Rozhodnutí NS

7 Tdo 389/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/16/2019
Spisová značka:7 Tdo 389/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.389.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Krádež
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Podílnictví
Poškození cizí věci
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 205 odst. 1 písm. b, d) tr. zákoníku
§ 228 odst. 1 tr. zákoníku
§ 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 389/2019-670


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 4. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. H., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 3 To 573/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 147/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2017, č. j. 6 T 147/2016-563, byl obviněný P. H. uznán vinným v bodech 1-4) přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), d), odst. 2, 3 tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5) přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 6) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl pravomocně odsouzen pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2016, č. j. 6 T 1/2016-457, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2016, č. j. 3 To 436/2016-517, byl podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu v bodě II. ve sbíhající se trestní věci. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Výše uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu S. G.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný P. H. dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že

ad 1) v době od 18:00 hod. dne 18. 12. 2015 do 14:30 hod. 20. 12. 2015 v XY, ulici XY č. XY, nezjištěným způsobem vnikl do přízemí panelového domu, kde blíže nezjištěným způsobem odstranil a odcizil visací zámek v hodnotě nejméně 180 Kč, zajišťující vstup do uzavřených prostor a odsud odcizil různé věci, čímž způsobil poškozenému Z. H. škodu ve výši nejméně 31 280 Kč,

ad 2) v přesně nezjištěné době od 12:00 hod dne 2. 1. 2016 do 8:10 hod. dne 3. 1. 2016 v XY, ul. XY č. XY, společně s P. K. překonal bez poškození uzavřené vstupní dveře do domu č. XY, vnikl do domu, dále bez poškození překonal uzavřené dveře vedoucí ke sklepním kójím v přízemí domu, kde vnikl do sklepa, otevřel nezajištěnou kovovou mříž, vytrhl vložku zámku u vstupních dveří do prodejny tabáku, tyto dveře následně nezjištěným předmětem rozštípal a vnikl do prodejny, kde odcizil různé věci a finanční hotovost a způsobil poškozenému R. K. odcizením škodu ve výši nejméně 216 081,60 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 12 148 Kč,

ad 3) v přesně nezjištěnou dobu od 1:00 hod do 10:00 hod dne 26. 1. 2016 v XY, ul. XY, při návštěvě v rodinném domě č. XY, v obývacím pokoji z neuzamčeného trezoru odcizil různé věci a finanční hotovost poškozenému A. J., čímž mu způsobil škodu ve výši nejméně 48 500 Kč,

ad 4) v přesně nezjištěné době od 22:00 hod. dne 2. 2. 2016 do 6:00 hod. dne 3. 2. 2016 v XY v ul. XY, při návštěvě v rodinném domě č. XY z chodby domu odcizil starožitnost z majetku poškozeného A. J., čímž mu způsobil škodu ve výši nejméně 3 000 Kč,

těchto jednání v bodech 1-4) se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2009, č. j. 1 T 47/2009-407, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest let, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 40 PP 439/2013, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby na pět let, tedy do 5. 12. 2018,

ad 5) v přesně nezjištěné době od 16:00 hod. dne 28. 12. 2015 do 7:00 hod. dne 29. 12. 2015 v XY v ul. XY č. XY ve stavebním areálu ve stavební buňce převzal od J. J. různé věci v hodnotě nejméně 10 200 Kč, přestože věděl, že byly získány trestnou činností,

ad 6) v blíže nezjištěné době od listopadu 2015 do 28. 12. 2015 v XY neoprávněně bezplatně poskytl J. J. psychotropní látku metamfetamin (pervitin), a to nejméně ve 3 případech v celkovém množství 1,1 g, když dne 28. 12. 2015 v ul. XY v objektu stavby po předání látky J. J. tuto připravil k injekční aplikaci a na místě si ji následně obviněný P. H. společně s J. J., P. Š. a K. J. injekčně aplikovali, a takto jednal přesto, že metamfetamin (pervitin) je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a k nakládání s ní předpokládá zákon zvláštní povolení, které obviněný P. H. neměl, přičemž si byl vědom, o jakou látku se jedná.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a státní zástupce, který jej podal v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 3 To 573/2017-608 z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody uložil obviněnému podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [správně podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] zařadil do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu v bodě II. ve sbíhající se trestní věci. Odvolání obviněného P. H. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutkový stav zjištěný soudy nedává dostatečný podklad pro zvolenou právní kvalifikaci a nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, zejména v bodech 3), 4) a 5). Především v bodech 3) a 4) zdůraznil, že není spolehlivě prokázané, že by jakékoli předměty odcizil, když ho poškozený i poté znovu pustil do svého obydlí. V bodě 5) namítl, že nebylo prokázáno, že věděl cokoli o původu vrtaček tedy, že by pocházely z trestné činnosti, a že by měly být protihodnotou za pervitin. Poukázal na výpověď svědka K. J., ze které vyplynulo, že se jednalo o značně opotřebené nářadí. Namítl nevěrohodnost a vypovídací hodnotu jednotlivých výpovědí, když tyto si protiřečí, přičemž svědci jsou uživateli psychotropních látek a alkoholu. Závěry soudů spočívají na nedostatečných zjištěních, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo a došlo k porušení základních pravidel spravedlivého trestního procesu.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že obviněný ve svém dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i odvolání. Vina obviněného byla dostatečně prokázána a skutkové závěry soudů jsou náležitě podpořeny provedeným dokazováním. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného pro řádný opravný prostředek. Námitkami obviněného, které uvedl v dovolání, se náležitě a podrobně zabýval již odvolací soud. Obviněný se v dovolací argumentaci zabývá otázkami skutkovými a domáhá se odlišného způsobu hodnocení důkazů, přičemž takto podané výhrady nesměřují proti právnímu posouzení a tudíž nevyhovují uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jinému ze zákonných důvodů dovolání.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především proti svědeckým výpovědím, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Ani námitku obviněného stran absence prokázání úmyslu (subjektivní stránky trestného činu) nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit. Tato námitka by sice mohla být formálně pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, neboť ji obviněný založil na vlastní verzi o průběhu skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně, potvrzených i soudem odvolacím, a byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí poškozeného A. J., svědků K. J. a J. J., stopami DNA, kamerovým záznamem i daktyloskopickými stopami. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nad rámec uvedeného je namístě dodat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 30. 10. 2017, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 25. 3. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu