Rozhodnutí NS

30 Cdo 4160/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:30 Cdo 4160/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4160.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Podmínky řízení
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 241 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4160/2018-117


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 60/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 11 Co 173/2018 - 110, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, č. j. 17 C 60/2014 – 106, bylo zamítavě rozhodnuto o žalobcově žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 13. 12. 2017, č. j. 11 Co 414/2017 – 101). Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno v záhlaví uvedeným usnesením, proti němuž podal žalobce projednávané dovolání, aniž by byl zastoupen v smyslu § 241 o. s. ř.

O žalobcově opakované žádosti o ustanovení zástupce, která se mechanicky opakuje v žalobcových mnohých podáních bez uvedení jakýchkoli (nových) skutečností, nebylo znovu rozhodováno pro překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Ani ve skutečnosti, že žalobce nebyl poněkolikáté vyzýván k odstranění vady dle § 241 o. s. ř., neshledává Nejvyšší soud porušení či možné ohrožení žalobcových procesních práv, neboť žalobce si je této povinnosti nepochybně vědom, neboť byl k podání řádného dovolání prostřednictvím advokáta mnohokrát vyzýván v desítkách soudních sporů, které žalobce iniciuje.

Pokud žalobce „vznesl požadavek dle § 243 o. s. ř. na odkladný účinek“, nebylo nutno o této žádosti rozhodovat samostatným rozhodnutím s ohledem na její bezpředmětnost, neboť (zejména) podle dovoláním napadeného rozhodnutí není možno nařídit výkon rozhodnutí (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).

Nelze taktéž přehlédnout, že dovolání je dle § 238 odst. 1 písm. j) nepřípustné, což vyvolává důsledky v souladu § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Jelikož žalobce nesplnil podmínky § 241 o. s. ř., Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. 12. 2018


JUDr. František Ištvánek v. r.
předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Bc. Pavlína Tručková