Rozhodnutí NS

7 Tdo 895/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:08/23/2018
Spisová značka:7 Tdo 895/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.895.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 895/2018-45

USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2018 dovolání obviněných Z. Š., a G. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 3/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 22/2017 a rozhodl takto:


Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněných Z. Š. a G. P. zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 3/2018, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 46 T 22/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc obviněných Z. Š. a G. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 46 T 22/2017, byli obvinění Z. Š. a G. P. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzeni podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku obviněná Z. Š. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců a obviněný G. P. k trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíců s tím, že výkon trestu byl u každého z nich podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena u obviněné Z. Š. na tři léta a u obviněného G. P. na dvě léta. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných Z. Š. a G. P. k náhradě škody. V další části rozsudku bylo zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř. rozhodnuto ohledně obviněného M. E.

Odvolání obviněných Z. Š. a G. P., podaná proti výroku o vině a dalším výrokům, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 3/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. V další části usnesení bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. E. (zprošťující výrok byl zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl).

Obvinění Z. Š. a G. P. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Každý z obviněných s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání. Oba obvinění shodně namítli, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu, protože z výroku o vině ani z odůvodnění rozsudku či napadeného usnesení není patrno, kdo měl být jejich jednáním uveden v omyl. Další námitky oba obvinění zaměřili proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jejich vině, a proti tomu, jak soudy v tomto ohledu hodnotily důkazy. Obvinění Z. Š. a G. P. se dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud ohledně každého z nich zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že skutkové námitky obviněných nejsou dovolacím důvodem. Konstatoval, že jejich námitky týkající se právního posouzení skutku, jak byl zjištěn ve výroku o vině, jsou důvodné v tom v smyslu, že skutek nevykazuje znaky trestného činu podvodu. Zároveň uvedl, že skutek vykazuje znaky trestného činu zpronevěry, a dodal, že tato změna právního posouzení skutku nemá na postavení obviněných žádný praktický vliv a že otázka vzájemného vztahu trestných činů podvodu a zpronevěry není z judikaturního hlediska nikterak nejasná. Proto navrhl, aby dovolání byla podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuta.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. ohledně obviněných Z. Š. a G. P. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání jsou důvodná v části, v níž obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku zjištěného ve výroku o vině.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 spočíval v podstatě v tom, že
- obvinění Z. Š. a G. P. společně v době od 9. 12. 2014 do 17. 9. 2015 postupovali tak, že obviněná Z. Š. jako vedoucí oddělení likvidace škod Wüstenrot pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 4, nechala na základě fiktivní objednávky ze dne 11. 5. 2015 z účtu svého zaměstnavatele v jedenadvaceti případech specifikovaných ve výroku o vině bezdůvodně vyplatit ve prospěch svého druha obviněného G. P. na jeho účet celkem 501 460 Kč jako odměnu za údajně provedené revize vyřízených pojistných událostí, a to na základě fiktivních faktur, které vyhotovil a předložil obviněný G. P., přestože oba věděli, že obviněný G. P. žádnou činnost pro Wüstenrot pojišťovnu, a.s., nevykonal (bod 1 výroku o vině),
- obviněná Z. Š. jako vedoucí oddělení likvidace škod Wüstenrot pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 4, v době od 18. 2. 2015 do 21. 9. 2015 nechala na základě fiktivní objednávky ze dne 11. 5. 2015 z účtu svého zaměstnavatele v sedmi případech bezdůvodně vyplatit ve prospěch společnosti NAGANO STAV, s.r.o., na její účet celkem 564 963 Kč a na účet M. K., přítelkyně obviněného M. E., celkem 80 000 Kč jako odměnu za údajně provedené revize vyřízených pojistných událostí, a to na základě fiktivních faktur, které vyhotovil a předložil obviněný M. E., ačkoli obviněná věděla, že společnost NAGANO STAV, s.r.o., ani obviněný M. E. žádnou činnost pro Wüstenrot pojišťovnu, a.s., nevykonali (bod 2 výroku o vině).

Uvedený skutkový stav nenaplňuje ten ze zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, který spočívá v tom, že pachatel „uvede jiného v omyl“. Ze skutkových okolností popsaných ve výroku o vině není patrno, kdo by měl být uveden v omyl. Obvodní soud pro Prahu 4 v odůvodnění rozsudku na str. 14 uvedl, že obvinění uvedli v omyl Wüstenrot pojišťovnu, a.s., a Městský soud v Praze se s tím ztotožnil. Zmíněný závěr soudů nemůže obstát.

V konstrukci skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku záleží význam omylu osoby odlišné od pachatele v tom, že tato osoba pod vlivem omylu provede nebo nechá provést takovou dispozici s majetkem poškozeného, která by jinak nebyla provedena nebýt tohoto omylu. Z hlediska pachatele je uvedení jiného v omyl prostředkem, jímž dosáhne toho, že majetková dispozice ke škodě poškozeného je provedena. Má-li být v omyl uvedena právnická osoba, musí být omyl ve skutečnosti vyvolán u nějaké fyzické osoby, která vystupuje na straně právnické osoby. Přitom mezi omylem zmíněné osoby a provedenou majetkovou dispozicí musí být příčinná souvislost.

Z toho, co vyplývá ze skutkových zjištění ohledně postavení obviněné Z. Š. v organizační struktuře Wüstenrot pojišťovny, a.s., lze usuzovat, že ve funkci vedoucí oddělení likvidace škod byla oprávněna uzavírat s třetími subjekty dohody o provedení revize vyřízených pojistných událostí, sjednávat s nimi výši úplaty za provedenou revizi a poukazovat jim z prostředků pojišťovny příslušné částky reprezentující sjednanou úplatu. V takto vymezeném rámci byla obviněná z titulu své funkce oprávněna samostatně nakládat s prostředky pojišťovny. V souladu se svým postavením obviněná činila posuzované majetkové dispozice s prostředky pojišťovny na základě svého vlastního rozhodnutí bez toho, že by musela někomu jinému předem dokládat jejich opodstatněnost. Význam fiktivních objednávek a faktur nespočíval v tom, že by obviněná jejich prostřednictvím někoho jiného uvedla v omyl a že by tím dosáhla toho, že z prostředků pojišťovny byly vyplaceny odměny za neprovedené revize. Posuzované majetkové dispozice, které obviněná sama provedla s prostředky pojišťovny, evidentně nebyly v příčinné souvislosti s omylem nějaké jiné osoby odlišné od obviněné. Fiktivní objednávky a faktury obviněná nepoužila k tomu, aby někoho uvedla v omyl, který by následně byl příčinou majetkových dispozic provedených ke škodě pojišťovny, ale použila je k tomu, aby zakryla své protiprávní jednání, jehož podstatou bylo odčerpání prostředků, s nimiž jinak mohla při splnění dalších podmínek nakládat z titulu své funkce. Za tohoto stavu tu není nikdo jiný, koho by obviněná uvedla v omyl a s jehož omylem by byly v příčinné souvislosti posuzované majetkové dispozice provedené ke škodě pojišťovny.

Ostatně sám Obvodní soud pro Prahu 4 v odůvodnění rozsudku na str. 14 konstatoval, že faktury a písemné objednávky, jimiž se obvinění hájili, shledal fiktivními a navíc ještě účelově vytvořenými až ex post na podporu nepravdivého tvrzení obviněných, že revize byly skutečně provedeny. Tato část odůvodnění rozsudku zásadně zpochybňuje konstrukci výroku o vině jako trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (nehledě na okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby). Z hlediska uvedeného závěru prezentovaného Obvodním soudem pro Prahu 4 v odůvodnění rozsudku je zřejmé, že fiktivní objednávky a faktury nebyly prostředkem k vyvolání omylu, který by nastal u nějaké osoby odlišné od obviněných a se kterým by byly v příčinné souvislosti posuzované majetkové dispozice provedené ke škodě pojišťovny.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž byli obvinění Z. Š. a G. P. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněných Z. Š. a G. P. ponechán nedotčen a jímž byla odvolání obviněných zamítnuta, je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil ohledně obviněných Z. Š. a G. P. jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc obviněných Z. Š. a G. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Návrh státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby podaná dovolání byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., nemohl Nejvyšší soud akceptovat. Úvaha státního zástupce, že na posuzovaný skutek přichází v úvahu aplikovat ustanovení § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku o zločinu zpronevěry, je opodstatněná, avšak pachatelem ve smyslu § 22 odst. 1 tr. zákoníku by mohla být pouze obviněná Z. Š., zatímco jednání obviněného G. P. by mohlo být posouzeno jen jako některá z forem účastenství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by se rozhodnutí navrhované státním zástupcem opíralo o jinou právní kvalifikaci skutku, než jakou tvrdila obžaloba a na jaké jsou založena dosavadní rozhodnutí soudů, šlo by o tzv. překvapivé rozhodnutí, jímž by mohlo být dotčeno ústavně garantované základní právo obviněných na spravedlivý proces. V souvislosti s uvažovanou změnou právního posouzení skutku je třeba umožnit obviněným náležité uplatnění obhajoby nejen z hlediska samotné právní kvalifikace, ale také z hlediska skutkového základu takové změny.

Skutkové námitky, které obvinění učinili obsahem podaných dovolání, nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud nepřihlížel. V tomto ohledu pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že pokud je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se v dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Obvinění mohou své skutkové námitky uplatnit v řízení před soudem prvního stupně, případně i v řízení před soudem druhého stupně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu