Rozhodnutí NS

33 Cdo 863/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:33 Cdo 863/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.863.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/09/2019
IV.ÚS 2927/19
IV.ÚS 2927/19
JUDr. Jan Filip
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 863/2019-266


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. Š., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalovanému L. R., bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o zaplacení 6.200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 127 C 5/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2018, č. j. 18 Co 256/2018-220, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 40.414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, č. j. 127 C 5/2017-190, zamítl žalobu o zaplacení částky 6.200.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému dne 20. 12. 2013 částku 3.700.000 Kč, dne 23. 12.2013 částku 2.000.000 Kč a dne 31. 12. 2013 částku 500.000 Kč, přičemž právním důvodem předání těchto částek byly smlouvy o půjčce. Žalobci se ovšem nepodařilo prokázat, že si účastníci dohodli splatnost půjček tím způsobem, že měla nastat do 3 měsíců od jejich poskytnutí. S odkazem na R 28/84, v situaci, kdy nebyla sjednána doba vrácení dluhu, považoval za rozhodující pro běh promlčecí doby den následující po dni, co dluh vznikl. Splatnost jednotlivých půjček přitom nastala dne 21. 12. 2013, 24. 12. 2013 a 1. 1. 2014. Podal-li žalobce žalobu až dne 2. 2. 2017, učinil tak po uplynutí promlčecích dob všech smluv o půjčkách. Vznesl-li žalovaný námitku promlčení, soud prvního stupně žalobu zamítl.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 9. 2018, č. j. 18 Co 256/2018-220, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017; dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v řešení otázky počátku běhu promlčecí doby, neboť má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu koliduje s jím citovanými rozhodnutími dovolacího soudu, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že splatnost půjček byla dohodnuta.

Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s řešením otázky alternativního posouzení jeho nároku na zaplacení částky 6.200.000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, při řešení kteréžto otázky se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“, tento svůj závěr zakládá opět na vlastní verzi skutku (oproti odvolacímu soudu, který dovodil existenci tří platných smluv o půjčce).

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

          Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu