Rozhodnutí NS

26 Cdo 3832/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2018
Spisová značka:26 Cdo 3832/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3832.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní nástupnictví
Dotčené předpisy:§ 107 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/28/2019
I.ÚS 736/19
JUDr. David Uhlíř
odmítnuto
08/14/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3832/2018-1245


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně I. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3330/220a, proti žalovaným 1) M. Č., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Praha 5, se sídlem v Praze 5, U Demartinky 2561/1, IČO 00063657, zastoupenému JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/14, o vyklizení bytu a o určení vlastnictví k bytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 92/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 472/2017-1170, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.872 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

    Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 58 Co 472/2017-1170, jímž odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2016, č. j. 31 C 92/2008-906, kterým byly zamítnuty žaloby o vyklizení tam specifikované bytové jednotky a o určení, že jejím vlastníkem je žalovaný 2), a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu, ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) i 2) změnil jejich výši, jinak ho potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu změnil tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení; dále rozhodl o nákladech účastníků v odvolacím řízení.

    Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“.

    Dovolání proti části výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé není přípustné. Zpochybňuje-li totiž dovolatelka závěr, že je právní nástupkyní žalobce V. M.., zemřelého dne 26. 11. 2012, přehlíží, že o právním nástupnictví již bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2015, č. j. 31 C 92/2008-672, které bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 22 Co 77/2016-718, přičemž důvody tohoto právního nástupnictví byly podrobně vysvětleny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 26 Cdo 3531/2015-703, i v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2015, č. j. 22 Co 106/2015-663. Protože se poměry rozhodné pro právní nástupnictví nezměnily, je třeba z uvedených rozhodnutí vycházet. S ohledem na obsah dovolání je třeba dodat, že rozhodnutí o právním nástupnictví za zemřelého účastníka představuje pouze vyřešení otázky procesní povahy, ale žádným způsobem nepředurčuje věcnou legitimaci při rozhodování o věci samé. Nedostatek své věcné legitimace, jenž vyústil v zamítnutí žaloby, pak dovolatelka nezpochybňuje (naopak se jej dovolává, navrhujíc z tohoto důvodu „zastavení řízení“). Poukazuje-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, č. j. 29 Cdo 3431/2012-311, bylo tímto usnesením rozhodnuto o právním nástupnictví pouze pro účely řízení o dovolání původního žalobce V. M. proti prvnímu výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2011, č. j. 51 Co 89,91/2011-251.

    Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.

    Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

    Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

    Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 17. 12. 2018


    JUDr. Jitka Dýšková
    předsedkyně senátu