Rozhodnutí NS

26 Cdo 2880/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2018
Spisová značka:26 Cdo 2880/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2880.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 2880/2018-150
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce P. L., P., zastoupeného Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 421/8, proti žalované R. Ch., P., zastoupené JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 266/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2018, č. j. 28 Co 32/2018-84, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám Mgr. Martiny Štěpáníkové, advokátky se sídlem v Praze 10, Kodaňská 421/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 34 C 266/2017-56, uložil žalované povinnost „vyklidit byt o velikosti 2+1 ve 3. podlaží domu v P. (dále jen též "předmětný byt"), do 31. 12. 2017, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č. j. 28 Co 32/2018-84, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé jen tak, že „lhůta k vyklizení bytu je 15 dní od právní moci rozsudku“, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že žalobce je výlučným nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 11. 2003, žalovaná v bytě bydlela pouze s jeho souhlasem, jiný právní důvod k užívání bytu neměla. Jelikož žalobce svůj souhlas s dalším bydlením žalované odvolal, její právní důvod k užívání bytu zanikl, a je proto povinna byt vyklidit. Na rozdíl od soudu prvního stupně k vyklizení bytu určil 15denní lhůtu podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť dovolání trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a které dovolatel pokládá za chybné. Důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Právě takové (nezpůsobilé) důvody však dovolatelka uplatnila.

Výtkou, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě plnění, ačkoli jej měl zrušit, dovolatelka ve skutečnosti namítla vadu řízení. Případné vady řízení však nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout toliko za splnění podmínek § 242 odst. 3 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že nesprávně stanovená pariční lhůta soudem prvního stupně není takovou vadou, že by v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava postupem podle § 220 o. s. ř.

Dovolatelka ve svém dovolání rovněž zpochybnila správnost (úplnost) skutkových zjištění (vytýkala odvolacímu soudu, že nezjišťoval vůli smluvních stran a neprovedl její výslech a výslech pronajímatele). Nelze však přehlédnout, že použité dovolací námitky vycházejí z dovolatelčina tvrzení, že jí (stejně jako žalobci) svědčí nájemní právo k předmětnému bytu, které (nepřípustně) uplatnila až v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. Až v dovolání pak dovolatelka tvrdila, že její právo užívat předmětný byt bylo založeno stejným právním titulem jako právo žalobce (nájemní smlouvou ze dne 15. 11. 2003 ve znění jejího dodatku ze dne 19. 12. 2006), čímž zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty, k nimž však dovolací soud nemohl přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění, k nimž soudy obou stupňů dospěly, nejsou v rozporu s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Lze proto uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka zpochybnila právní posouzení věci poukazem na vady řízení a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu.

Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá i akcesorický nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž ho napadl ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

      Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. 9. 2018


Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu