Rozhodnutí NS

30 Cdo 5893/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/15/2018
Spisová značka:30 Cdo 5893/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5893.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/27/2019
I.ÚS 707/19
JUDr. Tomáš Lichovník
odmítnuto
07/17/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 5893/2017-228


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce L. N., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 504/8, proti žalovaným 1) Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, a 2) městu Kroměříž, se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 115/1, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 219/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2017, č. j. 23 Co 7/2017-67, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 9. 2016, č. j. 28 C 219/2015-50, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, zda poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že účastník žádající o osvobození od soudních poplatků (potažmo o ustanovení zástupce) je povinen soudu věrohodným způsobem své poměry prokázat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2013), což se týká i povinnosti tvrdit a prokázat, z jakých zdrojů žalobce hradí své životní potřeby, pokud jeho uváděné příjmy jsou podstatnou měrou převyšovány jeho výdaji.

Napadené usnesení odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud v tomto směru zohlednil, že žalobce neuvedl, jaké osoby mu finančně vypomáhají, neboť soud při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků (ustanovení zástupce) přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, tedy i k poměrům osob, s nimiž žadatel žije ve společné domácnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 249/2016), popřípadě je na ně odkázaný výživou. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).

Dovolání nečiní přípustným ani další námitky, podle kterých žalobce „komplexně a pravdivě vylíčil veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku na ustanovení právního zástupce“ a z takto zjištěných skutečností měl soud prvního stupně (popř. odvolací soud) správně dovodit závěr, že dovolatel splňuje zákonné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů; jejich prostřednictvím totiž dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na kterou by se vztahovalo některé z kritérií přípustnosti dovolání vymezených § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4156/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5681/2017).

K tvrzené vadě řízení před odvolacím soudem spočívající v tom, že napadené usnesení je překvapivé, neboť odvolací soud nevyzval žalobce k doplnění údajů o jeho poměrech, ačkoliv shledal jiný důvod k zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce než soud prvního stupně, by dovolací soud mohl přihlédnout pouze v případě, pokud by bylo dovolání posouzeno jako přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Ve zbylém rozsahu ohledně námitky žalobce, že bylo narušeno jeho legitimní očekávání, jelikož odvolací soud rozhodl jinak, než bylo rozhodnuto soudy v jiných řízeních o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, Nejvyšší soud k dovolání pro jeho vady nepřihlížel. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek přípustnosti dovolání považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), což platí i tehdy, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které se vztahuje k ochraně základních práv a svobod (zde práva na spravedlivý proces). Požadavek na vymezení přípustnosti dovolání, tedy například uvedením toho, od které ustálené judikatury Ústavního soudu se odvolací soud měl podle názoru dovolatele odchýlit, není přehnaným formalismem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejména body 39, 43-44, 46 odůvodnění).

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. 11. 2018


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu