Rozhodnutí NS

29 Cdo 4568/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/23/2018
Spisová značka:29 Cdo 4568/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4568.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Akcie
Akciová společnost
Dotčené předpisy:§ 183i obch. zák.
§ 183k obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 4568/2016-1443

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) P. K., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, b) A. H., c) L. V., d) B. H., e) V. R., navrhovatelé b) až e) zastoupení Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, a f) P. P., za účasti společností 1) MJM Litovel a. s., se sídlem v Litovli, Cholinská 1048/19, PSČ 784 01, identifikační číslo osoby 45193592, a 2) Litovelská obchodní a investiční a. s., se sídlem v Litovli, Cholinská 1048/19, PSČ 784 01, identifikační číslo osoby 29452732, obou zastoupených Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 26/2012, o dovolání navrhovatele b) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 105/2015-1329, 8 Cmo 324/2015, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel b) je povinen zaplatit společnosti MJM Litovel a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.182,3 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Navrhovatel b) je povinen zaplatit společnosti Litovelská obchodní a investiční a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.182,3 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
IV. Ve vztahu mezi navrhovatelem b) a ostatními navrhovateli nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 12. 11. 2014, č. j. 23 Cm 26/2012-1199, ve znění usnesení ze dne 4. 9. 2015, č. j. 23 Cm 26/2012-1294, určil, že přiměřená výše protiplnění připadající na jednu akcii společnosti MJM Litovel a. s., identifikační číslo osoby 45193592 (dále jen „společnost“), činí 3.950 Kč za jednu kmenovou akcii na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, jakož i za jednu kmenovou akcii na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až VI.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelů b) a d), společnosti a Litovelské obchodní a investiční a. s. (dále jen „hlavní akcionář“) usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV. a V. potvrdil (první výrok), změnil je ve výroku VI. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti té části prvního výroku uvedeného usnesení, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., podal navrhovatel b) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolateli předestřené otázky odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti.

2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.

3) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu).

4) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.

5) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 (a judikaturu v něm citovanou), a (obdobně) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016.

S ohledem na námitky vznášené dovolateli Nejvyšší soud považuje za potřebné doplnit ke shora řečenému následující:

Nejvyšší soud závěr popsaný výše pod bodem 1) formuloval v souvislosti s posuzováním, zda otázky předkládané dovolateli v dotčených věcech (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, a v něm citovaná rozhodnutí) jsou otázkami právními (k jejichž řešení je Nejvyšší soud povolán), či otázkami skutkovými, jejichž posouzení Nejvyššímu soudu (zásadně) nepřísluší. Právě v tomto kontextu rozlišil mezi určením hodnoty podniku jakožto otázkou skutkovou a určením výše přiměřeného vypořádání jakožto otázkou právní.

Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, však v žádném případě neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem (jak naznačují dovolatelé). Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, či ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4079/2015).

Hodnocení důkazů provádí nalézací soud, popř. soud odvolací, a samo o sobě nemůže být se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. napadeno přípustným dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Představa dovolatelů, podle níž musí soud znalci uložit, jaké metody ocenění má zvolit, není udržitelná. Určení, jaká metoda ocenění je s ohledem na poměry konkrétní společnosti vhodná (adekvátní), předpokládá odborné znalosti, jimiž nedisponuje soud, nýbrž znalec. Paušálně (bez dalšího) přitom není možné určit, která z metod připadajících v úvahu je (obecně) pro stanovení hodnoty podniku vhodná (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Součástí hodnocení důkazu znaleckým posudkem je i posouzení přesvědčivosti a logičnosti argumentů, jimiž znalec odůvodnil jím učiněnou volbu určité metody či určitých metod ocenění, a jejich porovnání s ostatními provedenými důkazy.

Řečené platí mutatis mutandis i pro určení jednotlivých vstupů a hodnot při užití té které metody ocenění, jakož i pro posouzení, zda a do jaké míry hodnotu podniku odráží položka vlastního kapitálu v účetnictví společnosti.

Jde-li pak o dovolateli namítané odlišení mezi povinnou nabídkou převzetí (při které má menšinový akcionář volbu, zda ji akceptuje či zda setrvá ve společnosti) a nuceným přechodem účastnických cenných papírů menšinových akcionářů na hlavního akcionáře (kdy menšinový akcionář takovou volbu nemá), odkazuje Nejvyšší soud na důvody výše označených usnesení sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 a sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, jakož i na usnesení ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4435/2016. Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak alikvotní podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů (srov. ostatně i dovolatelem citovaný a v řízení k důkazu čtený článek autorů prof. ing. Miloše Maříka, CSc., a doc. ing. Pavly Maříkové, CSc., Diferenciace hodnotových bází a problém tržní kapitálové struktury při oceňování českých podniků, uveřejněný v časopise Soudní inženýrství číslo 3, 2013, str. 237 a násl.). K tomu pak přistupují další v úvahu připadající okolnosti, které je třeba při určení přiměřeného vypořádání zohlednit (srov. opět výše citovaná usnesení sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 a sp. zn. 29 Cdo 2025/2016).

V projednávané věci soudy nižších stupňů uvedené závěry respektovaly. Při posuzování přiměřenosti vypořádání vyšly z (tržní) hodnoty podniku společnosti, k jejímuž zjištění provedly důkaz jak znaleckým posudkem, na jehož základě určila přiměřené protiplnění (ve výši 2.861 Kč na jednu akcii emitovanou společností) valná hromada společnosti, tak důkaz znaleckým posudkem zpracovaným soudem ustanovenou znalkyní a revizním znaleckým posudkem zpracovaným soudem ustanoveným znaleckým ústavem. Znalkyni i zástupce znaleckého ústavu vyslechly, účastníkům řízení umožnily položit jim dotazy, provedly další důkazy (a to i dalšími znaleckými posudky předloženými účastníky řízení), důkazy řádně a v souladu s § 132 o. s. ř. hodnotily a při posouzení přiměřenosti protiplnění vzaly v úvahu i další v řízení zjištěné okolnosti (zejména cenu akcií dosaženou v dražbách v období předcházejícím vytěsnění). Jejich závěrům nelze ničeho vytknout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

        Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu