Rozhodnutí NS

5 Tdo 1228/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:5 Tdo 1228/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1228.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku
§ 225 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 1228/2018-57
U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 68 To 62/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 42/2017, takto:



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. M. odmítá.


Odůvodnění:


I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 4 T 42/2017, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku a přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, za něž mu byl podle § 225 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon ho soud podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zastupování obchodních korporací na základě plné moci nebo prokury v trvání pěti let a dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 400 Kč (celkem tedy 100 000 Kč) a pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. V adhezním řízení soud rozhodl tak, že všechny poškozené odkázal podle § 229 odst. 1 tr. řádu s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Uvedených přečinů se obviněný podle výroku o vině dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako osoba fakticky jednající za obchodní společnost KERAMIZOL, s. r. o., IČ: 25276531, na základě plné moci udělené mu jednatelkou (jeho babičkou R. N., která funkci jednatelky nikdy nevykonávala), v rozporu s § 7 odst. 13 a § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v tehdy platném znění, nezajistil vedení řádné daňové evidence, nepodal v rozporu s ustanovením § 38g citovaného zákona za účetní období roku 2012 daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob a minimálně za období únor až květen roku 2013 v rozporu s § 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, nepodal ani daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a současně poté, co z dosavadního sídla KERAMIZOL, s. r. o., na adrese Šedivská 739, Letohrad, okres Ústí nad Orlicí, v průběhu prvního pololetí roku 2013 odvezl účetní evidenci v listinné podobě a současně převzal oprávnění k vedení a provozu účetnictví v elektronické formě, v průběhu trestního řízení vedeného policejním orgánem pod sp. zn. KRPE-90362/TČ-2012-171181 opakovaně v rámci svých vysvětlení ze dnů 18. 2. 2013, 9. 7. 2013 a 6. 2. 2014, jakož i ve své telefonické reakci na výzvu policejního orgánu ze dne 30. 4. 2013 opakovaně uvedl, že účetnictví od předchozího jednatele KERAMIZOL, s. r. o., nikdy nepřevzal a tudíž je není schopen vydat, přičemž poté, co byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. KSPA 48 INS 2430/2012, zjištěn úpadek obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., a na její majetek byl prohlášen konkurs, v rozporu s § 213 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v tehdy platném znění, nespolupracoval s insolvenční správkyní JUDr. Jarmilou Cindrovou, jíž opakovaně sděloval, že žádné účetní doklady od předchozího jednatele neobdržel a že nemá ani funkční elektronické účetnictví, v září 2013 jí sdělil, že účetní program, který má k dispozici, je nefunkční a on se pokouší jej zprovoznit, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že minimálně částí listinné účetní evidence disponoval a stejně tak měl přístup k funkční verzi elektronického účetnictví, neboť v několika případech v březnu roku 2014 byl schopen poskytnout výpisy mzdové agendy z tohoto programu, a v důsledku tohoto jednání obviněného nebylo možno dohledat kompletní majetek obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., a přezkoumat, jak s tímto majetkem obviněný naložil, a to nejméně s finanční hotovostí 120 000 Kč, kterou vybral z bankovního účtu této obchodní společnosti v období od 8. 2. 2013 do 24. 2. 2013 a s níž naložil blíže nezjištěným způsobem, díky čemuž nebylo možné jednoznačně stanovit daňovou povinnost obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., za roky 2012 a 2013 a také nebylo možné dohledat její majetek použitelný na úhradu jejích závazků vůči věřitelům uvedeným v tzv. skutkové větě výroku o vině a dále v důsledku jednání obviněného insolvenční správkyně nebyla schopna dohledat majetek spadající do konkursní podstaty jmenované obchodní společnosti a ani nebylo možné zjistit případné neúčinné úkony tohoto dlužníka, což se mohlo negativně projevit na včasném, poměrném a co nejvyšším uspokojení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a poškození AgroKonzulta Žamberk, spol. s r. o., a Agro Žamberk, a. s., odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 68 To 62/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Dalibora Franze z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, přičemž napadl výrok o zamítnutí svého odvolání a dále výroky o vině a trestu z odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Přerově. Co se týká výroku o trestu, neuvedl žádný konkrétní argument, napadl ho výhradně z důvodu jeho návaznosti na výrok o vině. Výrok o vině byl podle dovolatele stižen vadou nedostatku protiprávního jednání, což však podepřel argumentem, že neměl ani tušení o tom, že část účetnictví uskladněného v objektu v K. patří obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., měl za to, že celé účetnictví se týká výhradně obchodní společnosti KERAMIZOL development-Hausenská, s. r. o. (v současnosti ITH Byty, s. r. o.). Poznamenal k tomu, že neměl jakýkoli důvod zadržovat účetnictví obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., a nespolupracovat s insolvenční správkyní, přičemž nesouhlasil se závěry soudů o pouhém formálním dosazení své babičky do funkce jednatelky KERAMIZOL, s. r. o. Obdobně i k vytýkanému nedostatku subjektivní stránky obou přečinů dovolatel namítl, že se aktivně snažil účetnictví vydat, což mělo vyplývat z výpovědí IT technika a svědkyně J. Š. Odvolacímu soudu navíc vytkl, že se k zavinění vůbec nevyjádřil, přitom bylo jeho povinností uvést, ze kterých důkazů a jakým způsobem dovodil naplnění znaku zavinění, přitom odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1240/2012, usnesení ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo 761/2014, a usnesení uveřejněné pod č. 38/2011 Sb. rozh. tr. Dále se dovolatel ohradil, že v trestním řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože okresní soud hodnotil důkazy jednostranně v jeho neprospěch, svědky vypovídající v jeho prospěch považoval za nevěrohodné a zamítl návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědků R. V., P. W., V. K. a informovaného zástupce obchodní společnosti Premier system, a. s.

5. Ze shora uvedených důvodů obviněný M. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (pozn. Nejvyššího soudu: v prvním stupni však rozhodoval Okresní soud v Přerově) věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dovolací námitky obviněného a následně vysvětlil, z jakých důvodů podle něj nenaplnily ani jeden z uplatněných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. První alternativa dovolacího důvodu pod písm. l) odst. 1 § 265b tr. řádu nedopadá na tuto trestní věc, když odvolací soud zamítl jeho odvolání po věcném přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Ani druhá alternativa tohoto důvodu dovolání ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohla být dána, protože veškeré výhrady spojené s posledně citovaným důvodem byly skutkové nebo procesní povahy. Obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku podle státního zástupce pouze formálně, v dovolání prezentoval svou verzi skutku a teprve na ní založil vytýkané vady v aplikaci trestního zákona. Žádného pochybení se nedopustil ani odvolací soud, pokud v rámci přezkoumání naplnění subjektivní stránky odkázal na správné úvahy vyjádřené dostatečně v rozsudku okresního soudu. Přitom státní zástupce poukázal na judikaturu Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12) a Evropského soudu pro lidská práva (věc H. B. proti Španělsku, č. 18064/91, rozsudek ze dne 9. 12. 1994), kde byl s takovým postupem vysloven souhlas za podmínky věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí na podkladě uplatněných námitek, což Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci splnil. Dále státní zástupce nepovažoval za opodstatněné ani výtky proti důkaznímu řízení, soudy se řádně vypořádaly se všemi důkazy, a pokud zamítly doplnění dokazování navrhované obhajobou, svůj postoj náležitě zdůvodnily a napadená rozhodnutí tedy nejsou stižena vadou tzv. opomenutých důkazů, jež by zakládala porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

7. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, a současně vyslovil souhlas učinit takové nebo i jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání.


III. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k dovolacím důvodům.

9. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vymezených důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno a současně je třeba, aby uplatněné námitky odpovídaly označenému důvodu. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na určitý dovolací důvod, Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), má tedy dvě alternativy, přičemž dovolatel citoval (evidentně nesprávně) první z nich. Úspěšné uplatnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu totiž dopadá na ty procesní situace, kdy odvolací soud nepřezkoumává napadené rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce a podané odvolání odmítl nebo zamítl (podle § 253 tr. řádu), aniž by se jím meritorně zabýval. Právě první alternativa citovaného důvodu dovolání slouží k nápravě vady spočívající v nesprávném procesním postupu odvolacího soudu. V posuzované věci obviněného však bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci vydáno ve veřejném zasedání podle § 256 tr. řádu, tedy až poté, co tento odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že odvolání obviněného (stejně jako poškozených) nebyla důvodná. Správně tedy měl dovolatel uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím usnesení odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

11. S ohledem na dovolatelem souběžně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze vyložit, že záměrem obviněného bylo využít dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu usnesení odvolacího soudu, jímž bylo mj. zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

12. Obecně lze konstatovat, že dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K jeho naplnění tak může dojít, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat také jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví, a to vždy na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, uveřejněné pod č. 22 ve svazku 33 Sb. n. a us. Ústavního soudu). Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodnutá skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde.

13. Jak je patrno z obsahu dovolání obviněného, jeho námitky se týkaly výhradně skutkových zjištění a procesu dokazování, na nichž až následně založil svá tvrzení, že nedisponoval účetnictvím obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., a jeho snahou bylo výzvám k jeho vydání vyhovět. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolatel založil svou argumentaci výhradně na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, případně považoval dokazování za neúplné, čímž podpořil i své zdánlivě právní výhrady proti nedostatkům v právním posouzení skutkových zjištění ve vztahu ke znakům skutkových podstat obou přečinů, jimiž byl uznán vinným. Žádná z jeho námitek tak neodpovídá nejen uplatněným dovolacím důvodům, ale ani jiným taxativně vyjmenovaným v § 265b odst. 1, 2 tr. řádu.

b) K jednotlivým námitkám obviněného

14. Předně je třeba uvést, že obviněný M. M. ve svém mimořádném opravném prostředku nepředložil žádné nové argumenty, v podstatě výlučně zopakoval obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, na niž soudy nižších stupňů dostatečným způsobem reagovaly a přesvědčivě se s ní vypořádaly. Podle platné judikatury Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze uplatňuje shodné námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod T 408 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Takové námitky dovolatele samy o sobě nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 477/2017).

15. Přestože se na první pohled mohou jevit výhrady směřující proti právnímu posouzení skutkových okolností zjištěných soudy obou stupňů, v dovolání označené „hledisko nedostatku protiprávního jednání“ a „hledisko nedostatku subjektivní stránky“, jako odpovídající uplatněným dovolacím důvodům, ve skutečnosti tomu tak není. Podstatou dovolací argumentace obviněného byla totiž nepřípustná polemika s tím, jaký průběh měl samotný skutek, nesouhlas se způsobem a rozsahem dokazování provedeného soudy a kritika odůvodňující části rozhodnutí soudů. Výhrada obviněného, jejímž prostřednictvím brojil proti nedostatku protiprávního jednání (jež ale současně mísil dohromady s nedostatkem úmyslného zavinění, který však podrobněji zmínil až v další části dovolání) je založena výlučně na opakování tvrzení obhajoby, podle něhož obviněný neměl ponětí o uskladnění účetnictví obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., v jejím sídle v obci K., domníval se, že se tam nachází pouze účetní dokumentace obchodní společnosti KERAMIZOL development-Hausenská, s. r. o. Další konkrétní výtka se také netýkala protiprávního jednání, ohrazoval se proti odůvodnění odsuzujícího rozsudku, v němž se okresní soud podle obviněného namísto právní kvalifikace skutku věnoval popisu skutečností, jež měly dovolatele znevěrohodnit. Poukazoval také na to, že neměl žádný motiv k případné ztrátě účetnictví obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., nebo k odmítání spolupráce s insolvenční správkyní. Takto formulované námitky mají výlučně skutkový a procesní charakter, nemohou tak naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve druhé alternativě. Navíc dovolání proti důvodům rozhodnutí není podle § 265a odst. 4 tr. řádu přípustné.

16. Již okresní soud se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s uvedenou obhajobou obviněného, zejména na str. 31 rozsudku logickým způsobem na podkladě spisového materiálu a výpovědí svědků vyložil, proč nebylo možné uvěřit tvrzení obviněného o jeho představě, že do skladu v K. dovezl pouze účetnictví KERAMIZOL development-Hausenská, s. r. o., ba naopak soud na podkladě výsledků dokazování dospěl ke zjištění, že dovolatel si byl vědom, že část účetnictví KERAMIZOL, s. r. o., se nachází v tomtéž skladu, tedy v jeho dispozici, což obviněný jednak sám uvedl dne 1. 6. 2015 do protokolu o provedení prohlídky jiných prostor (viz č. l. 138 tr. spisu), totéž pak vyplynulo mj. i z výpovědí svědků. M. Z. si u obviněného vyzvedl část účetních dokumentů obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o., v listinné podobě a J. Š. s dalšími dvěma bývalými zaměstnanci této obchodní společnosti získali od obviněného potvrzení o zdanitelných příjmech (viz výpověď J. Š. u hlavního líčení, č. l. 970 tr. spisu), která byla vytisknuta z účetního softwaru „Premier“ (č. l. 199 tr. spisu). Není tedy pochyb, že dovolatel disponoval minimálně částí účetnictví KERAMIZOL, s. r. o., v listinné podobě a také v elektronické formě. Pokud se týká motivace obviněného k jednání, které je mu kladeno za vinu, soud prvního stupně byl jiného názoru než obviněný, jenž popíral jakýkoli možný vlastní zájem na zatajování účetnictví a nespolupráci s insolvenční správkyní v otázce předložení účetních dokladů za účelem stanovení rozsahu majetku dlužníka KERAMIZOL, s. r. o. Na stranách 28 a 30 rozsudku okresního soudu, ale i na dalších místech jeho odůvodnění je srozumitelně vysvětleno, že zásadní zájem na zatajení účetní dokumentace a na znemožnění dohledání majetku, který ještě v podnikatelském subjektu zůstal, měl právě dovolatel (stejně jako bývalý jednatel a společník M. Z.). Oba opakovaně odváželi hmotný majetek z prostor KERAMIZOL, s. r. o., obviněný M. M. také nechal zaslat na jím nově zřízený účet u Raifeissenbank, a. s., přeplatek na dani z přidané hodnoty ve výši zhruba 120 000 Kč, který následně vybral v hotovosti a s finančními prostředky naložil neznámým způsobem. Logicky tedy bylo v zájmu dovolatele, aby nebylo možné zjistit, jaký konkrétní majetek v rozhodné době dlužník ještě vlastnil, neboť by i zmíněný přeplatek daně musel být zahrnut do konkursní podstaty ve prospěch přihlášených věřitelů, zatímco za stavu, kdy nemohl být prokazatelně zjištěn, s ním mohl on sám naložit podle volného uvážení. Navíc lze podotknout, že uvedená neoprávněná dispozice s částkou 120 000 Kč by spíše nasvědčovala spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku, neboť je zjevné, že uvedené finanční prostředky nepoužil obviněný ve prospěch obchodní společnosti KERAMIZOL, s. r. o. Taková právní kvalifikace by pak byla pro obviněného přísnější s ohledem na vyšší trestní sazbu trestu odnětí svobody.

17. Také námitky proti naplnění subjektivní stránky neodpovídaly zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel pouze formálně a velmi okrajově namítal chybnou aplikaci trestního práva hmotného, neboť nedostatek úmyslného zavinění založil výlučně na jím prezentované verzi průběhu skutkového děje, odlišné od zjištění soudů. Tvrdil, že vynaložil veškeré úsilí, aby požadované účetnictví mohl vydat, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné (uvedené v obžalobě a postavené především na svědecké výpovědi hlavní účetní KERAMIZOL, s. r. o., J. Š. a na listinných důkazech). Zejména soud prvního stupně, s jehož úvahami se ztotožnil i soud druhého stupně, podrobně a přesvědčivě označil důkazy, na jejichž podkladě dospěl ke zjištěním popsaným v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku o vině, všechny pečlivě hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to požaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu (srov. strany 26 až 35 rozsudku). Okresní soud nepostupoval ani v rozporu s judikaturou zmiňovanou dovolatelem, přímý úmysl dovolatele jednoznačně vyplývá ze způsobu provedení skutku, jak je zde popsán, mimo jiné, že obviněný účetnictví nevydal, ačkoli jím disponoval, přičemž tyto skutkové okolnosti mají oporu také v provedeném dokazování, nepřipadalo proto v úvahu pochybovat o naplnění subjektivní stránky a případně aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, jak se dovolatel domáhal. Jestliže dále obviněný vytýkal odvolacímu soudu nedostatečné zdůvodnění jeho závěru o spáchání přečinů v přímém úmyslu, ani tato námitka nespadala pod uplatněný důvod dovolání. Především je třeba zopakovat, že jen proti důvodům rozhodnutí není dovolání přípustné a kromě toho Nejvyšší soud nezjistil, že by bylo možné postupu odvolacího soudu něco zásadního vytknout. Krajský soud se výhradami obhajoby v řádném opravném prostředku zabýval, konkrétně v bodě 22. napadeného usnesení konstatoval naplnění subjektivní stránky obou přečinů v úmyslu přímém, což korespondovalo s předcházejícími body jeho usnesení, v nichž převážně shrnul skutečnosti významné pro skutkový závěr vyjádřený již v rozsudku okresního soudu. Způsob hodnocení obsahu provedených důkazních prostředků okresním soudem považoval odvolací soud za správný, nezjistil žádnou deformaci obsahu některého z důkazů, argumenty pro zvolené skutkové zjištění měly logickou návaznost a byly okresním soudem srozumitelně a přesvědčivě vyjádřeny v odůvodnění rozsudku včetně zavinění ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obou přečinů. Ty skutkové okolnosti, které jsou popsány ve výroku o vině, v zásadě ani neumožňovaly jiný právní závěr o zavinění obviněného, než že byl v průběhu svého protiprávního jednání veden přímým úmyslem zahrnujícím rovněž způsobení následku, a to u obou přečinů, za něž byl odsouzen. Pokud ve svém dovolání opakuje svou dosavadní obhajobu, jde o vyvrácená tvrzení, která nekorespondují s výsledky provedeného dokazování v této trestní věci.

18. V podstatě shodný podklad měla i námitka obviněného, jíž prosazoval porušení práva na spravedlivý proces. Bez nutného, resp. možného přezkumu napadeného usnesení a jemu předcházejícího řízení může Nejvyšší soud na základě znalosti trestního spisu dodat, že v průběhu trestního řízení v dané věci neshledal jakékoli upření práva obviněného na obhajobu, objasnění skutku, jak byl vymezen v obžalobě, věnoval okresní soud velkou pozornost a důsledně prověřoval všechny podstatné skutečnosti. Provedl poměrně rozsáhlé, podrobné a vyčerpávající dokazování, důkazy následně uvážlivě zhodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a logicky z nich dovodil závěr o vině obviněného. Odvolací soud přezkoumal odsuzující rozsudek i průběh trestního řízení v rozsahu uplatněných námitek a ztotožnil se mj. též se stanoviskem soudu prvního stupně, jež zaujal k rozsahu dokazování. Okresní soud sice skutečně nevyhověl některým důkazním návrhům obviněného, ale učinil tak zcela v souladu s trestním řádem a ústavním principem nezávislosti soudu (srov. § 2 odst. 5 tr. řádu a čl. 82 Ústavy České republiky). Pokud obhajoba navrhovala výslech svědků R. V., V. K. a P. W. (č. l. 1027 tr. spisu), jakož i zástupce obchodní společnosti Premier system, a. s., (č. l. 1060 tr. spisu), okresní soud tyto návrhy u hlavního líčení konaného dne 21. 11. 2017 zamítl pro nadbytečnost (č. l. 1061 tr. spisu). Svůj postoj pak podrobně vysvětlil v odůvodnění rozsudku na straně 35. Také odvolací soud k této výhradě obviněného uplatněné již v odvolání považoval názor na rozsah dokazování vyslovený soudem prvního stupně za správný (srov. bod 17. usnesení krajského soudu). Nad rámec dovolání je možné dodat, že v daném ohledu se obviněný domáhal provedení takových důkazů, které neměly bezprostřední vztah k objasnění okolností, jež vedly ke spáchání žalovaného skutku, ale měly prokazovat skutečnosti jiné, které jen nepřímo měly podporovat verzi obviněného, zejména ve vztahu k tvrzení, že účetnictví od M. Z. nikdy nepřevzal a měl to být právě tento svědek, který měl ze zatajení účetnictví nejvíce získat. Lze ještě doplnit, že okresní soud některým návrhům obviněného na provedení důkazů vyhověl, a vyslechl svědky E. Ž. a M. K. (srov. návrhy na č. l. 974 a výslechy na č. l. 985 až 986 tr. spisu).

19. V tomto směru je třeba připomenout, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru či zájmu, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení. V průběhu trestního řízení byla respektována veškerá procesní práva obviněného M. M. včetně zásad ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr. řádu), Nejvyšší soud z obsahu spisu nezjistil jakékoli okolnosti, které by mohly svědčit o porušení či nerespektování dalších pravidel trestního procesu. Navíc je nutné zdůraznit, že samotné dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je v souladu s výše uvedenými principy provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.).

20. Pokud se obviněný v dovolání zmínil též o extrémním nesouladu mezi „právními závěry a zjištěnými okolnostmi“, nutno upřesnit, že primárně jde o situace, kdy dochází k extrémnímu nesouladu mezi skutkovým zjištěním vyjádřeným ve výroku o vině a výsledky provedeného dokazování, v důsledku čehož je třeba považovat za vadné právní závěry soudů. To znamená, že skutková zjištění nemají žádnou oporu v provedených důkazech, event. z nich při žádné možné interpretaci nevyplývají. Jedná se o případy, u nichž zejména Ústavní soud kasačním rozhodnutím výjimečně zasahuje do pravomocných rozhodnutí soudů. V zásadě takovou situaci obviněný v rámci své obhajoby i dovolacích námitek prosazoval, avšak nelze mu přisvědčit. Dovolací soud již v tomto usnesení avizoval, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené větší skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže. Rovněž právní posouzení skutkových zjištění soudy je třeba považovat za správné a odpovídající ustanovením trestního zákoníku, nakonec v tomto smyslu dovolatel ani žádnou výhradu neuplatnil, neboť primárně prosazoval jiný skutkový děj, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů.

21. Nejvyšší soud se zabýval obsahem podaného dovolání z hlediska naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu i s přihlédnutím ke stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. Proti právní kvalifikaci zjištěného skutku a naplnění přečinů zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku a porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, které byly soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledány, obviněný v dovolání nevznesl žádnou konkrétní námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat a na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. řádu.

IV. Závěrečné shrnutí

22. Dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu tak byly obviněným M. M. uplatněny jen formálně, nesprávné hmotněprávní posouzení skutku totiž obviněný dovozoval ze zcela odlišné verze skutkového zjištění, než která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Žádná dovolací námitka obviněného neodpovídala těmto dovolacím důvodům, proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, učinil tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 10. 2018


JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu