Rozhodnutí NS

29 NSCR 165/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Senátní značka:29 NSCR 165/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.165.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odklad právní moci
Dotčené předpisy:§ 90 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
04/18/2019
II.ÚS 1311/19
JUDr. Ludvík David
odmítnuto
04/06/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
MSPH 94 INS XY
29 NSČR XY



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice T. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Karlem Jandusem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 185/35, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., mimo jiné tak, že:

1/ Zjistil úpadek dlužnice T. M. (bod I. výroku).

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku).

3/ Insolvenční správkyní dlužnice ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou (bod IV. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, případně tak, že se (odvolací) soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[4] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[6] Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“, tedy i v té části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku o ustanovení insolvenčního správce. V tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož potud dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila důvod přípustnosti dovolání a ohledně výroku o ustanovení insolvenčního správce dovolání žádnou argumentaci ani neobsahuje. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

[7] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že potud je napadené rozhodnutí souladné s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[8] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění jejího úpadku, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku [§ 141 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].

[9] Důvod připustit dovolání neshledal Nejvyšší soud ani ve vztahu k té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Již v usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 110/2011“), z nějž ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází, Nejvyšší soud uzavřel, že:

„Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 insolvenčního zákona).“

[10] Poměřováno závěry obsaženými v R 110/2011 je právně bezvýznamnou jak námitka dovolatelky, že insolvenční soud měl zrušit konkurs s ohledem na nedostatek majetku určeného k uspokojení věřitelů (§ 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), tak námitka dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví.

[11] Účelem ustanovení § 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona je postihnout ty situace, kdy skutečnost, že se v majetkové podstatě nenachází dostatek prostředků, vyjde najevo po prohlášení konkursu. Jinými slovy, prostřednictvím námitek opírajících se o argument nedostatku majetku podle § 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona nelze zpochybnit předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu (jež případnému zrušení konkursu podle uvedeného ustanovení musí předcházet). Srov. k tomu dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013, uveřejněné pod číslem 73/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[12] Názor dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví, vyvrací jednoznačná (dalšího výkladu nevyžadující) dikce § 144 insolvenčního zákona. Přiléhavý poukaz odvolacího soudu na toto ustanovení (v odstavci 43. napadeného usnesení) dovolání argumentačně ignoruje. Srov. dále (ve vazbě na § 158 insolvenčního zákona) opět R 110/2011.

[13] Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud (v procesní rovině) ani pro námitky týkající se

- doručování písemností dovolatelce (srov. články III., IV. dovolání),

- tvrzených vad souvisejících se zastoupením dovolatelky v insolvenčním řízení (srov. články V., VI. a VIII. dovolání), a

- námitky „systémové podjatosti“ (srov. článek IX. dovolání).

Z obsahového hlediska jimi totiž dovolatelka vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive (u poslední námitky) podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V době od 29. září 2017 plyne řečené výslovně též z § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř.

[14] Pro úplnost budiž dodáno, že v dané věci bylo vyloučeno uvažovat o dovolatelkou navrženém odkladu právní moci usnesení odvolacího soudu. Aplikaci ustanovení § 243 písm. b/ o. s. ř. na rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení zapovídá ustanovení § 90 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebylo zapotřebí zamítat návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí samostatným výrokem rozhodnutí (odmítnutím dovolání se stal bezpředmětným).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 30. 1. 2019


JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu