Rozhodnutí NS

29 Cdo 561/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:29 Cdo 561/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.561.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Zánik obchodní společnosti
Právní nástupnictví
Dotčené předpisy:§ 107 o. s. ř.
§ 243c o. s. ř.
§ 68 odst. 1 obch. zák.
§ 19 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 561/2019-263


USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1) L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 3) K. B., narozenému XY, bytem XY, a 4) M. B., narozené XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 173/2004, o dovolání prvního a druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2007, č. j. 4 Cmo 493/2006-200, takto:


I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. července 2005, č. j. 3 Cm 173/2004-127, (mimo jiné) ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. června 2004, č. j. 3 Sm 146/2004-10, co do částky 875.642,53 Kč s 6% úrokem od 9. června 2003 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 2.918,80 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání všichni žalovaní.

Dovolání třetího žalovaného a čtvrté žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. dubna 2009, č. j. 29 Cdo 4300/2007-242, odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). O dovolání první a druhé žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. dubna 2009 nerozhodl, neboť dovolací řízení bylo ve vztahu k těmto žalovaným přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na jejich majetek (§ 14 odst. 1 písm. c/ a § 20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání).

Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky 9575, Nejvyšší soud následně zjistil, že žalobkyně (I. "v likvidaci") byla ke dni 16. února 2011 po skončení likvidace vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce.

Podle ustanovení § 107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).

Vzhledem k tomu, že žalobkyně výmazem z obchodního rejstříku ztratila způsobilost mít práva a povinnosti (§ 68 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. prosince 2013) a rovněž způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), a není zde žádný právního nástupce, s nímž by bylo možné v řízení pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání první a druhé žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastavil.

Jen pro úplnost budiž dodáno, že rovněž druhá žalovaná již byla v mezidobí (ke dni 29. listopadu 2016) z obchodního rejstříku (poté, co byl konkurs na její majetek zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu) vymazána.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když dovolací řízení bylo zastaveno.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. 2. 2019


JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu