nezabýval otázkou neplatnosti právního jednání žalobkyně, která uvedla žalovanou v rámci předkontraktačního jednání v omyl. Podle dovolatelky měl odvolací soud rozhodnout tak, že uzavření kupní smlouvy bylo neplatné v důsledku omylu v podstatných náležitostech podle § 583 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

    K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž navrhla jeho odmítnutí, neboť dovolací námitky jsou založeny na polemice se zjištěným skutkovým stavem a na skutkových tvrzeních žalované, která však v řízení nebyla prokázána. Připomíná, že odvolací soud učinil závěr, že žalovaná neprokázala, že by si vymínila nějaké konkrétní vlastnosti sjednaného předmětu kupní smlouvy, a že žalobkyně dodala žalované laser, který si žalovaná objednala. Ze skutkových zjištění rovněž nevyplynulo, že by se žalobkyně dopustila nějakého podvodného jednání. Ve vztahu k námitce žalované ohledně neplatnosti smlouvy z důvodu omylu, žalobkyně uvedla, že podle konstantní judikatury právní úprava odpovědnosti za vady vylučuje úvahu o neplatnosti smlouvy z důvodu omylu. Připomněla, že žalovaná ani včas vady dodaného laseru neuplatnila, a dokonce nebylo ani prokázáno, že by předmět koupě byl dodán s nějakou vadou. K tíži žalobkyně nemůže být, že se žalovaná, jako podnikatelka, která ve svém oboru dlouhodobě působí, nepřesvědčila o vlastnostech zboží, které hodlá zakoupit pro naplnění svých požadavků.

    Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle § 10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

    Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Nejvyšší soud je nucen nejprve konstatovat, že dovolatelkou předestřená právní otázka, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, vychází ze zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. z jiných skutkových závěrů, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud. Zatímco dovolatelka nesprávné právní posouzení odvolacího soudu zakládá na tvrzení, že dodaný laser nesplňuje žalovanou specifikované vlastnosti, které deklarovala v rámci předkontraktační jednání, odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně žalované dodala jednoznačně označený typ laseru, který si žalovaná objednala, a z kupní smlouvy, resp. akceptované objednávky, a ani ze vzájemných předkontraktačních jednání, která zahrnovala i návštěvy zaměstnance žalované u žalobkyně za účelem předvedení práce laseru na dřevě, nevyplynul žádný konkrétní požadavek žalované na specifické parametry požadovaného laseru či zcela konkrétní požadavek na přesný typ písma, hloubku gravírování a další technické parametry laseru. Odvolací soud ze skutkových zjištění nedovodil, že by se žalobkyně měla dopustit jednání, kterým by měla v rámci předkontraktačního jednání uvést žalovanou v omyl. Žádné podvodné jednání žalobkyně vůči žalované odvolací soud ze skutkových okolností nezjistil. Skutkové závěry odvolacího soudu přitom nepodléhají dovolacímu přezkumu, neboť dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, a též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017 či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018 - obou veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Skutečnost, že dovolatelka má jiný právní názor na posouzení nároku na zaplacení sjednaného a dodaného plnění, než jaký učinil odvolací soud, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 nebo ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 130/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Zakládá-li dovolatelka předestřenou otázku na tvrzení, že žalobkyně uvedla žalovanou v omyl, je třeba konstatovat, že z takového závěru odvolací soud při posouzení uplatněného nároku nevyšel. K potřebě vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, se Nejvyšší soud již mnohokrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013 – veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, v němž judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.

    Namítá-li dále žalovaná, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení jednání žalobkyně, která ji uvedla v rámci předkontraktačního jednání v omyl, je namístě uvést, že žalovaná touto námitkou nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., zakládá-li tuto námitku jednak na závěru, ke kterému odvolací soud nedospěl, a nevymezila ani judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit při posouzení jednání žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, uvedl, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, nejen o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale i a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

    Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 13. 3. 2019


    JUDr. Kateřina Hornochová
    předsedkyně senátu