Rozhodnutí NS

11 Tdo 1134/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/13/2018
Spisová značka:11 Tdo 1134/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1134.2016.5
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 265l odst. 4 tr. ř.
§ 67 odst. c tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D EU
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1134/2016-IV-46
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2018 v řízení o dovolání obviněné S. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 98/2015, a rozhodl t a k t o :


Podle § 265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. se obviněná S. K. bere do vazby.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, byla obviněná S. K. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla dle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to 369 ks tablet léku Claritine Active.

2. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť jej obviněná S. K. napadla odvoláním směřujícím do výroků o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné.

3. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, pak podala obviněná S. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání.

4. Nejvyšší soud usnesením z dnešního dne, sp. zn. 11 Tdo 1134/2016-III, zrušil z podnětu dovolání obviněné podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, a dále též výrok o souhrnném trestu ohledně obviněné z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 9 To 312/2016, ve spojení s výrokem o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 38 T 6/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. V této souvislosti nutno zdůraznit, že vzhledem k tomu, že se důvod zrušení týkal celého výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, bylo nutné spolu s jeho zrušením zrušit i pozdější výrok o trestu ohledně obviněné S. K. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 9 To 312/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 38 T 6/2016, jímž byl obviněné za sbíhající se trestnou činnost uložen souhrnný trest. Za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je totiž třeba považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno, rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Zruší-li přitom Nejvyšší soud jako obsahově navazující podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, a to ve výroku o souhrnném nepodmíněném trestu odnětí svobody uloženém i za trestnou činnost, jejímž spácháním byl obviněný původně uznán vinným rozhodnutím napadeným dovoláním, a vykonává-li obviněný v době rozhodnutí o dovolání tento trest, rozhodne ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018).

6. Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava,

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,

b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo

c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

7. Vzhledem k tomu, že obviněná S. K. v současné době vykonává trest odnětí svobody, a to na podkladě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 9 To 312/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 38 T 6/2016, jehož výrok o souhrnném trestu ohledně obviněné S. K. byl rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným a bylo nutné rozhodnout o vazbě obviněné. Nutno však připomenout, že ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě neužijí.

8. Nejvyšší soud však s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti shledal, že i v tomto stadiu řízení trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., protože je dána důvodná obava, že obviněná bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhána.

9. Nejvyšší soud má v tomto směru za nutné poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13, podle něhož ve vazebním řízení obecné soudy zásadně vinu obviněného neposuzují, nýbrž zkoumají pouze existenci tzv. důvodného podezření jako jednu z podmínek vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě. Soud tedy pochopitelně nemůže v rámci rozhodování o vazbě hodnotit, zda obviněný spáchal trestnou činnost, pro kterou je stíhán, avšak existuje-li důvodné podezření, že se tak stalo, pak je namístě posoudit i charakter spáchané trestné činnosti, který může v konkrétním případě svědčit o naplnění důvodné obavy ve smyslu § 67 tr. ř.

10. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v dané věci nebyla nikterak zpochybněna skutková zjištění z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž je zde i důvodné podezření, že jej spáchala obviněná S. K. Důvod zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, se totiž vztahoval k otázce aktuálního výkladu a právní úpravy pojmu ,,prekursor“, a to konkrétně toho, zda jednání obviněné popsané ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, mohlo naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku nebo trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. Dále též nutno upozornit, že rozhodnutím Nejvyššího soudu nebyl nijak zpochybněn výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 9 To 312/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 38 T 6/2016, jímž byla obviněná uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, zvlášť závažným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Je tak zřejmé, že obviněná má zřetelné sklony k páchání trestné činnosti drogového charakteru a v tomto jednání pokračuje. Z těchto důvodů reálně vyplývá obava, že při pobytu na svobodě bude obviněná opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhána.

11. Nejvyšší soud proto podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněná S. K. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. Rozhodl tak i bez slyšení obviněné, neboť v tomto případě je s ohledem na shora uvedené skutečnosti nejen zřejmá nutnost omezení osobní svobody vazbou, ale i to, že jiné opatření k zajištění její osoby pro trestní řízení není možné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. 9. 2018

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu