Rozhodnutí NS

5 Tdo 1343/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:5 Tdo 1343/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1343.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry
Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku
§ 252 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 1343/2018-56

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 7 To 79/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 8/2017, takto :



Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 3 T 8/2017 byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016 (bod 1. výroku o vině) a dvěma přečiny neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016 (body 2. a 3. výroku o vině), za něž mu soud uložil podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Dále soud uložil obviněnému podle § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 200 000 Kč. Pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 400 dnů. Trestné činnosti pod body 1. a 2. výroku o vině se obviněný M. B. dopustil ve spolupachatelství s obviněným M. N., o jehož vině a trestu bylo citovaným rozsudkem také rozhodnuto.

2. Z podnětu odvolání obou obviněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 7 To 79/2018, částečně zrušil napadený rozsudek obvodního soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu ohledně obou obviněných ve výroku o vině pod bodem 1. a v důsledku toho i ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl; jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Současně Městský soud v Praze zamítl odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podle § 256 tr. řádu.

      II. Dovolání obviněného
3. Obviněný M. B. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Žajdla proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Úvodem vymezil jeho rozsah tak, že směřuje proti výrokům o vině pod body 1 až 3, čímž měl zjevně na mysli výrok v rozsudku soudu prvního stupně.
    4. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě, tedy že bylo „zřejmě“ (citace z dovolání obviněného) rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g), tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel konstatoval, že odvolací soud částečně vyhověl jeho odvolání, ale zčásti ho „zřejmě zamítl“, což dovodil z výroku soudu, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, a vyslovil přesvědčení, že jeho dovolání „je přípustné podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu“.
      5. Konkrétně dovolatel namítl, že zjištěný skutek byl soudy nesprávně posouzen podle ustanovení § 252 odst. 1 tr. zákoníku, neboť neoprávněně neprovozoval, neorganizoval, nepropagoval ani nezprostředkovával hazardní hry či loterie. Ze smlouvy o činnosti obchodního a technického poradce byl zavázán výhradně k legálním činnostem, hraní pokeru bylo v režii zástupců fondu ESCAPE. Oddělené prostory baru si pronajal svěřenský fond (nesprávně uvedl „svěřenecký“), který zde provozoval klub, jehož členové a popř. pověřené osoby měli povolený vstup do těchto prostor. Kromě toho, že smlouva obsahovala ustanovení o přístupu klubu pouze pro jeho členy, bylo zde uvedeno i to, že účelem fondu není provozování loterií. Pojmové znaky loterie, a totiž dobrovolnost, veřejnost, úplatnost a náhoda, musí být naplněny kumulativně, což podle obviněného splněno nebylo. Jednak byl klub neveřejný (uzavřen pouze pro členy klubu, kteří měli ke vstupu do něj čipové karty) a dále členové se her neúčastnili dobrovolně, neboť byli povinni ročně přispět na úhradu nákladů klubu minimální částkou ve výši 1 000 Kč, a to formou vkladů do her zajišťovaných klubem.

      6. Rozhodnutí soudů trpěla podle obviněného vadou extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku čehož soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Jako příklad obviněný uvedl skutek pod bodem 3. výroku o vině, u něhož soudy dospěly k závěru, že dovolatel nechal do klubu umístit pokerové stoly a zprostředkoval hraní pokeru v těchto prostorách, ačkoli o tom nevypovídal jediný důkaz a naopak bylo prokázáno, že se zde dříve provozovalo kasino a poker organizovali krupiéři, a to již před vznikem klubu. V souvislosti s tím obviněný vytkl soudům nedostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí, jež neodpovídá požadavkům ve smyslu ustanovení § 125 tr. řádu a má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
        7. Dále se obviněný domáhal uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru mělo být případné porušení práv z provozu soukromého klubu řešeno podle zákona o loteriích, který umožňuje ukládání správních sankcí. Postup soudů proto považoval za porušení zásady ultima ratio.

        8. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
            III. Vyjádření k dovolání
        9. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, za něž tak učinila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorová Nedbálková (dále jen „státní zástupkyně“), jež se nejprve vyjádřila k podmínkám přípustnosti dovolání ve smyslu § 265a tr. řádu. Podle jejího přesvědčení obviněný nepodal dovolání proti žádnému z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu. Odkázala přitom na konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která se týká otázky přípustnosti dovolání ve vztahu k formě napadnutelných rozhodnutí ve věci samé, jak jsou vyjmenována v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. V projednávané věci nelze považovat usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího za žádné z uvedených rozhodnutí, proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. B. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. S takovým rozhodnutím v neveřejném zasedání současně vyslovila souhlas a s případným jiným rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání také souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

        10. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obviněnému k případné replice. Ten však do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání této možnosti nevyužil.

        IV. Zákonné podmínky přípustnosti dovolání

        11. Nejvyšší soud, jemuž byl spis spolu s dovoláním předložen, se nejprve zabýval posouzením toho, zda je v dané věci dovolání přípustné z hlediska podmínek § 265a tr. řádu, přitom shledal, že dovolání obviněného přípustné není.

        12. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu přitom pod písmeny a) až h) taxativně vymezuje rozhodnutí ve věci samé, mezi něž patří: rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, dále rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, a posledním je rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
          13. V posuzované věci však obviněný M. B. nepodal dovolání proti žádnému ze shora vyjmenovaných rozhodnutí, neboť jím napadené usnesení Městského soudu v Praze neodpovídá ani jedné z alternativních typů rozhodnutí soudu druhého stupně. Z výrokové části usnesení odvolacího soudu je zjevné, že zamítnuto bylo výlučně odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obou obviněných. O odvoláních obou obviněných bylo rozhodnuto tak, že jim bylo částečně vyhověno, neboť městský soud zrušil z jejich podnětu rozsudek obvodního soudu ve výroku o vině pod bodem 1. a celé výroky o uložených trestech. Nejde ani o rozhodnutí označené v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, tj. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g), za něž zřejmě dovolatel považoval dovoláním napadené usnesení (viz jeho vyjádření, že městský soud „odvolání zčásti zřejmě zamítnul“). Pokud pak dovolatel podle svých slov založil přípustnost svého dovolání na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu (viz tučně zvýrazněný text dovolání na konci jeho čl. I.), takové tvrzení nelze rovněž akceptovat, protože citované ustanovení se týká dovolacích důvodů a nikoli přípustnosti dovolání, což je i pro osobu bez právního vzdělání srozumitelné z názvů dotčených ustanovení tr. řádu (§ 265a tr. řádu je označen titulkem přípustnost dovolání a § 265b tr. řádu důvody dovolání).

          14. Jak správně upozornila státní zástupkyně ve svém vyjádření, dovoláními podanými za stejné procesní situace se již v minulosti Nejvyšší soud opakovaně zabýval, přičemž vždy vyložil podmínky přípustnosti dovolání tak, že zruší-li odvolací soud rozsudek prvního stupně částečně ve výroku o vině a v důsledku toho i v celém výroku o trestu a vrátí-li v rozsahu zrušení věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, pak rozhodnutí odvolacího soudu, jímž rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ohledně nezrušené části výroku o vině, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, a proto proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006, uveřejněné pod T 919 v sešitě 28 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, uveřejněné pod T 654 v sešitě 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 Tdo 923/2015, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 366/16).

          15. Ohledně té části výroku o vině (body 2. a 3. rozsudku soudu prvního stupně), jež nabyla právní moci, ale nebyl za ni uložen trest, tedy nelze v tomto stadiu řízení podat dovolání. Je třeba vyčkat i pravomocného uložení trestu (popřípadě ochranného opatření nebo upuštění od potrestání). Pokud nové rozhodnutí odvolacího soudu bude rozhodnutím ve věci samé z hlediska § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, bude možné tento již nyní pravomocný výrok o vině napadnout dovoláním a lhůta k podání dovolání běží i ohledně tohoto pravomocného výroku o vině od doručení nového rozhodnutí odvolacího soudu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až § 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3143; a již výše citované usnesení senátu Nejvyššího soudu 3 Tdo).

          16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. B. není v této věci přípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

          P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
          V Brně dne 28. 11. 2018

          JUDr. Blanka Roušalová
          předsedkyně senátu