Rozhodnutí NS

28 Cdo 3791/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/13/2018
Spisová značka:28 Cdo 3791/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3791.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Zmírnění křivd (restituce)
Pozemkový úřad
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 84 o. s. ř.
§ 88 písm. b) o. s. ř.
§ 105 o. s. ř.
§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 3791/2018-149


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) E. P., narozeného XY, bytem XY, b) Y. P., narozené XY, bytem XY, c) J. Ž., narozeného XY, bytem XY, d) Z. Z., narozené XY, bytem XY, e) F. T., narozeného XY, bytem XY, f) K. S., narozeného XY, bytem XY, g) K. Š., narozené XY, bytem XY, h) Ligy na ochranu zvířat České republiky, se sídlem v Praze, Brechtova 826/20, IČ 481 37 081, ch) Sdružení Akhal-Teke.cz v likvidaci, se sídlem v Praze,
U topíren 860/2, IČ 701 07 734,
i) P. K., narozeného XY, bytem XY, a j) J. K., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 98/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 172/2018-146, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 172/2018-146, se mění tak, že se ve výroku II. potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. května 2018, č. j. 9 C 125/2017-126, 9 C 98/2018.

Odůvodnění:

Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 9 C 125/2017-126,
9 C 98/2018, vyloučil řízení o nahrazení projevu vůle žalované, a to souhlasu s uzavřením smlouvy se žalobci o převodu pozemků parcelní číslo XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, nacházejících se v katastrálním území XY, obec XY okres XY, zapsaných na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, o celkové hodnotě 1.375.685,- Kč, k samostatnému řízení s tím, že nadále bude vedeno pod spisovou značkou 9 C 98/2018 (výrok I.), a podle § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Okresnímu soudu ve Strakonicích (výrok II.). S poukazem na ustanovení § 112 odst. 2, § 89 a § 88 písm. b) o. s. ř. a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, dospěl k závěru, že není k projednání věci ohledně označených pozemků místně příslušný, neboť v řízeních týkajících se nemovitých věcí je dána výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází [§ 88 písm. b) o. s. ř.].


K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. 15 Co 172/2018-146, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že námitka žalované, že Okresní soud v Domažlicích není místně příslušným k projednání a rozhodování věci, která se týká pozemkových parcel, jež neleží v obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích, se zamítá. Odvolací soud s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 dovodil, že v dané věci se jedná o řízení o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky podle § 153 odst. 2 o. s. ř. Uplatněný nárok tedy nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť, neboť by to znamenalo pro žalobce stav, kdy by uspokojení svých nároků museli uplatňovat u mnoha soudů v České republice, což by nebylo ani v souladu s účelem restitučních předpisů založených na zásadě, že restituční nároky osob oprávněných mají být uspokojeny v přiměřené lhůtě tak, aby soudní řízení šetřilo práva všech účastníků řízení (viz rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. IV. ÚS 2672/17). Postup zvolený žalobci k uspokojení jejich restitučních nároků, které mají nepochybně přednost před nároky třetích osob, tak představuje hospodárný a šetrný způsob pro obě strany sporu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou usnesením ze dne 6. 2. 2018,
sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, z něhož vyplývá, že odvolací soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti nesprávně, pokud místní příslušnost Okresního soudu v Domažlicích dovodil i ve vztahu k pozemkům, které se nacházejí mimo obvod působnosti tohoto soudu. Podotýká, že umístění předmětných pozemků zakládá výlučnou místní příslušnost soudu podle § 88 písm. b) o. s. ř., přičemž účel restitučních předpisů a požadavek na uspokojení restitučních nároků oprávněných osob v přiměřené lhůtě nemůže modifikovat zákonná pravidla o místní příslušnosti soudu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že jako správné potvrdí usnesení soudu prvního stupně.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání žalované projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, spočívající v posouzení důvodnosti námitky místní příslušnosti soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalované), není-li stanoveno jinak.

Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).

Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).

Podle § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).

Z ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu) a došlo tedy k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představuje řízení o žalobě
na nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem pozemku věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost soudu (srov. např. dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn.
32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn.
32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle § 88 o. s. ř. nedopadá (srov. Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý ze žalobcových návrhů by tak bylo lze docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu
§ 88 o. s. ř. ovšem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, a ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).


I když se v daném řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jedná o věc, v níž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jak odvolací soud uvedl, nelze souhlasit s jeho závěrem, že „uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť“, a že „žalobci zvolili hospodárný a šetrný postup k uspokojení restitučních nároků, jež mají nepochybně přednost před nároky třetích osob“. Je tomu tak proto, že k řízení ohledně žalobci nárokovaných náhradních pozemků nacházejících se v katastrálním území XY je dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích podle § 88 písm. b) o. s. ř., když řízení se týká vlastnického práva k těmto nemovitým věcem, jak správně dovodil soud prvního stupně, který tak výrokem II. usnesení rozhodl - na rozdíl od odvolacího soudu - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Protože odvolací soud v projednávaném případě rozhodl nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, změnil dovolací soud usnesení odvolacího soudu podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se ve výroku
II. potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 5. 2018, č. j. 9 C 125/2017-126, 9 C 98/2018.


O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2018

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu