Rozhodnutí NS

11 Tdo 152/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:11 Tdo 152/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.152.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 152/2019-85


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání obviněného P. D., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 3 To 705/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 100/2015, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. D. odmítá.

Odůvodnění:


I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 T 100/2015, byl obviněný P. D. pod body I. 1) a 2) uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem I. 1) a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod bodem I. 2). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

    I.
    1) v přesně nezjištěný den v době od 23. 1. 2015 do 4. 2. 2015 poskytl v obci XY, okres Strakonice, pervitin (metamfetamin) jako protihodnotu D. V., nar. XY, a to v množství nejméně 1 gram za odvoz z XY v Polsku a zpět, a dále na různých místech okresu Prachatice a okresu Strakonice v době od září 2014 do 20. 2. 2015 pravidelně prodával pervitin O. K., nar. XY, a M. L., nar. XY, kteří tento prodávali následně dalším osobám, přičemž takto O. K. prodal pervitin v celkovém množství nejméně 6,5 gramu za přesně nezjištěnou finanční částku a M. L. prodal pervitin v celkovém množství nejméně 20 gramů za přesně nezjištěnou finanční částku, přičemž pervitin náleží mezi psychotropní látky podle Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), když omamné a psychotropní látky jsou podle zákona č. 167/19987 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, návykovými látkami, z nichž pervitin je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k nakládání s nimi je třeba zákonného povolení, které neměl,

    2) dne 20. 2. 2015 v 11:30 hodin řídil osobní automobil tovární značky Mercedes ML, r. z. XY, z obce XY od domu č.p. XY v XY ulici, okres Strakonice, ve směru na obec XY, kde poté odbočil vlevo ve směru na obec XY, a následně se vrátil ve 12:00 hodin téhož dne zpět do obce XY k domu č. p. XY v XY ulici, přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Prachaticích ze dne 7. 11. 2013, č.j. VV-14734/2013, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2013, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 15 měsíců, tedy na dobu od 26. 11. 2013 do 26. 2. 2015.

    2. Za to byl obviněný P. D. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 (tří) let, a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků zajištěných při prohlídce vozidla tov. zn. Mercedes ve výši 17.086 Kč, 191,50 Euro a 30,67 Zlotých.

    3. Z podnětu odvolání podaného obviněným P. D. byl napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k jeho osobě částečně zrušen, a to ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem I. 1) a v té souvislosti i v celém výroku o trestech, s tím, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 3 To 705/2017, pod bodem I. 1) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

      ačkoli neměl žádné povolení k nakládání s návykovými látkami, přesto v době od září 2014 20. 2. 2015 v okolí svého bydliště v obci XY, okres Strakonice, a jinde opakovaně prodával pervitin O. K., nar. XY, a to v celkovém množství nejméně 6,5 gramu za přesně nezjištěnou finanční částku, a M. L., nar. XY, a to v celkovém množství nejméně 20 gramů za přesně nezjištěnou finanční částku, přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou ve smyslu § 2 zákona č. 167/19987 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, zařazenou do seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a též do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).

      4. Za toto jednání a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem I. 2) napadeného rozsudku okresního soudu nedotčen, byl obviněný P. D. citovaným rozsudkem odvolacího soudu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2017, zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let.


      II.
      Dovolání a vyjádření k němu

      5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že podaným dovoláním brojí toliko proti výroku o vině ohledně skutku spočívajícího v domnělém spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a na tento navazujícímu výroku o uloženém trestu. Dovolatel i nadále trvá na své nevině a poukazuje na zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení, které prováděly stěžejní důkazy v této věci. Zejména se jedná o nesprávné hmotněprávní posouzení jeho jednání, v návaznosti na provedené důkazy v podobě absentujících důkazů o jeho vině distribucí drogy osobám O. K., M. L., v návaznosti na to i hodnocení důkazů, které naopak vyznívají ve prospěch odvolatele. Konkrétně poukazuje na výslechy svědků, kteří nesdělili nic o tom, že by spoluobvinění K. a L. měli kupovat drogu konkrétně od osoby dovolatele, dále na výpovědi spoluobviněných K. a L., kteří od samého počátku popírají, že by kdy od něho odebírali jakoukoli drogu, odborná vyjádření Policie ČR týkající se domovních prohlídek, při kterých u něho nebyla zajištěna žádná droga, ani žádná věc, která by signalizovala výrobu, vážení či uskladňování pervitinu, odposlechy telekomunikačních zařízení, ze kterých se nikterak nepodává obchodování s drogou, a v konečném důsledku konstatování obou soudů o existenci jakési organizované skupiny, v jejímž čele měl stát sám dovolatel. Obviněný je toho názoru, že dovolací soud může v řízení o tomto dovolání za určitých okolností připustit zásah i do skutkových zjištění provedených nalézacími soudy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry nalézacích soudů, když právě tento zjevný nesoulad je vedle pochybných právních závěrů předchozích soudů předmětem podaného dovolání. Dovolatel navíc zásadním způsobem zpochybňuje mimo jiné i právní závěry učiněné soudy nižších stupňů ohledně jeho zavinění, když nadále trvá na tom, že se jednání, které mu je kladeno za vinu, nedopustil, a toto ani nebylo prokázáno v průběhu trestního řízení. Z provedeného dokazování není zřejmé, v jakých konkrétních případech, jaké množství a za jakou částku měl spoluobviněný K. od dovolatele drogy odebrat, neboť soudy nižších stupňů, nerespektujíc zásadu in dubio pro reo, se spokojily toliko s rámcovým tvrzením celkového množství odebrané látky, aniž by však bylo současně postaveno najisto, zda se vůbec mohlo jednat o drogu. Dle dovolatele se tedy nelze ztotožnit s postojem odvolacího soudu, který dovozuje jeho vinu na základě pouhých domněnek v kontextu jeho odsouzení v minulosti. Za daných okolností je dle dovolatele užitá právní kvalifikace podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku zcela lichá a s provedenými důkazy nekorespondující, neboť nebylo objektivizováno množství a hodnota pervitinu, který mohl být prodán osobám spoluobviněných K. a L., pakliže se vůbec jednalo o drogu. Dovolatel v této souvislosti poukázal na skutečnost, že sám obchodoval s ojetými automobily a náhradními díly, o kterých také často telefonicky hovořil právě se zájmovými osobami. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jednak rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil Okresnímu soudu v Prachaticích k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno.

      6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedl, že obviněným zvolená dovolací argumentace neodpovídá jím zvolenému dovolacímu důvodu, neboť s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. V souvislosti s obviněným zvoleným dovolacím důvodem státní zástupce cituje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002 s tím, že v dovoláním napadené věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Skutečnosti, že trestná činnost obviněného byla prokázána toliko důkazy nepřímými, si přitom byly nižší soudy vědomy a z tohoto důvodu také přistupovaly k důkazní materii s náležitou obezřetností. Soud prvního stupně se s mimořádnou pečlivostí zabýval zejména časovými návaznostmi zjištěného jednání obviněného na činnost spoluobviněných L. a K., kteří představovali další články distribučního řetězce. K tomuto závěru pak poskytly provedené důkazy v podobě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu spolehlivý podklad. Namítá-li obviněný, že závěr soudů o objemu distribuované látky je pouze spekulativní, nelze dle státního zástupce přehlédnout, že soud prvního stupně přisoudil tomuto obviněnému skutečně jen minimální, nepochybně zjištěné množství, aplikujíc tak zásadu in dubio pro reo, byť se lze na podkladě provedeného dokazování domnívat, že skutečný rozsah distribuční činnosti obviněného byl výrazně větší. Za určitý náznak hmotněprávně relevantní argumentace dovolání obviněného lze dle státního zástupce považovat pouze jeho námitku, jíž se domáhá individuálního posouzení konkrétní povahy distribuované látky, její kvality a vyhodnocení hrozící újmy, aniž by však tuto svoji námitku dále podrobněji odůvodnil, pročež tak nelze dovodit, jaké hmotněprávní závěry z toho obviněný dovozuje. V této souvislosti přitom státní zástupce poukazuje na skutečnost, že z hlediska trestní odpovědnosti nemají v případě základní skutkové podstaty přisouzeného přečinu kvantitativní kritéria pro určení rozsahu distribuované látky relevantní význam. Za tohoto stavu státní zástupce shledává dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto. Vzhledem k tomuto závěru pak má státní zástupce rovněž za to, že není třeba se zabývat podnětem obviněného k odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.

      III.
      Přípustnost dovolání

      7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

      8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
        9. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.

        IV.
        Důvodnost dovolání

        10. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným P. D. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.

        11. Ve vztahu k námitce obviněného stran nedostatečného posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že závěry nižších soudů o distribuci pervitinu osobám spoluobviněných O. K. a M. L. jsou založeny toliko na nepřímých důkazech v podobě odposlechů a záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu, v kombinaci s výpověďmi řady svědků, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodech 9. až 13. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran distribuce pervitinu osobám O. K. a M. L. obviněným P. D. v množství 6,5 gramu a 20 gramů v rozhodném období, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že byť je obviněný z předmětného jednání popsaného pod bodem I. 1) usvědčován v zásadě jen nepřímými důkazy, jde o takový okruh důkazů, který jednoznačně svědčí pro závěr o jeho vině a zároveň bezpečně vyvrací jeho obhajobu založenou na tvrzení, že se dané trestné činnosti nedopustil. Z výstupů odposlechů mobilních telefonů užívaných jednotlivými obviněnými, ve spojení s časovými návaznostmi zjištěného jednání spoluobviněných K. a L. je zcela zřejmé, že rozsah trestné činnosti obviněného D. nebyl ani zdaleka zanedbatelný, právě naopak. Uznal-li jej tedy okresní soud a následně i krajský soud vinným dodáním pouze 6,5 gramů pervitinu spoluobviněnému K. a pouze 20 gramů pervitinu spoluobviněnému L., jedná se o rozsah naprosto minimální a zásada in dubio pro reo tak byla ve vztahu k jeho osobě řádně respektována. V dovolání uplatněná námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo ze strany nižších soudů přitom neobstojí mimo jiné ani ve světle rozhodnutí odvolacího soudu, který s přihlédnutím k procesní nepoužitelnost výpovědi svědka D. V. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byl dovolatel uznán vinným jednáním popsaným pod bodem I. 1), načež jej sám uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, když však ze skutkové věty vypustil tu část jednání, jež odpovídala neprokázanému předání nejméně 1 gramu pervitinu jeho osobou svědkovi V. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ. Nejvyšší soud dále uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně odposlechů, SMS zpráv, záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu a výpovědí jednotlivých svědků, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.

        12. Rovněž ve vztahu k obviněným uplatněné námitce, jíž se domáhá individuálního posouzení konkrétní povahy distribuované látky, její kvality a vyhodnocení hrozící újmy, dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že se dílem jedná toliko o opakování námitek obviněného, jež neúspěšně vznášel již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž jde o okolnosti nemající bezprostřední vliv na posouzení otázky jeho trestní odpovědnosti. Ve shodě s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství lze konstatovat, že obviněným zdůrazňovaná tzv. kvantitativní kritéria pro určení rozsahu distribuované látky nabývají na významu až v případech, kdy je třeba posoudit, zda jednání pachatele dosáhlo některé z hranic rozsahů podstatných pro určení případné existence okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. V případě základní skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jíž byl obviněný uznán vinný, však tato kvantitativní kritéria nemají z hlediska splnění podmínek trestní odpovědnosti žádný relevantní význam. Jak správně poukázal stání zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání, psychotropní látka metamfetamin, jež je účinnou složkou drogy obecně nazývané jako pervitin, patří mezi látky, které jsou svojí povahou a vyvolávajícími účinky velmi nebezpečné. V provedeném řízení přitom nevyvstaly žádné relevantní pochybnosti o tom, že by pervitin dodávaný obviněným D. dalším spoluobviněným, kteří jej zprostředkovávali dalším koncovým uživatelům, měl požadované účinky a jednalo se tak o drogu minimálně zcela standardní kvality. S přihlédnutím k výše uvedenému tak Nejvyšší soud konstatuje, že ani tato argumentace obviněného tak není způsobilá jakýmkoli způsobem zpochybnit závěry obou nižších soudů o užité právní kvalifikaci jednání, jímž byl obviněný pod bodem I. 1) uznán vinným.
          13. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.
            14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného P. D. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

            15. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.



            P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

            V Brně dne 28. 2. 2019

            JUDr. Antonín Draštík
            předseda senátu


            Vypracoval:
            JUDr. Tomáš Durdík