Rozhodnutí NS

11 Tz 55/2001

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/26/2001
Spisová značka:11 Tz 55/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.55.2001.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Zahájení trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 160 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:B
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
II.ÚS 464/01
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

11 Tz 55/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Antonína Draštíka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného JUDr. J. J., proti usnesení vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Rychnově nad Kněžnou - pracoviště Opočno ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu, za splnění podmínek uvedených v § 272 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, jímž bylo zastaveno trestní stíhání, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr.ř. ve prospěch obviněného JUDr. J. J.

Toto usnesení se z r u š u j e. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Rychnově nad Kněžnou se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Obviněnému JUDr. J. J. bylo dne 6. 5. 1999 vyšetřovatelem OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, sděleno obvinění pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák. Trestného činu se měl dopustit takto: Jako jednatel společnosti S.-R., spol. s r. o., dne 18. 5. 1992 uzavřel smlouvu o poskytnutí devizového úvěru s ČSOB, a. s. P., pobočka N. (dále jen ČSOB) ve výši 433 847,40 CHF na zaplacení 70 % hodnoty uzavřeného kontraktu s firmou P. T. AG, W., Sch., na dodávku mobilního plazmovacího zařízení včetně příslušenství, typ M-500 T, v hodnotě 619 782,- CHF. V úvěrové smlouvě se obviněný zavázal uhradit půjčku spolu se sjednanými úroky v čs. korunách v osmi pololetních splátkách do 30. 6. 1996 a dále se za účelem úhrady dluhu zavázal zajistit v příslušných termínech dostatek finančních prostředků na svém běžném účtě, vedeném u ČSOB. Jelikož uvedené závazky neplnil, bylo mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 1996, sp.zn. 39 Cm 98/96, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 1996, uloženo k zajištění splátek na úvěr převádět platby pohledávek na svůj běžný účet. Dne 23. 8. 1996 obviněný uzavřel nájemní smlouvu s firmou D. s., a. s., se sídlem v D., o pronájmu uvedeného plazmovacího zařízení, avšak splátky za poskytnutý pronájem na uvedený účet, jak mu bylo stanoveno Krajským soudem v Hradci Králové, nezasílal, čímž měl zmařit uspokojení svého věřitele, ČSOB, a způsobit mu tak škodu ve výši nejméně 571 000,- Kč.

Po provedeném vyšetřování vydal dne 29. 8. 2000 vyšetřovatel OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, usnesení, jímž podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného JUDr. J. J. pro výše uvedený skutek zastavil, protože tento není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Uvedené rozhodnutí odůvodnil na základě provedeného dokazování zejména tím, že finanční prostředky z pronájmu plazmovacího zařízení obviněný použil toliko k úhradě úvěru od A. b (poskytnutého na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 26. 6. 1992 mezi firmou P. C., spol. s r. o. T.-M., jejímž společníkem byla i firma S.-R., spol. s r. o. a A. b. H. K., ve výši 5.200 000,- Kč) a dále je poukázal na účet F.Ú., N. (přičemž účel těchto plateb s ohledem na povinnost mlčenlivosti správce daně, obsaženou v ustanovení § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nelze zjistit). Z těchto okolností, pak vyšetřovatel dovozuje nemožnost obviněného, z prostředků za pronájem předmětného zařízení uspokojit pohledávku věřitele ČSOB. Za této situace pak vyšetřovatel považuje pro posouzení trestnosti skutku za irelevantní dvojí zástavní smlouvu k danému plazmovacímu zařízení, jelikož k převodu majetku na základě těchto smluv nedošlo a tudíž nedošlo ani ke zmenšení majetku obviněného, v důsledku kterého by věřitel nedosáhl uspokojení svého dluhu, kterého by jinak dosáhnout měl. V odůvodnění předmětného usnesení se naopak dodává, že prodejem plazmovacího zařízení majetku firmy S.-R., spol. s r. o., která se dostala do konkursu, došlo k uspokojení dluhu právě ČSOB. Usnesení vyšetřovatele ze dne 29. 8. 2000 o zastavení trestního stíhání JUDr. J. J. nabylo právní moci dne 8. 9. 2000.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě uvedené v § 272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného.

Polemice s napadeným usnesením vyšetřovatele předchází ve stížnosti obšírná rekapitulace podnikatelských aktivit obviněného, týkajících se renovace strojních dílů pomocí plazmovacích nástřiků (jak plyne zejména z výpovědi svědka Ing. Ř., zakladatele firmy P. C., spol. s r. o., se sídlem v M.-T., jejímž tichým společníkem v období po 29. 6. 1992 se stala firma S.-R., spol. s r. o., a dále z výpisů z obchodního rejstříku Krajského soudu v Hradci Králové). Ve stížnosti se konstatuje uzavření úvěrové smlouvy č. 5D/92/JP/22 mezi firmou S.-R., spol. s r. o., zastoupenou JUDr. J. J., a ČSOB ve výši 433 847,40 CHF na zaplacení 70 % hodnoty uzavřeného kontraktu s firmou P. T. AG, W., Sch., na dodávku plazmovacího zařízení v hodnotě 619 782,- CHF. Dále se konstatuje uzavření krátkodobé úvěrové smlouvy na úvěr ve výši 5.250 000,- Kč mezi společností P. C., spol. s r. o., zastoupené Ing. Ř., a A. b., a. s. H. K., pobočkou v J., dne 26. 6. 1992, a to za účelem nákupu technologického zařízení, vybavení laboratoře, speciálního laboratorního nábytku a úhrady montážních prací. U obou smluv se dále ve stížnosti uvádí podmínky jejich plnění a dále se konstatuje u obou uzavření zástavních smluv na předmětnou plazmovací jednotku (a to s ČSOB dne 10. 3. 1995, s A. b. dne 26. 6. 1992). Dále stěžovatel upozorňuje na uzavření třetí zástavní smlouvy, a to mezi firmou S.-R., spol. s r. o. a ČSOB, na zajištění jednak výše uvedeného úvěru poskytnutého ČSOB, jakož i úvěru dalšího ve výši 20.000 000,- Kč ze dne 15. 11. 1991. Touto smlouvou se firma S.-R., spol. s r. o. zavázala za uvedené úvěry ručit zástavou movitých věcí - zásob, jejichž seznam tvořil přílohu č. 1 této smlouvy, přičemž hodnota zboží byla stanovena částkou 4.732 920.- Kč, jakož i všemi dalšími zásobami nabytými zástavcem po termínu této smlouvy (jednalo se přitom i o zásoby, umístěné ve skladech firmy T., a. s., N.). Dne 10. 3. 1995 obviněný uzavřel dvě smlouvy mezi firmou S.-R., spol. s r. o., jako zástavním dlužníkem, a toutéž firmou, jako skladovatelem, o skladování, podle nichž místem skladování plazmovacího zařízení bude M.-T. a místem skladování zásob, uvedených v příloze smlouvy, bude T., a. s., N., a to až do zániku zástavního práva, přičemž se zavázal, že veškerý pohyb na ukládaném předmětu zástavního práva bude písemně předem sdělen ČSOB a výtěžek z případného prodeje jí bude předán na úhradu úvěru.

Stěžovatel přitom konstatuje, že obviněný JUDr. J. J. svým závazkům, plynoucím z úvěrových smluv, jakož i závazkům, obsaženým ve smlouvách zástavních nedostál. Dále stěžovatel upozorňuje na tu skutečnost, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 1996, sp. zn. 39 Cm 98/96, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 1996, byla firma S.-R., spol. s r. o., uznána povinnou předložit ČSOB měsíční výsledky hospodaření a další rozvahy, účetní a statistické doklady, daňová přiznání k dani z příjmů a další doklady o hospodaření, úplný seznam úvěrů u jiných peněžních ústavů a seznam záruk, které S.-R., spol. s r. o., převzala na závazky jiného a předat informace, ohrožující plnění smluvních podmínek. Obviněný byl uznán povinným zajistit vždy ke dni splatnosti jednotlivých splátek úvěru, uzavřeného dne 18. 5. 1992, na svém běžném účtě dostatek finančních prostředků na úhradu splátek. Podle platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. 01 Ro 02099/96, proti kterému však byl podán odpor, byla firma S.-R., spol. s r. o., uznána povinou zaplatit ČSOB 12.230 012,39 Kč. Stížnost v této souvislosti napadenému usnesení vyšetřovatele vytýká, že vyšetřovací spis poznatky o tom, zda pohledávka plynula z prvního úvěru ze dne 15. 11. 1991 nebo z úvěru ze dne 18. 5. 1992 a výsledné ukončení soudního řízení neobsahuje.

Ve vztahu ke smlouvě mezi firmou S.-R., spol. s r. o., a D. s., a. s., v D., o nájmu plazmovacího zařízení, stěžovatel uvádí, že obviněný v ní zamlčel, že k zařízení je již zřízeno zástavní právo u ČSOB, a smluvního partnera informoval toliko o zástavním právu zřízeném ve prospěch A. b., v té době již IPB, a. s. Dle přesvědčení ministra spravedlnosti tímto D. s., a. s., uvedl v omyl a jeho jednání v tomto smyslu má podvodný charakter. Jelikož se obviněný v této smlouvě zavázal hradit závazek k IPB (původně k A. b.), a to poukazováním nájemného na účet v této bance, dle stěžovatele z této skutečnosti plyne závěr, že JUDr. J. J. s úhradou dluhu u ČSOB vůbec nepočítal a této bance ani pronájem plazmovacího zařízení nesdělil.

Stěžovatel dále vytýká napadenému usnesení vyšetřovatele a řízení, jež mu předcházelo, že v něm nebylo prokázáno jakým způsobem a do jaké výše byl uhrazen úvěr firmy S.-R., spol. s r. o., od ČSOB ve výši 433 847,40 CHF (dne 7. 8. 1992 zvýšený na 470 407,- CHF, o čemž chybí ve spise doklad), není zjistitelná ani ekvivalentní výše úvěru, vyjádřena v domácí měně, a rovněž v průběhu uvedeného vyšetřování nebylo prokázáno, v jaké výši a jakým způsobem byl uhrazen úvěr, jenž firmě P. C., spol. s r. o. dne 26. 6. 1992 poskytla A. b.

Vyšetřování, které usnesení o zastavení trestního řízení předcházelo, ministr spravedlnosti vytýká, že v něm nebyla zjištěna celková výše úvěrů a jiných dluhů firmy S.-R., spol. s r. o., ačkoliv jde o okolnosti důležité pro posouzení subjektivní i objektivní stránky případného trestního jednání obviněného a pro jeho právní kvalifikaci. Pokud v průběhu vyšetřování poškozená ČSOB dne 12. 11. 1999 upřesnila výši škody na částku 743 543,90 Kč, ponechal tuto okolnost vyšetřovatel bez povšimnutí. Vycházeje z uvedených konstatování, se vyšetřovatel, dle přesvědčení stěžovatele, neřídil ustanoveními § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., když na základě jím provedeného neúplného dokazování nelze určit přesně, kdy byla trestná činnost spáchána, jakou právní kvalifikaci jednání obviněného JUDr. J. J. po objektivní a subjektivní stránce mohlo naplňovat a nebyla přesně určena ani výše jím způsobené škody. Vyšetřovatel se dále nevypořádal s charakterem podvodného jednání obviněného vůči ČSOB, A. b., a. s., i D. s., a. s., nevzal v úvahu, že nízké roční splátky pronajímaného zařízení by nasvědčovaly snaze zdánlivě zmenšovat majetek firmy S.-R., spol. s r. o., se záměrem vyhnout se plnění závazku vůči ČSOB. Za irelevantní pak stěžovatel považuje poukaz vyšetřovatele, že se obviněný svým jednáním osobně neobohatil, jelikož osobní obohacení se není znakem skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. Stejně považuje stěžovatel za nerozhodné, zda pohledávka ČSOB byla, resp. teprve bude dodatečně uspokojena z konkursní podstaty firmy S.-R., spol. s r. o., a to zejména proto, že k tomuto uspokojení dojde nikoli z vůle obviněného, ale z moci úřední poté, co se věřitel úspěšně dovolal prohlášení konkursu na svého dlužníka.

Trestný čin obviněného, dle přesvědčení ministra spravedlnosti, byl dokonán úkony, jimiž JUDr. J. J. zmenšoval svůj majetek neadekvátním způsobem jeho pronájmu a tím, že platby získané za tento pronájem nechával v rozporu s uzavřenými smlouvami a v rozporu s rozsudkem v Hradci Králové ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. 39 Cm 98/96, převádět na jiné účty firmy S.-R., spol. s r. o., u jiných peněžních ústavů, nikoliv na účet, vedený u ČSOB. Tímto měl zajistit, aby se ČSOB jako věřitel, nedozvěděla o finačních prostředcích, které S.-R., spol. s r. o., jako její dlužník z pronájmu plazmovacího zařízení získala nebo měla získat a které měly sloužit k úhradě úvěru, a v rozporu se smluvními závazky ČSOB nesděloval příjmy z pronájmu uvedeného zařízení. Tímto část svého majetku, resp. majetku dlužníka, jímž byla firma S.-R., spol. s r. o., zatajoval, jakož i mařil uspokojení svého věřitele.

Neúplnost vyšetřování stěžovatel spatřuje i v nevyslechnutí Z. S., jednatele firmy S.-R., spol. s r. o., k činnosti této firmy, k získaným úvěrům, k součinnosti s firmou P. C., spol. s r. o., k tomu, jak bylo s předmětným zařízením naloženo v době mezi jeho zakoupením a pronajmutím, dále v nevyslechnutí B. Š., fakturantky firmy S.-R., spol. s r. o., k fakturaci nájemného za pronajmuté zařízení, případně i dalších zaměstnanců této firmy, např. jejího účetního, k ziskům společnosti a jejím aktivitám. Dle stěžovatele měli být slyšeni i zaměstnanci firmy P. C., spol. s r. o., k otázce realizace výroby, a ze společnosti D. s., a. s., kompetentní osoby k uzavření nájemní smlouvy na plazmovací zařízení, z ČSOB pak příslušní zaměstnanci, kteří s obviněným uzavírali předmětné smlouvy a jednali s ním o jejich neplnění, ze společnosti T., a. s., N., pak kompetentní pracovníci k otázce způsobu naložení se zásobami uloženými v jejich skladech, na něž se vztahovalo zástavní právo ČSOB, a konečně měl být slyšen i správce konkursní podstaty firmy S.-R., spol. s r. o., Mgr. M. P., a to ke způsobu jejího hospodaření, jejím výrobním a obchodním aktivitám a ziskům, rozsahu úvěrů a dalších dluhů této firmy od jejího založení do prohlášení konkursu, k reálnosti splácení dluhů s ohledem na výrobní a obchodní aktivity. V rámci dokazování, dle přesvědčení ministra spravedlnosti, bylo vhodné vyžádat i znalecký posudek z oboru ekonomiky a účetnictví k objasnění hospodaření firmy S.-R., spol. s r. o., k otázkám množství a rozsahu úvěrů a dluhů firmy a k možnostem jejich splácení. Za nezbytné považuje rovněž vyžádání vyšetřovatelem dokladů o hodnotě plazmovacího zařízení v době jeho koupě a v době, kdy bylo dáno do nájmu, jakož i šesti leasingových smluv, uzavřených firmou S.-R., spol. s r. o., ve prospěch firmy P. C., spol. s r. o., na realizaci a zprovoznění předmětného zařízení. U poškozeného, ČSOB, měly být vyžádány příslušné podklady osvědčující výši úvěru i jeho změnu, o způsobu jeho úhrady, „obecné podmínky úvěru\", jakož i dodatky všech smluv a fotokopie písemné korespondence ČSOB a obviněného. Obdobně, dle stěžovatele, bylo ze strany vyšetřovatele nezbytné postupovat ve vztahu k IPB, a. s., pobočce v H. K., případně k bankám dalším, s nimiž uzavřela firma S.-R., spol. s r. o., další úvěry. U Krajského soudu v Hradci Králové bylo pak potřebné ze strany vyšetřovatele vyžádat fotokopie všech soudních rozhodnutí, týkajících se daného případu.

Teprve na základě takto provedeného dokazování lze, dle přesvědčení ministra spravedlnosti, určit, zda jednání obviněného JUDr. J. J. je trestným činem, čin specifikovat, stanovit jeho právní kvalifikaci a určit další postup v trestním řízení. Usnesení vyšetřovatele ze dne 29. 8. 2000 o zastavení trestního stíhání z uvedených důvodů považuje ministr spravedlnosti za rozporné s § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, pravomocným dne 8. 9. 2000, jímž bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného JUDr. J. J., vedené proti němu pro spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák. i řízením, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák. ve prospěch obviněného JUDr. J. J., podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že usnesením vyšetřovatele OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného JUDr. J. J., vedené proti němu pro spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák., jakož i řízením, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch obviněného JUDr. J. J., avšak toliko z části z důvodů, které uvádí stížnost pro porušení zákona. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností:

Dle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumává Nejvyšší soud správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo.

Dle § 160 odst. 1 tr. ř. se trestní stíhání zahajuje sdělením obvinění, o čemž se učiní záznam. Tento záznam pak dle uvedeného zákonného ustanovení musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován (dále pak důvody, pro něž je obviněný stíhán).

Dle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel trestní stíhání zastaví, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení o zastavení trestního stíhání vyšetřovatelem se dle § 172 odst. 3 tr. ř. do 48 hodin musí doručit státnímu zástupci, přičemž je proti němu ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení přípustná stížnost. Státní zástupce je pak, buď ke stížnosti anebo i bez ní, oprávněn v rámci výkonu dozoru státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení dle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání zrušit.

Dle zásady obžalovací, resp. akuzační (§ 2 odst. 8 tr. ř.), jsou v trestním řízení procesní funkce rozděleny mezi různé procesní subjekty, přičemž na rozdíl od řízení, vedeného zásadou inkviziční, je důsledně institucionálně oddělena funkce obžaloby a funkce rozhodování o vině a trestu.

Kasační oprávnění Nejvyššího soudu ve vztahu k rozhodnutím vyšetřovatele, resp. státního zástupce, o zastavení trestního stíhání (§ 269 odst. 2 tr. ř.), spjaté s oprávněním přikázat pokračování v trestním stíhání (§ 270 odst. 1 tr. ř.), a to v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného, je velmi významným průlomem do zásady obžalovací (§ 2 odst. 8 tr. ř.). Ve vztahu k institutu dozoru státního zástupce v přípravném řízení nutno pak řízení o stížnosti pro porušení zákona, směřující proti rozhodnutí vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání v neprospěch obviněného, považovat za právní institut subsidiární, jehož cílem není a ani z povahy věci nemůže být roli státního zastupitelství nahrazovat.

Uvedená ustanovení trestního řádu vedou k nezbytnosti velmi restriktivního posuzování důvodnosti stížnosti pro porušení zákona, směřující proti usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání, k vyloučení takové interpretace, jež vybočuje z mezí daných zejména zásadou obžalovací a umožňuje výtkou nedodržení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, zásady vyhledávací a zásady volného hodnocení důkazů otevírat posuzování trestnosti skutků, jež vybočují z rámce sděleného obvinění.

V předmětné věci je skutek, pro který bylo usnesením vyšetřovatele ze dne 6. 5. 1999 JUDr. J. J. sděleno obvinění ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zákona, spatřován v nezasílání splátek poskytovaných za nájem předmětného plazmovacího zařízení, jenž byl založen nájemní smlouvu s firmou D. s., a. s., se sídlem v D., a to jak mu bylo stanoveno Krajským soudem v Hradci Králové, čímž měl zmařit uspokojení svého věřitele, ČSOB, z pohledávky, plynoucí z úvěrové smlouvy ze dne 18. 5. 1992, a způsobit mu tak škodu ve výši nejméně 571 000,- Kč.

Pokud tedy stěžovatel vytýká napadenému usnesení a řízení, jež mu předcházelo absenci trestněprávního posouzení řady provedených důkazů, zejména smluv o uzavření zástavního práva obviněným ke stejnému zařízení za účelem ručení odlišných úvěrů, zatajení příslušných informací smluvním partnerům, atd., rozšiřuje tím vymezení skutku, pro který bylo sděleno obvinění, čímž vybočuje z trestním řádem vymezeného rámce pro podání stížnosti pro porušení zákona. Ve vztahu k těmto okolnostem ministru spravedlnosti nebrání žádná překážka iniciovat trestní stíhání (pakliže nedošlo k jeho promlčení). Rovněž je nutné odmítnout i ty námitky obsažené ve stížnosti, jež vytýkají vyšetřování neprovedení řady důkazů, pokud tyto svým zaměřením vybočují z rámce, vymezeného sdělením obvinění.

Stížností napadené usnesení vyšetřovatele však nedostálo požadavkům, plynoucím z § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ve vztahu ke stanovení podmínek trestní odpovědnosti za trestný čin dle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák., a to ve skutkovém rámci vymezeném sdělením obvinění. Aniž by tímto byly jakkoli předjímány právní závěry vyšetřovatele, resp. státního zástupce v řízení po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu, nedodržení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, zásady vyhledávací a zásady volného hodnocení důkazů, a to v rámci vymezeném v dané věci sdělením obvinění, nutno spatřovat zejména v absenci úplné rekonstrukce všech uhrazených plateb nájemného za používání plazmovacího zařízení, pronajmutého firmou S.-R., spol. s r. o., firmě D. s., a. s., a to v období od 31. 3. 1997 (čili od uzavření nájemné smlouvy) do 15. 4. 1998 (do prohlášení konkursu na pronajímatele), a v dále absenci přesné rekonstrukce toho, jak s nimi bylo firmou S.-R., spol. s r. o., naloženo. Rovněž měl být vyslechnut společník obviněného ve firmě S.-R., spol. s. r. o. a provedeny i další důkazy, na které poukazuje stížnost pro porušení zákona, pokud se vztahují přímo ke skutku vymezeném ve sdělení obvinění. Toliko na základě takto zjištěného skutkového stavu by bylo možné dospět k závěru, zda tento skutek naplňuje nebo nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele dle § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák. a pokud ne, trestní stíhání dle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit.

Usnesení vyšetřovatele OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, o zastavení trestního stíhání, požadavkům, plynoucím z uvedených ustanovení trestního řádu nedostálo, když nepostihlo ve sdělení obvinění popsaný skutek. Za této důkazní situace vyšetřovatel pouze mechanicky vycházel při stanovení výše škody z částky, uvedené poškozeným (spis OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, čvs OVRK-177/99, č. l. 19), nestanovil celkovou částku zaplaceného nájemného v předmětném období a neporovnal ji s úhrnem plateb adresovaných A. b., a. s., a FÚ v N.

Právní posouzení trestnosti případných alternativ jednání obviněného, pro které mu bylo sděleno obvinění, z povahy věci není a ani být nemůže obsahem rozhodnutí ve věci o stížnosti pro porušení zákona, aniž by se Nejvyšší soud nedostal do rozporu se zásadou obžalovací dle § 2 odst. 8 tr. řádu. Rozhodnutí o tom, zdali jsou dány dostatečné důvody pro návrh vyšetřovatele na podání obžaloby, resp. pro podání obžaloby státním zástupcem, po náležitém objasnění skutku, vymezeném sdělením obvinění a po dodržení všech podmínek přípravného řízení, spadá plně do kompetence vyšetřovatele a státního zástupce, aniž by do ní Nejvyšší soud v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona mohl ingerovat. Přesto, bez toho, že by Nejvyšší soud chtěl předjímat výsledek trestního stíhání, považuje za vhodné podotknout, že v řízení by měla být zvažována i otázka, zda stíhané jednání nenaplnilo skutkovou podstatu jiného trestného činu, zejména trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák.

Ještě několik poznámek k samotnému sdělení obvinění. Podle již výše citovaného ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. musí sdělení obvinění kromě vymezení skutku, důvodů pro něž je obviněný stíhán, obsahovat i zákonné označení trestného činu. Tento požadavek je odůvodněn zejména potřebou zajistit obviněnému možnost řádného uplatnění práva na obhajobu. Obviněný musí mít možnost vyjádřit se a vést svou obhajobu ve vztahu ke všem stránkám skutkové podstaty trestného činu, jehož spáchání je mu kladeno za vinu. Za této situace nelze považovat za dostatečné, pokud se zákonné označení trestného činu ve sdělení obvinění omezí pouze na číselné, případně abecední označení příslušné skutkové podstaty a jejich odstavců. Aby zákonné označení trestného činu, pro který je obviněný stíhán bylo úplné, musí obsahovat i tzv. právní větu. Tento postup je nezbytný již proto, že některé skutkové podstaty lze naplnit různými formami jednání, alternativně v zákoně uvedenými (např. konkrétně i v ustanovení § 256 odst. 1 písm. a/) nebo předpokládají dvě formy zavinění apod. Sdělení obvinění v projednávané věci tento požadavek nesplňuje a je na vyšetřovateli, aby v dalším řízení zákonným způsobem tento nedostatek odstranil.

Z uvedených důvodů byl Nejvyšší soud nucen vyslovit, že usnesením vyšetřovatele OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, ze dne 29. 8. 2000, čvs OVRK-177/99, jímž bylo zastaveno trestní stíhání, byl porušen zákon v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a tímto usnesením a v řízení, jež mu předcházelo dále v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ve vztahu k § 256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tr. zák. ve prospěch obviněného JUDr. J. J., pročež uvedené usnesení v celém rozsahu zrušil a § 270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli OÚV PČR v Rychnově nad Kněžnou, pracoviště Opočno, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 26. dubna 2001

Předseda senátu :

JUDr. Stanislav Rizman