Rozhodnutí NS

30 Cdo 1570/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2020
Spisová značka:30 Cdo 1570/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1570.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1570/2019-176


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce T. V., nar. XY, bytem XY, adresou pro doručování XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 500 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 27/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 14 Co 352/2016-110, takto:

        I. Dovolání se odmítá.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 5. 2016, č. j. 22 C 27/2015-90, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Usnesení odvolacího soud napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost.

Řízení je pravomocně skončeno, neboť žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2016, č. j. 22 C 27/2015-98, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 11. 2016, č. j. 14 Co 353/2016-137. přičemž dovolací řízení o dovolání žalobce podaném proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo pravomocně zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 Cdo 4817/2017-167.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání se stalo po pravomocném skončení řízení zjevně bezdůvodným, neboť ani opačné rozhodnutí (ustanovení zástupce a osvobození žalobce od soudního poplatků), jehož se dovolatel svou žádostí v řízení domáhal, by se v poměrech žalobce nemohlo nijak projevit, neboť na pravomocném skončení řízení a jeho výsledku by to nemohlo ničeho změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vady řízení namítané dovolatelem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k tvrzeným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání (jinak) přípustné.

Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 4. 2020


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu