Rozhodnutí NS

33 Cdo 2901/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2018
Spisová značka:33 Cdo 2901/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2901.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 49 odst. 8 předpisu č. 458/2000Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 2901/2018-354


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Europe Easy Energy a.s., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046/24, identifikační číslo osoby 28603001, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Radniční 489/7, proti žalovanému K. J., zastoupenému Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem, se sídlem Praha 10, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení 110 287 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 128/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-308, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-321, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 066,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Olgy Strakové, advokátky.


O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 3 C 128/2015-238, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 23. 1. 2017, č.j. 3 C 128/2015-251, zastavil řízení ohledně „zákonného ročního úroku z prodlení“ z částky 42 653 Kč za období od 13. 12. 2012 do 12. 7. 2013 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 287 Kč s příslušenstvím (výrok II.), žalobu co do „zákonného úroku z prodlení“ z částky 67 634 Kč od 13. 12. 2012 do 18. 1. 2013 zamítl (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-308, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 23 Co 309/2017-321, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu změnil, vyhovující výrok o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe potvrzené nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008. Za nesprávné právní posouzení považuje to, že odvolací soud zcela nekriticky vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně se závěrem, že žalovaný neunesl důkazní břemeno. Ohrazuje se proti tomu, že nenabídl žádné relevantní důkazy, jež by zpochybňovaly správnost měření daného elektroměru.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně jeho zamítnutí.

Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání nemůže být založena tvrzeným rozporem rozsudku odvolacího soudu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17. Ústavní soud se v dotyčném rozhodnutí zabýval aplikací a interpretací § 17 odst. 3 ve spojení s § 16 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013. Uvedená právní úprava se však na nyní projednávanou věc nevztahuje.

Ostatní dovolatelem uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyla zpochybněna správnost dotyčným elektroměrem naměřených hodnot odběru elektrické energie v rozhodném období. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Pro namítaný rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou jeho rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, Nejvyšší soud rovněž neshledává dovolání přípustným, jelikož uvedené rozhodnutí je založeno na závěru o pochybení odvolacího soudu v souvislosti s výkladem právního úkonu (šlo o jednoznačnost závěru o obsahu pojistné smlouvy); na řešení uvedené právní otázky (výkladu smlouvy) přitom napadené rozhodnutí nespočívá.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 25. 9. 2018


JUDr. Václav Duda
předseda senátu