Rozhodnutí NS

29 Cdo 360/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/14/2018
Spisová značka:29 Cdo 360/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.360.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz
Odvolání
Poplatky soudní
Obsazení soudu
Vyšší soudní úředník
Žaloba pro zmatečnost
Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 243c odst. 2 o. s. ř.
§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.
§ 9 odst. 7 předpisu č. 549/1991Sb.
§ 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
§ 11 předpisu č. 121/2008Sb.
§ 4 odst. 1 písm. b) předpisu č. 549/1991Sb.
§ 7 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 360/2018-339



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovaným 1) Apartments Slezská a. s., se sídlem v Ostravě, Pohraniční 3135/16, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 27 77 75 61, zastoupené Mgr. Tamarou Bajgarovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00 a 2) M. P., XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 138/2013, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2017, č. j. 7 Cmo 339/2016-287, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 29. května 2013, č. j. 3 Cm 138/2013-16, ve znění usnesení ze dne 24. června 2013, č. j. 3 Cm 138/2013-21, uložil žalovaným, aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 4.100.000,- Kč s 6% úrokem od 18. října 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 13.666,- Kč a náhradu nákladů řízení.

K námitkám žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 3 Cm 138/2013-159, ve znění usnesení ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 3 Cm 138/2013-174 (dále jen „rozsudek“), označený směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.

Proti tomuto rozsudku podaly žalované odvolání (srov. podání došlá soudu prvního stupně ve dnech 12. prosince a 15. prosince 2014 – č. l. 176 a 177, ve spojení s podáními došlými soudu prvního stupně dne 5. ledna 2015 – č. l. 179), aniž zaplatily soudní poplatek za odvolání.

Usneseními ze dne 29. ledna 2015, č. j. 3 Cm 138/2013-187, a č. j. 3 Cm 138/2013-189, Krajský soud v Ostravě vyzval odvolatelky, aby zaplatily (každá z nich) soudní poplatek z odvolání ve výši 205.684,- Kč.

Následně odvolatelky požádaly o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 24. srpna 2015, č. j. 3 Cm 138/2013-229, Krajský soud v Ostravě nepřiznal žalovaným osvobození od soudního poplatku; k odvolání žalovaných Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. 7 Cmo 349/2015-247, toto usnesení potvrdil.

Konečně usnesením ze dne 9. srpna 2016, č. j. 3 Cm 138/2013-269, Krajský soud v Ostravě – odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 a odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. května 2017, č. j. 7 Cmo 339/2016-287, k odvolání žalovaných potvrdil zmíněné usnesení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že nezaplatily-li žalované [ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. srpna 2015, č. j. 3 Cm 138/2013-229 (rozuměj po 15. červnu 2016)] soudní poplatek za odvolání, soud prvního stupně po právu odvolací řízení zastavil. Současně zdůraznil, že soud prvního stupně nepochybil, když žalované opětovně nevyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání, přičemž jako nedůvodnou vyhodnotil (poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2005, sp. zn. 29 Odo 511/2005, a ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002) i výhradu, podle níž o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemohla rozhodnout vyšší soudní úřednice.

Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláními žalovaných zpochybněno, odpovídá níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu:

1) Výhradou, podle níž byl soud prvního stupně (…) nesprávně obsazen, když rozhodl vyšší soudní úřednicí (…), a odvolací soud toto pochybení nenapravil, dovolatel soudu vytýká (údajnou) zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosadí i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Navíc řízení takovou vadou zjevně netrpí, když podle ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení. Rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jež není rozhodováním ve věci samé, mezi takové výjimky nepatří. Srov. např. důvody usnesení ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 6030/2016, uveřejněného pod číslem 114/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) K faktickému poskytnutí dodatečné (a přiměřené) lhůty k zaplacení soudního poplatku, bez nutnosti opětovně vyzývat poplatníky k úhradě soudního poplatku za odvolání, poté, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž jim nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, viz např. usnesení ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 5034/2016, včetně judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu zmíněné v jeho důvodech.

3) K možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně, viz např. usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, včetně poukazu na usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou nepřezkoumatelná, srov. např. kritéria určená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Konečně není pochyb ani o tom, že dovolatelkám vznikla poplatková povinnost za (odvolací) řízení podáním odvolání a poplatek za odvolání se stal splatným vznikem poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], ani o tom, že možnost zaplatit soudní poplatek za odvolání měly dovolatelky až do okamžiku, kdy odvolací soud vydal (dovoláním napadené) usnesení.

Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001, 29 Odo 675/2001, uveřejněného pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 12. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 1885/2004, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 3827/2013, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. 29 ICdo 38/2015.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2018


JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu