Rozhodnutí NS

11 Tcu 75/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:11 Tcu 75/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.75.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 75/2018-18


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal dne 30. 1. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. B., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. II K 442/13, ve spojení s usnesením Obvodního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. II Ko 566/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. II K 442/13, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2014, byl V. B. uznán vinným trestným činem krádeže, podle polského trestního zákona, a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho (1) roku a tří (3) měsíců, jehož výkon mu byl odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) roků a dále k peněžitému trestu ve výši 50 (padesáti) denních sazeb se stanovením jedné sazby ve výši 20 (dvaceti) zlotých. Usnesením Obvodního soudu v Cieszynie, Polská republika, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. II Ko 566/14, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2015, byl tento podmíněný trest odnětí svobody přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho (1) roku a tří (3) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se V. B. dopustil trestné činnosti blíže popsané pod body I. a II. rozsudku v podstatě tím, že:

I. dne 12. 2. 2013 v T., Slezské vojvodství, na geriatrickém oddělení Slezské nemocnice, B., ze skříňky, kterou otevřel pomocí originálního klíče, odcizil ke škodě A. Ch. peněženku obsahující občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu do bankomatu, kartu Národního zdravotního fondu a hotovost ve výši 900 zlotých, čímž jí způsobil celkem škodu ve výši 930 zlotých, a dále odcizil ke škodě M. N. peněženku obsahující občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu Národního zdravotního fondu, dokument potvrzující oprávnění k výkonu povolání, knížku Sanepidu a hotovost ve výši 100 zlotých,

II. dne 18. 2. 2013 v T., Slezské vojvodství, na dermatologickém oddělení Slezské nemocnice, B., ze skříňky, kterou otevřel pomocí originálního klíče, odcizil ke škodě H. C. peněženku obsahující dvě karty do bankomatu, hotovost ve výši 130 zlotých, minci o nominální hodnotě 10.000 s označením „S. z roku 1990, čímž jí způsobil škodu celkem ve výši 330 zlotých. Dále odcizil karty do bankomatu ke škodě J. C. a ke škodě J. T. peněženku obsahující občanský průkaz, kartu Národního zdravotního fondu, kartu do bankomatu, věrnostní kartu obchodu Carrefour a hotovost ve výši 10 zlotých, čímž jí způsobil škodu celkem ve výši 30 zlotých.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený V. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, když výše popsané jednání přinejmenším naplňuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. B. se pro svůj majetkový prospěch dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil ve více případech, přičemž nelze přehlédnout ani okolnosti a způsob spáchání činu. Z opisu z evidence Rejstříku trestů rovněž vyplynulo, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost již v České republice odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. 1. 2019



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu