Rozhodnutí NS

11 Tcu 133/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2019
Spisová značka:11 Tcu 133/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.133.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 133/2019-20


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Duisburg, Spolková republika Německo, ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 92 Ls-153 Js 635/15-125/15, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Obvodního soudu Duisburg, Spolková republika Německo, ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 92 Ls-153 Js 635/15-125/15, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2016, byl J. B. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami podle § 29 a § 29a německého zákona o omamných látkách (BtMG) a § 53 německého tr. zákoníku (StGB). Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 5 (pěti) měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Duisburg se J. B. trestného činu obchodování s omamnými látkami dopustil v podstatě tím, že

v období od dubna 2013 do 9. 6. 2015 byl obviněný ve stálém obchodním vztahu s odděleně stíhaným J., od nějž odebíral kokain v množství dvacet až sto gramů; kokain obviněný prodával různým zákazníkům, mezi něž patřil D., A., M., Ř., U. a S., když za ½ g kokainu získával od svých zákazníků 30,00 až 35,00 € a za 1 g 60,00 až 70,00 €, zatímco obviněný nakupoval kokain od J. za 48,00 za gram, přičemž všechny obchody se uskutečňovaly v XY; přesněji se jedná o následující skutky:

1. v polovině dubna 2013 získal obviněný ve svém bytě v XY od J. 20 g kokainu,
2. – 6. v následujícím období do září 2013 získal obviněný od J. v dalších 5 případech po 20 g kokainu,
7., 8. v říjnu 2013 a listopadu 2013 obdržel obviněný od J. po 20 g kokainu,
9. v prosinci 2013 obdržel obviněný 20g kokainu od odděleně stíhaného J.,
10. – 13. v červenci, srpnu, září a říjnu 2014 obdržel obviněný po 50 g kokainu od J.,
14. - 21. v období od listopadu 2014 do května 2015 obdržel obviněný od J. v D. v 7 případech po 100 g kokainu měsíčně.
22. dne 9. 6. 2015 byl na soudní příkaz prohledán byt obviněného J. B. na XY, přičemž bylo zajištěno 130 g kokainu zabaleného v baleních 1 x 10 g, 1 x 20 g, 1 x 100 g a dalších 15 balíčků kokainu připravených k prodeji, celkem tedy 150 g kokainu, a jeden kilogram prostředku k ředění drogy, jemná váha a 1 900.00 € z prodeje drogy; také tento kokain slouží obviněnému k dalšímu prodeji, přičemž podle stanoviska Zemského kriminálního úřadu Severního Porýní – Vestfálska ze dne 30. 6. 2015 bylo zjištěno, že kokain měl obsah účinné látky 82,3 %, takže bylo zajištěno celkem 101 g hydrochloridu kokainu s tím, že mezní hodnota množství nikoli malého činí 5 g hydrochloridu kokainu a byla tedy překročena 19krát.

3. Dne 6. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Duisburg, Spolková republika Německo, ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 92 Ls-153 Js 635/15-125/15, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2016, ve vztahu k osobě J. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. B. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména množstvím a charakterem návykové látky, se kterou za účelem dosažení vlastního obohacení obchodoval, jakož i vysokou mírou její koncentrace, resp. kvality. Odsouzený se přitom trestné činnosti dopouštěl dlouhodobě, a to v průběhu období delšího dvou let. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu Duisburg, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. 9. 2019



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce