Rozhodnutí NS

4 Tdo 284/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:4 Tdo 284/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.284.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Těžké ublížení na zdraví úmyslné
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 284/2019-560


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 o dovolání obviněného M. G., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. 5 To 318/2018 v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 35/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2018 sp. zn. 30 T 35/2018 byl obviněný M. G. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 17. 8. 2017 v době okolo 05:40 hodin, v ul. Ž., poblíž domu č. XY, P. – Z., poté, co jako řidič vozidla taxi, Škoda Octavia 1Z, RZ: XY, přivezl poškozenou E. Š., nar. XY od baru Z. S., ul. K., P. – S. M., a ona mu odmítla zaplatit za odvoz celou požadovanou částku, z vozidla vystoupila, zabouchla za sebou dveře a pokračovala pěšky po levé straně chodníku vpravo od vozidla ve směru jeho jízdy, se úmyslně, nejméně ve srozumění s možností poškozenou těžce zranit, s vozidlem rozjel, najel na chodník v místě pohybu poškozené a rychlostí 8-12 km/h narazil do poškozené pravým předním blatníkem v oblasti stehenní krajiny její levé dolní končetiny a zároveň vytočeným pravým předním kolem vozidla najel na lýtkovou část levé dolní končetiny poškozené, přičemž v důsledku nárazu a dalšího působení vozidla poškozená upadla a byla ještě nejméně 1,15 m vozidlem sunuta po levém koleni až do nárazu hlavou na oplocení přilehlého domu, následně obviněný vozidlo stočil z chodníku zpět na silnici a aniž by poškozené poskytl či přivolal jakoukoli pomoc, z místa činu odjel, přičemž poškozená v důsledku popsaného jednání obviněného utrpěla poranění hlavy - tržnou ránu čelní krajiny frontálně velikosti 30 mm zasahující do podkoží, oděrku pravé krajiny lícní, poranění levé dolní končetiny - pruhovitou oděrku levého předloktí na hřbetní straně, poranění levé dolní končetiny - krevní výron prosvítající v podkoží v oblasti levé stehenní krajiny pod kyčelním kloubem, tržnou ránu kolena v oblasti čéšky velikosti 30 mm zasahující do podkoží, zlomeninu levé lýtkové kosti v oblasti hlavičky, tříštivou frakturu pod hlavičkou fibuly bez výraznější dislokace, otevřenou zlomeninu levého hlezna s výraznou osovou defigurací a tržnou ránu nad vnitřním kotníkem velikosti 30 mm se zhmožděním okolí rány a mírným otokem hlezna, přičemž v přímé příčinné souvislosti s tímto incidentem se u poškozené dále rozvinula posttraumatická stresová porucha, která trvala nejméně do vyšetření u znalkyně dne 22. 2. 2018“.

Za to byl obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, IČ: 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3, částku 56.815 Kč.

Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 odvolání. Obviněný je zaměřil do výroku o trestu odnětí svobody a výroku o trestu zákazu činnosti, které považoval za nepřiměřeně přísné. Státní zástupce pak v neprospěch obviněného rovněž napadl výrok o trestu (jako celek), neboť jej naopak pokládal za nepřiměřeně mírný. Městský soud v Praze o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. 5 To 318/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného podle § 145 odst. 1 tr. ř. nově odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích pak zůstal napadený rozsudek obvodního soudu nezměněn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. G. následně dovolání, v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že obě uložené sankce mají charakter exemplárních trestů, které pro něj i jeho rodinu budou mít likvidační dopad. Městský soud v Praze svým rozhodnutím nerespektoval konstantní judikaturu Ústavního soudu a především obecné zásady pro ukládání trestů, jak jsou formulovány v § 39 tr. zákoníku. Z toho dovolatel vyvozuje nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i porušení jeho práva na spravedlivý proces, jež podle jeho přesvědčení rovněž podléhá dovolacímu přezkumu. Soudům pak konkrétně vytkl, že žádným způsobem nepřihlédly k tomu, že se k trestnému činu doznal a že šlo z jeho strany o zkratkovité jednání. Popsal veškeré okolnosti, které útoku na poškozenou předcházely, a během hlavního líčení připustil, že se jej dopustil zřejmě on, pokud tam v rozhodnou dobu nikdo jiný nebyl. Svého jednání litoval, poškozené se omluvil a nabídl jí i finanční či osobní výpomoc. Soudy měly při stanovení výše trestu přihlédnout i k jeho špatnému psychickému rozpoložení v době činu, způsobenému únavou a obavami, zda jako čerstvý otec vydělá dostatek finančních prostředků pro svoji rodinu. Stejně tak měly zohlednit fakt, že k vyhrocení konfliktu přispěla svým dílem i poškozená E. Š., když ho bezprostředně před činem slovně urážela pro jeho etnický původ a barvu pleti. Dostatečně nebyly po výtce dovolatele zohledněny ani jeho rodinné a majetkové poměry, kdy má vyživovací povinnost ke svému dítěti a manželce, s nimiž žije ve společné domácnosti. Řádné a efektivní plnění této povinnosti v budoucnu mu bylo uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody a dlouholetého trestu zákazu činnosti v podstatě znemožněno, což je z celospolečenského hlediska nežádoucí. Dovolatel v uvedené souvislosti poukázal i na závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle nichž jeho pobyt na svobodě není z psychiatrického hlediska pro společnost nebezpečný. Zdůraznil i to, že je řidičem taxislužby a bez řidičského oprávnění nebude moci dál vykonávat své zaměstnání. Má tudíž za to, že k jeho postihu postačovalo uložení trestu odnětí svobody s výměrou ve spodní čtvrtině zákonné trestní sazby a trestu zákazu činnosti ve výměře na samé spodní hranici zákonného rozmezí. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. 5 To 318/2018 i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2018 sp. zn. 30 T 35/2018 zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Součástí dovolání učinil obviněný i žádost, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odložil výkon napadeného rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně poukázala na to, že obviněný v něm znovu zopakoval námitky známé z jeho odvolání. Tyto výhrady navíc neodpovídají zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť v rozporu s jeho hmotněprávním zaměřením směřují především do skutkových zjištění soudů, resp. způsobu, jakým hodnotily ve věci provedené důkazy. Teprve v návaznosti na tom jim pak obviněný vytýkal nesprávnou aplikaci hmotného práva při ukládání trestních sankcí. Argumentaci dovolatele navíc podle mínění státní zástupkyně nelze přiznat opodstatnění ani z věcného hlediska. V uvedené souvislosti poukázala na to, že obviněný bezprostředně poté, co poškozenou vážně zranil, o její stav se nijak nezajímal, nekontaktoval ji a nenabídl jí ani žádnou pomoc v době, kdy to skutečně potřebovala. Omluvu a lítost vyjádřil jen ve zcela obecné rovině teprve u hlavního líčení, tj. ve chvíli, kdy mu již bezprostředně hrozilo uložení trestu a poškozená si prošla mnohaměsíčním martýriem léčby svých závažných poranění, která ji na dlouhou dobu vyřadila z běžného způsobu života. Mimořádně vysoká závažnost trestného činu zde byla dána také způsobem jeho provedení, kdy dovolatel použil motorového vozidla jako zbraně vůči bezbranné poškozené a zaútočil na ni bez předchozího varování zákeřně zezadu, aniž by jí dal možnost se útoku bránit například uskočením na stranu. Z tohoto pohledu uložené tresty za nepřiměřeně přísné považovat nelze. Státní zástupkyně závěrem shrnula, že meritorní rozhodnutí soudů v posuzované trestní věci nejsou zatížena žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na předmětné vyjádření státní zástupkyně reagoval replikou obviněný, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 4. 3. 2019, v níž především vyslovil nesouhlas s názorem státní zástupkyně, podle níž podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v zákoně. Nadále trvá na tom, že uložení exemplárního trestu a nerespektování obecných principů pro ukládání trestních sankcí podle § 39 tr. zákoníku je třeba chápat jako nesprávné hmotněprávní posouzení věci a v tomto smyslu jde o vadu způsobilou založit dovolací přezkum. Zvláště, má-li současně za následek flagrantní porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.

Obviněný M. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána jednak podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému nově uložen trest, a současně podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť odvolací soud svým rozhodnutím zároveň založil procesní stav, jako by řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného zamítl.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k nedůvodnému zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.

Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Městský soud v Praze projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (resp. té jeho části, která svou povahou znamená zamítnutí řádného opravného prostředku) bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Pokud jde o výrok o trestu, lze za tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu či způsobu jeho výkonu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Takovou vadu však dovolatel napadeným rozhodnutím nevytkl a relevantně ani vytýkat nemohl.

Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména pak nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku a v § 41 tr. zákoníku a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. přiměřeně usnesení ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný výklad by totiž neznamenal nic jiného než akceptovat dovolací důvod spočívající v jiném nesprávném právním posouzení též ve vztahu k projevu soudcovské individualizace trestu v konkrétním případě, a to i při obecné přípustnosti (zákonnosti) postupu, jehož soud v daném případě použil. To by ovšem bylo v evidentním rozporu s charakterem dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl mezi odvoláním podaným z důvodu, že uložený trest (včetně způsobu jeho výkonu) je ve vztahu k obviněnému nepřiměřený, a dovoláním, což by v podstatě znamenalo zavedení další běžné přezkumné instance v procesu trestního řízení. To zajisté úmyslem zákonodárce nebylo. A konečně, jestliže by dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (obecně) mohl mít dopad na jakýkoliv nesprávně uložený trest, byl by v zákoně zakotvený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., určený k nápravě taxativně vymezených vad výroku o trestu, zcela nefunkční a nadbytečný.

Pokud tedy obviněný namítl, že mu soudy uložily nepřiměřeně přísné tresty, aniž by zohlednily specifické okolnosti posuzovaného činu, jeho osobní, rodinné a majetkové poměry a tvrzené polehčující okolnosti, jež mu měly prospívat, opřel své dovolání o argumenty, které z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postrádají jakoukoli relevanci.

Pro úplnost je třeba dodat, že napadené výroky netrpí ani vadou zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť ten je dán pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace však v daném případě nenastala, neboť dovolatel byl odsuzován za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody na tři až deset let. Odvolací soud mu tedy tento trest vyměřil ještě hluboko v dolní polovině trestní sazby. Pokud jde o trest zákazu činnosti, především pro jeho uložení byla splněna zákonná podmínka podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž soud může tento trest uložit tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestné činnosti právě v souvislosti s činností, jíž se má zákaz týkat. I tento trest byl dovolateli uložen v zákonném rozmezí, byť na samé horní hranici, což však odůvodňuje skutečnost, že motorového vozidla použil jako zbraně k spáchání jednoho z nejzávažnějších úmyslných trestných činů proti zdraví. I s ohledem na trestní minulost dovolatele, související rovněž s řízením motorových vozidel, tak ani jeden z uložených trestů nelze vnímat jako produkt soudcovské libovůle nebo exemplárního trestání porušujícího ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože ve věci obviněného M. G. dospěl k závěru, že jeho dovolací argumentace ve skutečnosti nerespektuje věcné zaměření použitých dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani žádného dalšího ze zákonných důvodů dovolání, rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Pokud jde o podnět obviněného na odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody (§ 265o odst. 1 tr. ř.), ten nebyl předsedou senátu akceptován pro svoji nedůvodnost.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 3. 2019


JUDr. František Hrabec
předseda senátu