Rozhodnutí NS

28 Cdo 689/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:28 Cdo 689/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.689.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Zmírnění křivd (restituce)
Pozemkový úřad
Dotčené předpisy:§ 243f odst. 3 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/17/2019
IV.ÚS 1973/19
IV.ÚS 1973/19
JUDr. Jan Filip
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 689/2019-399


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce I. J., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze - Novém Městě, Botičská 1936/4, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) M. V., narozeného dne XY, bytem XY, a 2) H. V., narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 42/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2018, č. j. 72 Co 375/2016-378, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Shora označeným (v pořadí druhým) rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2016, č. j. 28 C 42/2011-223, „v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.)“ [kterým byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovaná povinna na uspokojení nároku žalobce bezúplatně převést část pozemku parcelní číslo XY, zapsaného na LV č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, v k. ú. XY, obec XY, a to část o výměře 6046 m2 oddělenou geometrickým plánem č. XY, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 4. 3. 2015, kdy tato část by byla podle nového stavu vedena pod parcelním číslem XY] (výrok I.); dále odvolací soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.500 Kč (výrok II.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení 18.029 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta (výrok III.) a že žalobce je povinen zaplatit vedlejším účastníkům „společně a nerozdílně“ na náhradu nákladů za řízení před soudy všech stupňů 12.342 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Hrodka (výrok IV.).

Odvolací soud tak rozhodl poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 22. 2. 2017, č. j. 72 Co 375/2016-294, byl v části výroku I. o věci samé, jíž byl změněn výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2016, č. j. 28 C 42/2011-223, a v nákladových výrocích II. a III. zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 28 Cdo 3546/2017-353, vydaným v této věci, a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

Odvolací soud v napadeném rozsudku uvedl, že i v případě, kdy lze oprávněné osobě přiznat právo domáhat se vůči žalované uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, které nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, je třeba trvat na závěrech dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“, tedy pozemek, jenž by byl - nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, potažmo žalované - do veřejné nabídky takto zařaditelný (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 a ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2420/2010). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu). Nelze jí proto přiřknout ani pozemky, jejichž převodu brání nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. Dále zdůraznil, že jelikož ještě před vyhlášením napadeného rozsudku (dne 19. 4. 2016) podali vedlejší účastníci dne 1. 3. 2016 žádost o úplatný převod celého pozemku p. č. XY podle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., který mají pronajatý nájemní smlouvou ze dne 29. 2. 2016, č. 28N16/12, uzavřenou s žalovanou na dobu neurčitou od 1. 3. 2016, Nejvyšší soud, který se již touto věcí zabýval na podkladě žalovanou podaného dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 72 Co 375/2016-294, pro účely rozhodnutí v této věci závazným způsobem deklaroval, že nově geometrickým plánem vytvořený pozemek p. č. XY by za popsané situace nemohl být zařaditelný do veřejné nabídky žalované (§ 11a zákona o půdě). Uzavřel, že tento pozemek tudíž nesplňuje kvalifikační kritéria pozemku vhodného k uspokojení restitučního nároku žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, Čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho předchozím rozsudku ze dne 26. 6. 2018, č. j. 28 Cdo 3546/2017-353, od nějž nemá dovolací soud důvod se odchýlit (lze tudíž zcela odkázat na jeho podrobné odůvodnění a na právní názory v něm vyslovené, které se opírají o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a které je nadbytečné znovu opakovat).

Námitky žalobce v dovolání jsou jen polemikou se závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl ve svém citovaném dřívějším zrušujícím rozsudku v této věci.

Protože dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu