Rozhodnutí NS

28 Cdo 4559/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/06/2019
Spisová značka:28 Cdo 4559/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4559.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 105 odst. 1 o. s. ř.
§ 105 odst. 4 o. s. ř.
§ 89 o. s. ř.
§ 11 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 4559/2018-851


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce P. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 18/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2018, č. j. 12 Co 81/2018-323, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2018, č. j. 12 Co 81/2018-323, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. února 2018, č. j. 4 C 18/2018-163, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 2. 2018, č. j. 4 C 18/2018-163, jímž soud prvního stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Domažlicích k projednání a rozhodnutí věci ohledně pozemkových parcel, které se nacházejí mimo obvod Okresního soudu v Domažlicích. Odvolací soud dovodil, že v dané věci (o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků) jde o řízení o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky podle § 153 odst. 2 o. s. ř., pročež se zřetelem k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 dospěl k závěru, že uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich pak zkoumat místní příslušnost zvlášť. Uzavřel, že žalobce zvolil hospodárný a šetrný postup k uspokojení jeho restitučních nároků, které mají nepochybně přednost před nároky třetích osob.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřovala ve skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, z něhož vyplývá, že odvolací soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti nesprávně, pokud místní příslušnost Okresního soudu v Domažlicích dovodil i ve vztahu k pozemkům, které se nachází mimo obvod působnosti tohoto soudu. Vytýkala odvolacímu soudu nesprávný závěr, že uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Namítala, že v obvodu Okresního soudu v Domažlicích se nachází pouze nepatrná část žalobou požadovaných pozemků. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), v textu i jen „o. s. ř.“.


Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva spočívající v posouzení důvodnosti námitky místní nepříslušnosti soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem, jež se nacházejí v obvodu působnosti různých věcně příslušných soudů prvního stupně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalované), není-li stanoveno jinak.

Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li
se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).


Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního,
a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení téhož soudu ze dne
30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).

Podle ustanovení § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud před tím, než začne jednat o věci samé. Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz. Později ji zkoumá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).

Z ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu) a došlo tedy k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je ustanovením § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej
např. dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn.
28 Cdo 4161/2017, a dále v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle ustanovení § 88 o. s. ř. s ohledem na ustanovení § 89 o. s. ř. nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobců by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech projednávané věci všechny předpoklady splněny (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu § 88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn.
3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).


V projednávané věci odvolací soud považoval Okresní soud v Domažlicích za místně příslušný jak ve vztahu k požadovaným pozemkům v obvodu řečeného soudu, tak ve vztahu k nárokovaným pozemkům nacházejícím se v obvodu i jiných okresních soudů, čímž rozhodl v rozporu se současnou shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Přikázání věci jinému soudu není v obdobných případech sice vyloučeno, nicméně je třeba se vypořádat s důvody zákonné úpravy výlučné příslušnosti.

V situaci, kdy nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, jeho zamítnutí nebo změnu rozhodnutí odvolacího soudu (na soudech nižšího stupně nyní bude, aby posoudily podmínky místní příslušnosti jednotlivých okresních soudů ve vztahu k tomu kterému z nárokovaných pozemků), proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věty první, o. s. ř.), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 2. 2019


Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu