Rozhodnutí NS

11 Tdo 534/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/13/2018
Spisová značka:11 Tdo 534/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.534.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 534/2018-39


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2018 o dovolání, které podal obv. M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 2 To 76/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 3/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2017, č. j. 33 T 3/2017-1562 byl obv. M. K. (v bodě 1) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a 6 (šesti) měsíců nepodmíněně, a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí krajský soud ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval.

    2. Společně s obv. K. byli odsouzeni i obv. M. K. a J. P. Obv. M. K. byl (v bodě 2) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 3.458 Kč a současně mu byl uložen i trest propadnutí věci v souladu s § 70 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž výčet propadnutých věcí krajský soud ve svém rozsudku položkově vyjmenoval.
      3. Obv. J. P. byl (v bodě 3) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí krajský soud ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu krajský soud rovněž uložil ochranné opatření v podobě zabrání věci, a ty rovněž ve svém rozsudku položkově vyjmenoval.
        4. Tento rozsudek nabyl právní moci jen v případě obv. J. P. Obv. M. K. a M. K. jej napadli odvoláním. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 9. 2017, č.j. 2 To 76/2017-1661 rozhodl, že v souladu s § 256 tr. ř. se odvolání obou jmenovaných zamítají.

        5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě:

        skutek 1) obv. M. K. (zkráceně řečeno)

        v období nejméně od poloviny roku 2013 do 21. 4. 2016 si za účelem zajištění výroby pervitinu a jeho následného prodeje nejméně jedenkrát měsíčně na území Polské republiky obstarával farmaceutické přípravky obsahující pseudoefedrin hydrochlorid, zejména lék Apselan (a výjimečně též lék Sudafed), které následně převážel do České republiky, a to
          - v roce 2013 v množství 100 balení v jednotlivých případech,
          - v roce 2014 v množství nejméně 200 balení v jednotlivých případech,
          - v roce 2015 nejméně ve dvou případech v množství nejméně 500 balení, ve zbývajících případech nejméně 200 balení v každém z případů,
          - v roce 2016 nejméně ve 3 případech dovezl vždy 200 balení, a
          - dne 21.4.2016 dovezl 340 balení takových léků,
        celkem tak dovezl nejméně 63.400 tablet, z nichž každá obsahuje 60 mg pseudoefedrinu, přičemž z tohoto množství léčiva bylo možno po započtení ztrát vyrobit 2.242 g pervitinu,

        na území Moravskoslezského kraje si pak z uvedených farmaceutických přípravků na nezjištěných místech od různých osob, a to mj. v období od poloviny roku 2013 nejméně do dubna 2015 od J. P., zvaného "K.", a dále v období od konce listopadu 2015 do 21. 4. 2016 od M. K., zvaného ,,K.“, za pomoci laboratorní techniky a chemikálií určených k nedovolené výrobě pervitinu, které rovněž obstarával či financoval jejich nákup, nechával vyrobit psychotropní látku pervitin, a to
          - prostřednictvím J. P. nejméně v množství 900 g pervitinu,
          - prostřednictvím M. K. nejméně v množství 170 g pervitinu a
          - prostřednictvím další osoby nejméně 800 g pervitinu,
        celkově minimálně 1.870 g pervitinu, který následně na různých místech v katastru města O. a v jejím okolí, zejména pak v prostoru chaty situované v chatové osadě zvané P. L. v katastrálním území obce D. L., okres O.-m., poskytoval k prodeji či osobní spotřebě celé řadě dalších osob z řad toxikomanů, zčásti ztotožněným a zčásti neztotožněným,

        přičemž farmaceutické výrobky Apselan a Sudafed obsahují látku pseudoefedrin, která je uvedena jako prekursor v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog, a jíž lze extrahovat snadno dostupnými prostředky, a pervitin, chemicky definovaný jako metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě zmocnění § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

        Přesný popis skutku je popsán v rozsudku obou soudů nižších stupňů.

        II. Dovolání a vyjádření k němu
          6. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2017 podal obv. M. K. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak vznesl níže uvedené námitky.

          7. V prvé řadě se dovolatel neztotožnil s napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, který potvrdil výrok o vině i o trestu Krajského soudu v Ostravě. Obviněný zdůraznil, že od počátku trestního řízení svou vinu nepopírá a k trestné činnosti se doznal. Nesouhlasí však s použitou právní kvalifikací podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dle jeho názoru měla být použita (stejně jako v případech spoluobv. M. K. a J. P.) právní kvalifikace podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v souladu s ní mu měl být také uložen i trest odnětí svobody. Obviněný je přesvědčen, že navrhovanou kvalifikaci měly oba soudy aplikovat s ohledem na jím uváděné množství drogy v řízení před soudem I. stupně, které snížil z původních 2.242 g na konečných 1.650 g. Tato jeho výpovědní změna byla reakcí na doručenou obžalobu, kdy si obviněný následně v klidu promítl, jak se věci ve skutečnosti odehrály, a dospěl k závěru, že množství pervitinu, které do té doby uváděl, bylo fakticky nižší.
            8. Dále dovolatel vznesl výhrady k provedeným svědeckým výpovědím. Zdůraznil, že vyslechnutí svědkové jsou osoby závislé na návykových látkách, a proto pokud jsou jejich výpovědi odchylné od výpovědí, které učinili v přípravném řízení, je to právě proto, že často mají sníženou schopnost vnímání reality. Je tedy na soudu, aby zvážil, zda jsou či nejsou tyto výpovědi věrohodné, a pokud soud dospěje k tomu, že jsou, pak musí také zvážit, do jaké míry.
              9. Dovolatel se také vyjádřil k vlastním majetkovým poměrům, kdy uvedl, že nebyl nikde zaměstnaný, ani nepodnikal, takže neměl žádné příjmy. Proto také nebylo v jeho finančních možnostech, aby si mohl opatřit materiál k přípravě pervitinu v takovém rozsahu, jak je konstatováno v obžalobě. Jediným důkazem, který se týká množství tablet, byla výpověď spoluobviněného J. K. z přípravného řízení. V této souvislosti však obviněný akcentoval, že ani jeho doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení zjišťovat skutkový stav věci v tom rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
                10. Vzhledem k výše uvedenému obv. K. vyhodnotil trest, který mu byl Krajským soudem v Ostravě uložen a následně Vrchním soudem v Olomouci potvrzen, za nepřiměřeně přísný. Obviněný je přesvědčen, že s ohledem na jím uváděné nižší množství vyprodukovaného pervitinu, by mu měl být adekvátně snížen i výsledný trest.
                  11. Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud
                  · podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2017, č.j. 2 To 76/2017-1661, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2017, č. j. 33 T 3/2017-1562, ve výrocích o vině i o trestu, a aby
                  · podle § 265m odst. 1 věty první tr. ř. nově rozhodl rozsudkem, a to tak, že M. K. se odsuzuje podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a následně mu dle svého uvážení uložil přiměřený nepodmíněný trest odnětí svobody.

                  12. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 1 NZO 1356/2017-6. K námitkám obviněného nejprve předeslal, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Obviněný sice namítl nenaplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale učinil tak výhradně na podkladě vlastní skutkové verze.

                  13. Státní zástupce podotkl, že soud I. stupně vycházel při dokazování zejména z výpovědí obviněných, ty však porovnával s ostatními provedenými důkazy a za prokázané vyhodnotil pouze ty, které byly ve vzájemném souladu. Současně v souladu s principem in dubio pro reo vždy přihlédl k nejnižšímu prokázanému rozsahu dané trestné činnosti. Své skutkové závěry pak přiléhavým způsobem odůvodnil. Proto výhrady dovolatele nemohly zpochybnit správnost přisouzené právní kvalifikace.
                    14. Jelikož obviněný ve svém dovolání nevznesl žádné hmotněprávně relevantní námitky, v podstatě tím ani nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obv. M. K., a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí vydal v rámci neveřejného zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas také s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.

                    III. Přípustnost dovolání

                    15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem předepsaným ustanovením. Nic tedy nebránilo jeho projednání.

                    16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

                    17. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
                      18. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
                        19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
                          · skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
                          · není vůbec žádným trestným činem.
                        Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

                        IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

                        20. Obv. M. K. ve svém dovolání odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace téměř doslovně zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty velmi podrobně vypořádal již Krajský soud v Ostravě (ve svém rozsudku sp. zn. 33 T 3/2017 ze dne 31. 5. 2017 na č. l. 1562 an.), a poté jeho skutkové i hmotněprávní závěry bez výhrady potvrdil i Vrchní soud v Olomouci (ve svém usnesení sp. zn. 2 To 76/2017 ze dne 12. 9. 2017 na č. l. 1661 an.).

                        21. V první řadě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolatel odkázal na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale podřadil pod něj v podstatě jen skutkové námitky. Napadl v nich věrohodnost vyslechnutých svědků s ohledem na to, že se jedná o narkomany, rozporoval své finanční možnosti, takže si údajně nemohl dovolit nákup materiálu k přípravě pervitinu v tak velkém rozsahu. Ani námitku proti uplatněné právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nelze vyhodnotit jako hmotněprávní. Je sice pravdou, že obviněný v rámci ní usiluje zpochybnit znak „velkého rozsahu“ distribuovaného pervitinu, odůvodnění této námitky je však opět ryze skutkové, neboť dovolatel v ní předkládá vlastní verzi skutkového stavu a pouze na základě svého účelového tvrzení požaduje úpravu výroku o vině i o trestu.
                          22. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil množství vyrobeného pervitinu důsledně z výpovědi obv. M. K. z přípravného řízení, kterou potvrdili obv. J. P. i M. K. Z těchto důkazů vyplynulo, že J. P. vyrobil pro obv. K. nejméně 1.200 g (za účelem distribuce minimálně 900 g), M. K. nejméně 250 g (z toho za účelem distribuce 170 g). Tvrzení o výrobě pervitinu nejmenovanou třetí osobou, která vyrobila pro obv. K. 800 g, soud vyhodnotil jako tvrzení dostatečně věrohodné. Ve svých výpovědích tak všichni obvinění potvrdili výrobu minimálně 2.250 g pervitinu (z toho za účelem další distribuce 1.870 g).
                            23. Tyto údaje obviněných v podstatě korespondují i s množstvím pervitinu, které bylo možné vyrobit z 63.400 tablet léku Apselan (Sudafed), které obv. K. v průběhu čtyř let nakoupil v Polsku a dovezl na území ČR. Krajský soud ověřil, že pokud jedna tableta obsahuje 60 mg pseudoefedrinu, tak z tohoto množství bylo možné po započtení ztrát vyrobit 2.241 g pervitinu. Vzhledem k těmto oběma údajům soud I. stupně zcela správně vyhodnotil výpověď obv. K. z přípravného řízení za věrohodnou a naopak jeho následující upravené tvrzení za neprokázané. Dále bylo prověřeno, že krajský soud postupoval po celou dobu dokazování důsledně v duchu zásady in dubio pro reo, a obv. K. přičetl k tíži vždy nejmenší prokázané množství metamfetaminu. I proto, když dovolatel snížil množství pervitinu z prokázaných 2.241 g na 1.650 g a toto množství v podstatě nijak neodůvodnil (neuvedl, jak dospěl k tomuto číslu), soud I. stupně nemohl tuto skutkovou verzi zohlednit.
                              24. I kdyby však krajský, potažmo vrchní soud, akceptoval snížené množství pervitinu, uváděné obv. K. během hlavního líčení, ani tak by dovolatel nedosáhl svého požadavku na uplatnění právní kvalifikace podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a tím pádem i nižšího trestu odnětí svobody. Dovolatel se totiž mýlí, když má za to, že 1.650 g pervitinu odpovídá „značnému rozsahu“ distribuované drogy.
                                25. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, pod sp. zn. Tpjn 301/2013, stanovilo jako východisko pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku určitý násobek množství omamné látky, které je označeno jako „množství větší než malé“. Orientační hodnoty tohoto množství pro každou omamnou či psychotropní látku jsou direktivně stanoveny. Pro metamfetamin je množství větší než malé stanoveno na více než 1,5 g směsi pervitinu (přičemž nejmenší množství účinné látky je určeno množstvím 0,5 g). Větší rozsah je stanoven desetinásobkem množství většího než malého, což odpovídá 15 g pervitinu, značný rozsah je stanoven desetinásobkem většího rozsahu, což odpovídá 150 g pervitinu a velkému rozsahu odpovídá desetinásobek značného rozsahu, a je stanoven na 1500 g pervitinu. Z toho zjevně vyplývá, že pokud obviněný připouští, že nedovoleně nakládal s 1.650 g pervitinu, i v takovém případě by hranici „velkého rozsahu“ překonal. Proto jeho výhrada nemohla nijak zpochybnit správnost přisouzené právní kvalifikace.
                                  26. V této souvislosti obv. K. ještě poznamenal, že jeho doznání „nezbavuje orgány činné v trestním řízení zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí“. Nejvyšší soud po svém přezkumu konstatuje, že Krajský soud v Ostravě doznání obv. K. ve vztahu k provedeným důkazům velmi pečlivě prověřil a své konečné rozhodnutí důkladně objasnil v odůvodnění svého rozsudku. O svých skutkových závěrech žádné důvodné pochybnosti neměl a neměl je ani Vrchní soud v Olomouci, který v rámci podaného odvolání závěry soudu I. stupně pečlivě přezkoumal.
                                    27. K dalším ani ne snad námitkám, ale spíše poznámkám obviněného, kterým se vyjádřil ke svým finančním možnostem a provedeným svědeckým výpovědím Nejvyšší soud nemohl nijak přihlédnout. Proto jen velmi stručně.
                                      28. Je pravdou, že z provedených důkazů vyplynulo, že obv. K. skutečně nebyl zaměstnaný a ani nepodnikal. Zároveň však vyplynulo, že vyrobený pervitin distribuoval ve značném objemu a velkému množství narkomanů, z nichž pouze část vypovídala před soudem. Trestná činnost páchaná v takovém rozsahu a po dobu čtyř let zjevně dovolateli zabezpečovala dostatek finančních prostředků pro běžnou obživu i pro další výrobu pervitinu pro své „věrné“ odběratele. Další poznámka obv. K., kterou se pokouší relativizovat věrohodnost jednotlivých vyslechnutých svědků, je poněkud rozporuplná. Na jedné straně dovolatel namítá, že se jedná o osoby závislé na návykových látkách, čímž usiluje zpochybnit míru jejich spolehlivosti, na straně druhé ze spisového materiálu vyplývá, že výpověď řady svědků sám svým doznáním verifikoval (viz např. svědkové V. N., L. P., N. K., M. G., J. G., O. D., H. P., K. S., M. D., J. R., P. P., L. R., P. F., částečně Z. N.).
                                        29. Právě na své doznání i na spolupráci s orgány činnými v trestním řízení dovolatel poukázal v souvislosti s námitkou příliš přísného trestu odnětí svobody, kterou rovněž podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci ní zdůraznil, že soud I. stupně dostatečně nepřihlédl k těmto polehčujícím okolnostem.
                                          30. Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že námitky proti uloženému trestu je možné subsumovat pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou tr. zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obv. K. neodkázal. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonného rozmezí nemůže založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. NS 17/2002 - T416, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006, nebo usnesení ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 22/2003, apod.). Uplatněný dovolací důvod tedy nenaplňují námitky nepřiměřenosti trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu, ani o překročení příslušné trestní sazby (viz tamtéž).

                                          31. Navíc – dovolatel neuvádí pravdu, když tvrdí, že soud I. stupně k jeho doznání i k jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení v průběhu trestního řízení v podstatě nepřihlédl. Krajský soud v Ostravě naopak jeho doznání označil za rozhodující a podstatnou polehčující okolnost, a jenom proto – i přes „velký rozsah“ distribuovaného pervitinu a dlouhodobé páchaní trestné činnosti – uložil obviněnému celkový trest ve výměře 8 let a 6 měsíců, tj. ještě při spodní hranici předepsané trestní sazby v rozmezí 8 až 12 let. A jak sám dodal, „nebýt doznání obviněného, nepochybně by ukládal trest výrazně přísnější“ (viz s. 27 rozsudku sp. zn. 33 T 3/2017).

                                          32. Lze tedy shrnout, že celé dovolání má charakter pouhé nespokojenosti obviněného s výší uloženého nepodmíněného trestu, kterou se snaží ovlivnit ryze účelovými skutkovými námitkami. To však nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat i na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Mimo to námitka údajné nesprávnosti hodnocení důkazů nenaplňuje žádný dovolací důvod.

                                          V. Závěr

                                          33. Nejvyšší soud po svém přezkumu tedy dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Soudy I. a II. stupně svým postupem neporušily základní práva dovolatele. Vina obv. K. byla prokázána zákonným způsobem. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory. Vznesené dovolací výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
                                            34. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. M. K. odmítl, a to s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


                                            P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).


                                            V Brně dne 13. 9. 2018


                                            JUDr. Stanislav Rizman
                                            předseda senátu