Rozhodnutí NS

7 Td 57/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:7 Td 57/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.57.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§ 25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 57/2018-6


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 11. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem Praha 1, XY, vedené u Městského soudu pod sp. zn. 9 To 167/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:


Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 504 tr. spisu), byl obviněný M. P. uznán vinným ad. I. 1) v jednočinném souběhu přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, 2) v jednočinném souběhu přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, ad II. 1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, 2) v jednočinném souběhu přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Uvedeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest a bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody.

O odvolání obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 550 tr. spisu), který napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o náhradě škody a znovu o nároku rozhodl. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 753 tr. spisu), byla podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení činu, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě II. 2) tak, že byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění tohoto opravného usnesení, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 929 tr. spisu), jímž je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc obviněného se tak nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně, v němž bude Městský soud v Praze rozhodovat o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění opravného usnesení (č. l. 753 tr. spisu).

Nejvyššímu soudu byl dne 14. 11. 2018 předložen Městským soudem v Praze trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 165/2013, s návrhem obviněného na delegaci. Na č. l. 920 tr. spisu se nachází podání obviněného, zastoupeného obhájcem JUDr. J. Adamcem, nazvané jako „Námitka podjatosti soudců Městského soudu v Praze“ a „Návrh na odnětí a přikázání věci“ ze dne 28. 2. 2018. V podání obviněný namítá podjatost všech soudců Městského soudu v Praze ve smyslu § 30 tr. ř. z důvodu, že mu byl nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 5 let na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, byť nebyla listina označená jako vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podepsána a schválena předsedou senátu v souladu s § 129 odst. 5 tr. ř., navíc byl podle obviněného nezákonně do rozsudku vepsán přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, z něhož však nebyl obžalován a ani nebyl vyhlášen při vyhlášení rozsudku. Obviněný dále namítá, že skutky uvedené v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně se na přibližně 62 místech odlišují od vyhlášení rozsudku. Popisuje, že Městský soud v Praze poté, co mu byl předložen trestní spis, o jeho podaném odvolání (podaném i na základě ustanovení § 133 tr. ř.) nerozhodl a vrátil věc bez vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s tím, že již byla založena právní moc rozhodnutí a ve věci lze postupovat pouze cestou mimořádných opravných prostředků. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, bylo přitom Městskému soudu uloženo, aby o odvolání rozhodl do 20 pracovních dnů. Z výše uvedených důvodů lze podle obviněného dovodit splnění podmínek ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., aby z vykonávání úkonů v jeho trestní věci byli vyloučeni soudci Městského soudu v Praze, a to pro jejich možný poměr k projednávané věci, k němu jako k obviněnému, k jeho obhájcům, k osobám, které byly vyslechnuty jako svědci, k poškozené, ke zmocněnci poškozené nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Současně obviněný navrhl, aby byla věc z důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. ř., které spatřuje ve výše uvedených skutečnostech, odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové nebo Krajskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Ostravě.

Nejvyšší soud je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc odňata a soudům v návrhu alternativně uvedeným, a to Krajskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Ostravě. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu, avšak neshledal v argumentech obviněného důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného M. P. po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018, nachází u Městského soudu v Praze v řízení o odvolání obviněného.

Obviněný ve svém podání, jež obsahuje také návrh na delegaci, popisuje určitá pochybení na straně Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze v jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013. Domnívá se, že tato pochybení zakládají důvod pro vyloučení všech soudců Městského soudu v Praze z vykonávání úkonů v jeho trestní věci, což podle něj opodstatňuje jeho návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání jinému navrženému soudu. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

Nejprve je nutno zdůraznit, že podání (č. l. 920 tr. spisu), kterým se nyní, v rámci rozhodování o návrhu obviněného na delegaci, Nejvyšší soud zabývá, obviněný učinil 28. 2. 2018 (Městskému soudu v Praze doručeno 1. 3. 2018; č. l. 920 tr. spisu). Podstatné pochybení nalézacího soudu, bylo odstraněno již opravným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013 (č. l. 753 tr. spisu), jímž došlo k vypuštění kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Po podání návrhu obviněného na delegaci bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018 (č. l. 1002 tr. spisu), kterým bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 167/2014 (č. l. 929 tr. spisu) zrušeno. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, čímž byl napraven vadný postup odvolacího soudu. V novém odvolacím řízení se tak bude Městský soud v Praze věcně zabývat námitkami obviněného vznesenými v odvolání.

Pokud obviněný návrh na delegaci postavil na výše uvedených pochybeních soudů, je zřejmé, že tato byla odstraněna.

Obviněným uváděné argumenty nemohou být samy o sobě důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Městského soudu v Praze ve věci obviněného (námitka podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze), jak se domáhá obviněný, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Obviněný byl již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018 (str. 13 a násl. usnesení) upozorněn, že námitku podjatosti ve smyslu jejího obsahového vymezení podáním na č. l. 920 relevantně neuplatnil. V dané souvislosti Nejvyšší soud opakuje, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371.). V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána, přičemž důvodem vyloučení soudce není jeho pochybení v předchozím řízení, nebo nespokojenost účastníka řízení s jeho rozhodnutím. Obviněný dal svým návrhem na delegaci především najevo svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí soudů v jeho věci, když však uváděná pochybení již byla napravena.

Obviněný ve svém návrhu na odnětí a přikázání věci neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.


Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu