Rozhodnutí NS

3 Tdo 1608/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/06/2019
Spisová značka:3 Tdo 1608/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1608.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 1608/2018-35


USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 2. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 3 To 51/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 5/2013, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. K. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 20 T 5/2013, byl obviněný R. K. uznán vinným účastenstvím na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině obviněných K. S., nar. XY, a J. V., nar. XY, kteří byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaném ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kdy jednání obou obviněných spočívalo zkráceně v tom, že svým jednáním zkrátili daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce února, března a dubna 2010, čímž způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Hlavní město Praha, územní pracoviště pro Prahu 2, škodu v celkové výši 36.353.556 Kč, přičemž jednání obviněného R. K. spočívalo v tom, že za jeho přispění, v úmyslu pomoci zrealizovat daňový únik na dani z přidané hodnoty u společnosti M. a současně sejmout zodpovědnost za toto jednání z dosavadního statutárního zástupce K. S., vyhledal v přesně nezjištěném období koncem roku 2009, začátkem roku 2010, vhodnou osobu – tzv. bílého koně, a to J. V., se kterým dojednal, že bude „jezdit na podpisy“, tedy že podepíše, co bude třeba, následně pak dojednal s J. V. pod příslibem prospěchu pro jeho osobu, že formálně převezme společnost M., stane se jejím jediným společníkem, aktivně se nebude podílet na činnosti této společnosti a podepíše písemnosti související s koupí obchodních podílů společnosti M. a další potřebné písemnosti související s další činností této společnosti (např. pokladní doklady, plné moci, smlouvy o spolupráci, faktury), kdy za tímto účelem nejméně v období od 10. 3. 2010 do 22. 4. 2010 opakovaně vozil osobním automobilem J. V. k setkáním s K. S. a k notáři Mgr. Ladislavu Černému do Strakonic a dále J. V. v období nejméně od 1. 3. 2010 do 30. 4. 2010, v H. a jinde, předložil k podpisu různé písemnosti, z jejichž obsahu bylo zřejmé, jaký obchod a v jaké výši byl společností M. realizován, a dále čisté papíry, které J. V. pod příslibem odměny a materiálních výhod R. K. podepsal, kdy takto získané podpisy J. V. byly využity pro stvrzení faktur, daňových hlášení a dalších různých firemních písemností za společnost M., kdy výše uvedeným způsobem získaný podpis J. V. byl také využit v přiznání k dani z přidané hodnoty, podaném dne 26. 4. 2010 za společnost M. za zdaňovací období březen 2010 u Finančního úřadu ve Strakonicích, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje, na jejichž základě došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty za předmětné období, v přesně nezjištěném období, nejdříve však od 9. 3. 2010, byla výše uvedeným způsobem J. V. podepsána i substituční plná moc pro K. S. k zastupování společnosti M., a to na základě předchozího zmocnění J. V. ze dne 9. 3. 2010 K. S., jednatelem společnosti M. k zastupování této společnosti.

Za to byl obviněný R. K. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o trestu spoluobviněných K. S. a J. V.

Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 20 T 5/2013, podal obviněný odvolání směřující jak do výroku o vině, tak i proti výroku o uloženém trestu. Odvolání podal i spoluobviněný J. V. Ve vztahu k odvolání obviněného K. S. byla věc vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.

O odvolání obviněného R. K. a spoluobviněného J. V. bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 3 To 51/2016, a to tak, že podle § 256 tr. ř. byla odvolání obou jmenovaných zamítnuta jako nedůvodná.
II.
    Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. K. dovolání (č. l. 4856–4857), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy současně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy proto, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.

    Existenci dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tohoto ustanovení nevyužil pro snížení trestu odnětí svobody pro dolní hranici trestní sazby, ač k tomu byly splněny podmínky. Nalézací soud se nijak s návrhy obhajoby v tomto směru nevypořádal a aplikací ustanovení § 58 tr. zákoníku se vůbec nezabýval (viz jen strohé odůvodnění výroku o trestu na str. 32 rozsudku ze dne 7. 3. 2016). Závěr odvolacího soudu, že jeho postup byl správný, shledává obviněný vadným. Mimořádné okolnosti osobních poměrů, odůvodňující snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby, shledává obviněný ve skutečnosti, že pečuje o nezletilého syna, který mu byl svěřen do péče z důvodu nedostatečné péče ze strany matky, a stejně tak z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jej zbavilo možnosti pečovat o syna, což citelně zasahuje nejen do jeho práva na rodinný život, ale i do práv jeho syna, na něhož bude mít jeho absence zásadní dopad. Poukazuje na to, že jinak žil bezúhonným životem, a nevede se proti němu žádné další trestní stíhání, které by mohlo svědčit pro závěr, že jeho nápravy nelze dosáhnout trestem kratšího trvání. Použití trestní sazby stanovené ust. § 240 odst. 3 tr. zákoníku shledává jako nepřiměřeně přísné.

    V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný žádá, aby mu byl přerušen výkon jemu uloženého trestu.

    K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 11. 2018, sp. zn. 1 NZO 1189/2018.

    Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolací soud již ve věci obviněného jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 3 Tdo 503/2017, kdy zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 3 To 51/2016, a v rámci zmíněného kasačního usnesení rovněž vytkl konkrétní pochybení obecných soudů. Má za to, že v rámci napadeného rozhodnutí vrchní soud dostál svým povinnostem a v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu napravil veškeré vytýkané vady, v důsledku čehož je nyní přezkoumávané rozhodnutí vrchního soudu bezvadné.

    Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
    III.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

    Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 3 To 51/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

    Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.

    Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

    První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

    V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).

    V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

    Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

    Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.

    Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Obviněný však v podstatě nepřiměřenost, resp. přílišnou přísnost jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody s přímým výkonem, namítá, neboť se domáhá mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

    Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.

    Z uvedeného lze dovodit, že mimořádnost snížení trestu odnětí svobody musí spočívat v takových okolnostech případu nebo poměrech pachatele, které jsou alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam.

    Namítané nesprávné použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody může sice za určitých okolností zakládat existenci dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení, ale pokud obviněný zpochybňuje samu skutečnost, že tohoto zákonného ustanovení nebylo v jeho případě využito, zcela se s uplatněným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí. V této souvislosti je třeba uvést, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat rozsah případného snížení vyjádřený ve výměře uloženého trestu, neboť tato otázka souvisí s přiměřeností trestu, proti které není možné uplatňovat v řízení o dovolání žádné námitky. Pokud soud ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody nevyužil a vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze uzavřít, že by byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157–314 Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3169–3170).

    Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitku obviněného pod jím uplatněné dovolací důvody podřaditelnou.
    IV.

    Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. K. odmítl.

    Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


    Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

    V Brně 6. 2. 2019


    JUDr. Petr Šabata
    předseda senátu