Rozhodnutí NS

4 Tdo 1577/2018

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Ublížení na zdraví
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/08/2019
Spisová značka:4 Tdo 1577/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1577.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ublížení na zdraví
Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 1577/2018-23


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2019 o dovolání obviněného V. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 50 To 256/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 3/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 6 T 3/2018, byl obviněný V. H. uznán vinným dvojnásobným přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, dvojnásobným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný se těchto trestných činů dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„1.
v Sokolově, nejprve v ulici XY dne 1. 1. 2017 v době od 01:00 hodin do 01:14 hodin jako řidič vozidla taxislužby po odvezení H. V. od č. p. XY v ulici XY před restauraci H., požadoval místo předem smluvené částky 150 Kč částku ve výši 400 Kč, s čímž H. V. nesouhlasil, byl ochoten zaplatit částku maximálně 200 Kč s tím, že jinak zavolá policii, na to obviněný zareagoval tak, že H. V. udeřil pěstí do obličeje a z místa se s vozidlem taxislužby rozjel směrem ke křižovatce u čerpací stanice pohonných hmot Tank ONO, s.r.o., když jej během jízdy H. V. žádal o zastavení a umožnění vystoupení z vozidla, tak na to obviněný nereagoval, v době, když na křižovatce u Tank ONO, s.r.o. musel s vozidlem zastavit, aby dal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici, tak H. V. otevřel dveře a z vozidla vyskočil a upadl na zem, obviněný se poté s vozidlem rozjel, přičemž při odjezdu poškozenému H. V. přejel částečně obě nohy v oblasti nártů, čímž H. V., nar. XY, bytem XY, Spolková republika Německo, způsobil zranění, a to pohmoždění pravého kotníku a natažení svalů pravého třísla, která si vyžádala lékařské ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice NEMOS Sokolov, s. r. o., s dobou léčení přesahující 7 dní a dále zlomeninu kořene zubu 23 a uvolnění kořene zubu 11 spojené s uvolněním fixní zubní náhrady s nutností její výměny,

2.
ve S., část P., okr. Sokolov, dne 14. 2. 2017 kolem 00:40 hodin jako řidič taxislužby po odvezení F. K. od restaurace N. S. v Sokolově do místa jeho bydliště ve S., ulice XY, okr. Sokolov, požadoval k zaplacení za odvoz částku 200 Kč, když s tímto F. K. nesouhlasil s tím, že dle jeho názoru byla obvyklá cena do 150 Kč a chtěl vytisknout účtenku, tak obviněný F. K. udeřil loktem do obličeje, s vozidlem se rozjel, s tím, že poškozeného odveze zpět, když během jízdy jej opětovně udeřil a poškozený žádal o zastavení a možnost vystoupení, tak na to obviněný nereagoval, když na křižovatce v blízkosti areálu firmy T. S. s vozidlem zpomalil, tak F. K. vypadl z auta, obžalovaný zastavil, vystoupil a začal do něj kopat do horní části těla, poté z místa odjel a napadením poškozenému F. K., nar. XY, způsobil zranění, a to pohmoždění nosu, obličeje, tržnou ránu dolního rtu a ústní dutiny, pohmoždění levého spánku, pohmoždění a odřeniny na krku a levém rameni a pohmoždění bederní páteře s omezením hybnosti, která si vyžádala lékařské ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice NEMOS Sokolov, s. r. o., s dobou léčení po dobu nejméně 7 dnů, přičemž poškozený byl omezen na obvyklém způsobu života, neboť nemohl vykonávat fyzicky namáhavější činnost,

a jednání pod bodem 2 se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6T 78/2000 ze dne 15. 3. 2001, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2009, kterého se dopustil dne 2. 2. 2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin“.

Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Vedle toho mu byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání řidiče taxislužby na dobu 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému F. K., nar. XY, bytem XY, škodu v částce 1 000 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 6 T 3/2018, podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že je usnesením ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 50 To 256/2018, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřující proti výroku o zamítnutí odvolání. Nejprve v něm uvedl, že mu bylo objasněno, že Nejvyšší soud není zamýšlen jako třetí stupeň úplného přezkumu a že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podle jeho názoru však rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť skutky tak, jak byly zjištěny v původním řízení, byly nesprávně právně kvalifikovány jako uvedené přečiny, ačkoli se o trestné činy vůbec nejednalo. Při své dovolací argumentaci vycházel z toho, že soudy obou stupňů provedly všechny důkazy, které se nabízely a jejichž provedení navrhoval a požadoval. Uplatnil však námitku existence extrémního nesouladu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. Podle jeho názoru lze připustit zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, protože z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá žádná zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Následně na to uvedl, že se nedožaduje přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Navrhl, aby byl skutkový stav hodnocen z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Podle něj totiž právní závěry nelze ani výkladem dovodit ze skutkových zjištění učiněných zejména soudem prvního stupně, o kterých i dle odvolacího soudu nevznikají důvodné pochybnosti. Z obou rozhodnutí soudů nižších stupňů není dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě oba soudy v projednávané věci vycházely po zhodnocení jednotlivých důkazů, že skutková zjištění jsou shodná. Podle něj měla být na základě tohoto dokazování učiněna jiná skutková zjištění. Přitom pro správnou kvalifikaci trestného činu je nutné správné a vyčerpávající zjištění skutkového stavu podložené skutečnými a nezvratnými důkazy, jež nepřipouští jiný výklad a jsou nepochybné. Odvolací soud konstatoval, že skutková zjištění Okresního soudu v Sokolově nepovažuje za nejasná a neúplná, že rekognice podle fotografií provedená poškozeným W. (nyní již zemřelým) koresponduje všem zákonným hlediskům a požadavkům na takový úkon kladeným. Přesto se obviněný domnívá, že jím vznesené zásadní výhrady k takovému postupu orgánů činných v trestním řízení i nadále trvají.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že s ohledem na obviněným uplatněné dovolací námitky se k nim nehodlá věcně vyjadřovat. S konáním neveřejného zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) vyjádřil svůj souhlas.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 50 To 256/2018 je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

Ústavní soud přesto připustil, že výjimečně lze do skutkových zjištění nižších soudů zasáhnout. To je však možné jen v případech extrémního nesouladu, o který se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, a jestliže se tak výsledek dokazovaní jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). V opačném případě by jinak došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný V. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nesprávnost právního posouzení skutku však namítal pouze formálně a napadal pouze soudy učiněná skutková zjištění. Takové námitky však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.

Byť obviněný ve svém dovolání uvedl, že navrhuje hodnotit skutkový stav jen z toho hlediska, zda skutek nebo jiná skutková okolnost byly správně právně posouzeny, z obsahu celého dovolání je zřejmé, že nenamítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, nýbrž rozporoval učiněná skutková zjištění. Nejvyšší soud znovu uvádí, že mu není primárně umožněno zasahovat do skutkového stavu zjištěného soudy prvního a druhé stupně s výjimkou tzv. extrémního nesouladu. O extrémní nesoulad se jedná tehdy, když z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně druhé. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, byť z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Dále je třeba uvést, že z námitek obviněného ani není zřejmé, v čem konkrétně spatřuje neúplnost skutkových zjištění či které důkazy a proč nebyly správně hodnoceny. Nejvyšší soud shledal, že rekognice podle fotografií byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon a to způsobem odpovídajícím příslušným ustanovením trestního řádu (srov. § 158a tr. ř., § 160 odst. 4 tr. ř.).

V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Sokolově je velmi pečlivě a přesvědčivě objasněno, z jakých důkazů soud prvního stupně vycházel a jak jednotlivé důkazy hodnotil a proč uznal obviněného vinným ze spáchání výše uvedených přečinů. Okresní soud v Sokolově měl k dispozici dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění ve svém souhrnu nevyvolávají žádným způsobem pochybnosti o vině obviněného. To ostatně potvrdil již odvolací soud, který rozhodoval o odvolání obviněného, jehož obsahem byly námitky směřující do oblasti skutkové. Odvolací soud se zabýval provedenými důkazy před soudem prvního stupně a jejich hodnocením, přičemž uzavřel, že není pochyb o vině obviněného. Dostatečně se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, zejména pokud jde o provedenou rekognici či námitky skutkové povahy (případně zjištění ohledně pneumatik BLIZZAK LM-25). Nejvyšší soud nepovažuje za důležité popisovat, jaká konkrétní skutková zjištění byla učiněna či blíže rozvádět jednotlivé důkazy a jejich hodnocení soudy nižších stupňů, neboť závěry z nich plynoucí jsou jasné a správné.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Krajský soud v Plzni proto dospěl ke správnému závěru, když po přezkoumání věci ve smyslu § 254 tr. ř. odvolání obviněného usnesením zamítl.

S ohledem na vše shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 1. 2019


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu