Rozhodnutí NS

23 Cdo 1465/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:23 Cdo 1465/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1465.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 03/31/2005
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 1465/2019-149


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně OldCo, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Klimentská 46, PSČ 110 02, IČO 17047595, vymazané z obchodního rejstříku ke dni 2. 2. 2009, proti žalovanému P. Ch., XY, IČO XY, o zaplacení částky 85 156 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 242/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, č. j. 3 Cmo 439/2005-68, t a k t o :

Dovolání se odmítá.
      O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2001, č. j. 33 Cm 242/2000-26, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. 3 Cmo 439/2005-68, odmítl odvolání žalovaného pro jeho opožděnost.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil především tím, že odvolací soud věc i důkazy nesprávně věcně i právně posoudil, nevypořádal se s odvolacími důvody, nezabýval se rozhodnými skutečnostmi a ve svém rozhodnutí předjímal výsledek, který by mohl vyplynout až z „prokazování“. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nezvážil ty skutečnosti, za nichž nejsou naplněny podmínky pro doručení, a to ani tzv. „fikcí“. Žalovaný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o opoždění jeho odvolání, má naopak za to, že se jednalo o včasný úkon učiněný v souladu s poučením, které se mu od soudu dostalo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (článek II bod 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
      a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
      b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
        c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
      Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je však společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě soud vyhoví nebo ji zamítne. Usnesení o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku pro jeho opožděnost, o které se jedná v nyní posuzované věci, není rozhodnutím ve věci samé.

      Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

      Dovolání není přípustné ani podle § 238 o. s. ř., neboť se nejedná o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.

      V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. O takový případ se však v dané věci nejedná.

      V ustanovení § 239 občanský soudní řád vyjmenovává další případy, kdy lze podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

      Z žádného z uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

      Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

      Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

      O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

      P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
      V Brně dne 30. 4. 2019

      JUDr. Zdeněk Des
      předseda senátu