Rozhodnutí NS

33 Cdo 4203/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/20/2018
Spisová značka:33 Cdo 4203/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4203.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Promlčení
Příslušenství pohledávky
Dotčené předpisy:§ 112 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§ 82 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 4203/2017-297

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Vršovická 927/56, proti žalovaným 1) J. S., a 2) J. S., zastoupeným Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o 606.322,01 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 91/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č.j. 29 Co 325/2016-267, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.372,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Martina Novotného, advokáta.


O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č.j. 47 C 91/2005-225, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně „zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % p.a. z dlužné částky 848.280 Kč za dobu od 16. 1. 2002 do 17. 9. 2012“ s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného; žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 458.519 Kč.

Rozsudkem ze dne 1. 12. 2016, č.j. 29 Co 325/2016-267, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že v rozsahu 606.322,01 Kč žalobu zamítl, jinak je co do povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobci 73.115,40 Kč potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po té, co žalovaní namítli promlčení práva na příslušenství pohledávky v širším než původně zažalovaném rozsahu, odvolací soud uzavřel, že nepromlčena je jen ta část práva na zaplacení úroků z prodlení, která byla žalobou uplatněna v obecné tříleté promlčecí době (§ 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), jejíž běh započal prvního dne prodlení se zaplacením jistiny, tj. 16. 1. 2002, a uplynula 16. 1. 2005. V žalobě žalobce požadoval 3% úroky z prodlení z 848.280 Kč za dobu od 11. 2. 2004 do zaplacení (17. 9. 2012 žalovaní dluh splnili), tj. 219.065,40 Kč. Protože „všechny další úpravy (rozšíření) žalobního požadavku ohledně úroků z prodlení byly žalobcem učiněny až po uplynutí promlčecí lhůty,“ nelze žalobě v rozsahu převyšujícím uvedenou částku vyhovět (§ 100 odst. 1 obč. zák.).

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma potvrzujícího výroku o věci samé, který vyzněl v jeho prospěch a k němuž ostatně nepřiřadil žádnou argumentaci – dovoláním, jež nebylo shledáno přípustným; otázku hmotného práva, kterou předložil dovolacímu přezkumu (promlčení práva na příslušenství pohledávky /úroky z prodlení/) vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou z 1. 12. 2004 se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 848.280 Kč s 3% úroky z prodlení od 11. 2. 2004 do zaplacení a že 17. 9. 2012 žalovaní zaplatili žalobci jistinu pohledávky (848.280 Kč). Podáním z 8. 10. 2012 požadoval žalobce po žalovaných 3% úroky z prodlení od 5. 2. 2004 do 27. 4. 2005, „od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2010 … ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvalo prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů,“ a „od 1. 7. 2010 do 17. 9. 2012 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů v každém kalendářním období, v němž trvalo prodlení.“ Při jednání soudu prvního stupně 24. 6. 2015 s odkazem na podání ze 17. 6. 2015 specifikoval příslušenství „ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním dluhu ve výši 7,50%“ od 4. 1. 2002 do 17. 9. 2012. Naposledy podáním z 24. 7. 2015 úroky z prodlení z částky 848.280 Kč vymezil 7,5% od 16. 1. 2002 do 17. 9. 2012. Odvolací soud dále zjistil, že platbou 2.097.469,09 Kč na bankovní účet žalobce dne 17. 9. 2012 žalovaní plnili částečně i na příslušenství jistiny. Na nepromlčenou část úroků z prodlení tak zaplatili 145.950,64 Kč, takže zbývá uhradit ještě 73.115,40 Kč.

Úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, Cpjn 202/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2006), a povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3029/2011). Jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byla žaloba soudu podána (§ 82 odst. 1 o.s.ř., § 112 obč. zák.), a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Dojde-li k uplatnění pouze části pohledávky, staví se běh promlčecí doby pouze u této části. Je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky. Z toho je zřejmé, že ke stavení běhu promlčecí doby může dojít jen ohledně práva na úhradu úroků z prodlení v té výši (resp. za takové období), v jaké bylo uplatněno včas. V rozsahu, v jakém je žaloba rozšířena až po skončení běhu promlčecí doby k uplatnění práva, nelze právo – je-li vznesena námitka promlčení – v rozsahu tohoto rozšíření přiznat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 26 Odo 910/2006, ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 572/2013, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, a ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2166/2010).

Dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části. Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).

Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, a trpí-li dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, a o které již nemůže být doplněno, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. 9. 2018

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu