Rozhodnutí NS

7 Td 66/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/16/2019
Spisová značka:7 Td 66/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.66.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§ 25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 66/2018-29


USNESENÍ


Nejvyšší soud ve věci obviněného M. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016, a u Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího pod sp. zn. 3 To 244/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:


Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích neodnímá.


Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 14. 4. 2016 u Okresního soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněného M. S. pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a další trestné činy, jak je popsáno v obžalobě.

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 38 T 66/2016 (č. l. 7232 a násl. tr. spisu), byl obviněný uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dalšími trestnými činy, jak je uvedeno v citovaném rozhodnutí a za tyto trestné činy mu byl uložen trest.

Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 38 T 66/2016, podal obviněný odvolání.

Obviněný svým obsáhlým podáním ze dne 3. 11. 2018 (č. l. 7656 a násl. tr. spisu) učinil návrh na postup podle § 25 tr. ř. a odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Uvedl, že důležité důvody nejsou v trestním řádu taxativně vymezeny, ale patří mezi ně vyloučení všech soudců příslušného soudu k rozhodování, přičemž odkázal na judikát R 7/1984. Obviněný uvedl, že 2. 11. 2017 byl vyhlášen zatím nepravomocný rozsudek o jeho vině, v dané době na PČR probíhalo souběžně vyšetřování další části jeho trestné činnosti. Podle obviněného krajská státní zástupkyně JUDr. M. Štěpková v této jiné věci nepřípustně argumentovala a vyvracela jeho obhajobu ještě nepravomocným rozsudkem ve věci 38 T 66/2016 (obviněný poukázal na přípis KSZ ČB ze dne 3. 5. 2018 a ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. KZV 25/2017). Pokud se dotazoval, jak může být obhajoba vyvracena nepravomocným rozhodnutím, bylo mu údajně policejním orgánem sděleno, že jeho věc má senát JUDr. J. Trnky a odvolání je zamítnuto. Podle obviněného je v právním státě nepřípustné, aby policejní orgán dopředu znal výsledek odvolacího řízení. S ohledem na tuto situaci obviněný navrhuje výslech soudců senátu 3 To jako svědků. Za této situace nelze podle obviněného v řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích očekávat nestranné a objektivní rozhodování. Jako příklad uvedl další řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 20/2018, kde podle obviněného, soudkyně rovněž nepřípustně argumentovala znaleckým posudkem z věci 38 T 66/2016, aniž by v této věci proběhlo odvolací řízení. Podle obviněného je zarážející, že je dopředu znám výsledek, aniž by proběhlo odvolací řízení. V další části návrhu obviněný poukázal na skutečnost, že ve věci sp. zn. 38 T 66/2016 jsou založeny protokoly o hlavním líčení z věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 106/2015 (podle obviněného se jedná o související trestnou činnost), kde ho zastupoval v substituci JUDr. J. Trnka (podle slov obviněného syn předsedy senátu JUDr. J. Trnky v právě projednávané věci). S tímto obhájcem měl podle svých slov velké rozpory, které nakonec vedly ke zproštění povinnosti ho obhajovat. Podle obviněného tato vazba by mohla být veřejností vnímána tak, že tento soud bude interesován na jeho přísném postihu. Dále je podle obviněného jako svědek navrhován JUDr. P. Lukačejda, soudce Okresního soudu v Táboře. Obviněný se domnívá, že tento návrh bude zamítnut, krajský soud nebude mít zájem na tom, rozhodovat o svém kolegovi v rámci jednoho kraje. Obviněný dále uvádí, že mu vyšetřovatelka v přípravném řízení vyhrožovala, že její bratr je čekatelem u Okresního či Krajského soudu v Českých Budějovicích a dokáže ovlivnit výsledek řízení. Tyto skutečnosti mohou podle obviněného vzbudit u veřejnosti důvodné pochybnosti o nestrannosti soudců v Českých Budějovicích, což je podle obviněného nutno eliminovat. Nakonec obviněný podotkl, že je prověřován pro zneužití úředního razítka Krajského soudu v Českých Budějovicích a obálek obou soudů v Českých Budějovicích, kdy tento důvod může být objektivně vnímán, že soudci krajského soudu jsou zainteresováni na jeho přísném postihu, když on podle prověřování poškodil dobrou pověst Okresního i Krajského soudu v Českých Budějovicích. Podle názoru obviněného jsou tak dány důvody pro vyloučení všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích z rozhodování, neboť ve veřejnosti by mohly vzniknout důvodné obavy, že soudci jsou zainteresováni na jeho přísném postihu a existují důvodné obavy o objektivnosti tohoto soudu. Jako vhodný soud se obhajobě jeví jakýkoli krajský soud v obvodu Nejvyššího soudu.

Shodné důvody uvedl obviněný také do protokolu při veřejném zasedání dne 5. 11. 2018 (č. l. 7665 a násl. tr. spisu) s tím rozdílem, že upustil od námitky, že byl zastupován JUDr. J. Trnkou, příbuzným předsedy senátu JUDr. J. Trnky, neboť si příbuzenským vztahem není jist.

Návrh ze dne 3. 11. 2018 obviněný doplnil také podáním ze dne 7. 11 2018 (č. l. 7686 a násl. tr. spisu), v němž dodal, že v současné době probíhá šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení proti JUDr. Ing. J. Píšové soudkyni Okresního soudu v Českých Budějovicích, která do roku 2017 působila jako zaměstnanec u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde je nyní projednávána věc obviněného, jejíž delegaci požaduje. Obviněný podal na tuto osobu trestní oznámení a tato soudkyně podala trestní oznámení na něj. Podle obviněného je evidentní, že soudci krajského soudu tuto osobu dobře znají z doby, kdy na soudě pracovala, když nyní jako soudkyně okresního soudu pracuje ve stejné budově, jako je krajský soud. Za takové situace existují podle obviněného důvodné pochybnosti o nestrannosti soudců krajského soudu. Obviněný v této souvislosti uvedl, že nestrannost soudce má dva aspekty, nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý, ale objektivně musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. O tom, že soud nejedná objektivně a nestraně svědčí podle obviněného fakt, že když dne 5. 11. 2018 při veřejném zasedání přednesl návrh na delegaci, soudce byl povinen spis předložit Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, neboť Nejvyšší soud je jediný věcně příslušný k rozhodnutí. Soudce takto nepostupoval a návrh zcela přešel. Nepochybně byl obeznámen s tím, že z důvodu podání návrhu na postup podle § 25 tr. ř. není procesně vyřešena otázka zákonného soudce a dokud není o návrhu rozhodnuto, soud nesmí ve věci meritorně rozhodnout. Postup, který volí soud, podle obviněného ukazuje na to, že soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích nemohou nestranně a objektivně v jeho věci rozhodnout, když jsou podle něj zainteresováni na jeho přísném postihu z důvodů uvedených v obou návrzích (výše uvedených).

Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného (včetně doplnění nacházejících se v trestním spisu) na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem, Krajským soudem v Českých Budějovicích. Trestní věc je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedena pod sp. zn. 3 To 244/2018, tento soud rozhoduje jako soud odvolací v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016. Není sporu o příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích k rozhodnutí o odvolání obviněného (místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích nesporuje ani obviněný). Obviněný ve svém návrhu na postup podle § 25 tr. ř. navrhuje odnětí věci příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Z obsahu jeho podání pak vyplývá návrh obviněného na přikázání věci některému z krajských soudů (mimo Jihočeský kraj) v obvodu Nejvyššího soudu tedy, pro něž je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Krajskému soudu v Českých Budějovicích a Krajskému soudu v Brně či Krajskému soudu v Ostravě a je tak příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.

Obviněný navrhuje odnětí věci příslušnému soudu za účelem rozhodnutí o jeho odvolání. Má za to, že žádný ze soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout. Poukazuje přitom na údajná pochybení orgánů činných v trestním řízení v tomto trestním řízení, ale především v řízeních jiných, která s právě projednávanou věcí přímo nesouvisí. Nejvyšší soud však v argumentech obsáhle rozváděných v návrhu obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup jakým je postup podle § 25 tr. ř.

Je zcela zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti všech soudců krajského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat, postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení (tohoto i souběžně vedených řízení) proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v jeho věci. Přitom obviněný zcela pomíjí, že na všechny jeho námitky, které jsou součástí také jeho návrhu na delegaci věci, bylo již v průběhu trestního řízení především odvolacím soudem reagováno a jím vznesené pochybnosti byly odstraněny (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 3 To 244/2018, na č. l. 7697 a násl. tr. spisu).

Obviněnému bylo odvolacím soudem sděleno, že nikdo není oprávněn dopředu předjímat výsledek odvolacího řízení v jeho věci, když tato ještě nebyla pravomocně skončena, jakož i bylo správně poukázáno na skutečnost, že pokud bylo v jiné trestní věci obviněného argumentováno důkazy provedenými v tomto řízení (které není dosud pravomocně skončeno), bude potvrzení správnosti těchto argumentů předmětem přezkumu příslušných soudů projednávajících danou věc a nemá vliv na nestrannost a objektivnost rozhodování v této věci. Obviněnému byla jako zcela lichá vyvrácena námitka příbuzenského vztahu mezi jeho tehdejším obhájcem v jiné trestní věci a předsedou senátu JUDr. J. Trnkou v právě projednávané věci. Objektivní a nestranné rozhodování příslušného soudu nemůže být ohroženo ani zcela nepodloženým tvrzením obviněného, o existenci bratra policistky, působícího u soudu (neupřesněno zda u okresního či krajského), který by snad měl být schopen ovlivnit výsledek řízení ve věci jeho odvolání. Rozhodování soudu v předmětné věci nemůže být ovlivněno ani údajným prověřováním obviněného pro zneužití razítka a obálek krajského soudu, které se ani netýká právě projednávané věci (viz výpověď samotného obviněného ve veřejném zasedání na dotaz předsedy senátu, na č. l. 7666 tr. spisu). Pokud jde o obviněným tvrzené vazby mezi soudci (JUD. Ing. J. Píšová, návrh JUDr. P. Lukačejdy jako svědka) a soudy je třeba uvést, že z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. Soudci příslušného senátu navíc v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 3 To 244/2018, možnost ovlivnění jejich rozhodování z těchto důvodů zcela vyloučili. Nejvyšší soud nemá důvod na těchto závěrech cokoli měnit. Ze způsobu obhajoby a taktiky (jak vyplývá z obsahu trestního spisu), kterou obviněný zvolil, pak je zjevná především snaha obviněného o oddálení rozhodnutí v jeho věci.

Pokud jde o další námitky obviněného, Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích svým postupem nepochybil, neboť je zřejmé, že návrh obviněného na delegaci včas předložil soudu příslušnému k rozhodnutí o tomto návrhu. Pokud obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s procesním postupem předsedy senátu, když konal veřejné zasedání i přes podaný návrh na delegaci, nelze v tomto argumentu shledat důležitý důvod pro postup podle 25 tr. ř. O podaném návrhu na delegaci musí rozhodnout příslušný soud, který je nejblíže společně nadřízeným soudem soudu, jemuž má být věc odňata a tomu, kterému má být věc přikázána. To ale neznamená, že soud po obdržení návrhu účastníka řízení na delegaci již nemůže, až do rozhodnutí příslušného soudu o tomto návrhu, provést žádné úkony ve věci. Zvláště v případě, kdy je například návrh soudu doručen krátce před termínem konání již nařízeného jednání soudu, jehož zmaření by znamenalo zbytečně vynaložené pracovní úsilí k jeho přípravě, plýtvání časem často řady osob vyrozumívaných o jeho konání, a také finančními prostředky, které je nutno v souvislosti s jeho konáním vynaložit. V takovém případě je na zvážení soudu, zda za splnění zákonných podmínek bude jednání konat, provede v něm plánované úkony (výslechy svědků apod.) a až poté návrh na delegaci předloží příslušnému soudu k rozhodnutí. Tím se ale vystavuje nebezpečí, že v případě vyhovění návrhu na delegaci budou tyto úkony v dalším řízení nepoužitelné. Není tedy vyloučeno, aby soud před předložením návrhu na delegaci k rozhodnutí příslušnému soudu, nejdříve konal již nařízené jednání, nemůže ale ve věci meritorně rozhodnout, protože to pak má důsledky bránící projednání návrhu na delegaci. K takové situaci ovšem nedošlo. Je tak zřejmé, že uvedeným postupem nemohl soudce činný ve věci vyvolat pochybnosti o jeho způsobilosti ve věci nestranně rozhodovat a tato skutečnost nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.

Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v trestní věci obviněného. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 3 To 244/2018 (č. l. 7697 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 To 63/2018 (č. l. 7721 tr. spisu), bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. J. Trnka, JUDr. S. Žížala a JUDr. A. Kolář nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného.

Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371]. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997).

Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 1. 2019


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu