Rozhodnutí NS

21 Cdo 1431/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/24/2019
Spisová značka:21 Cdo 1431/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1431.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Účastníci řízení
Náklady řízení
Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§ 243c odst. 1 a 3 o. s. ř.
§ 218 písm. b) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 1431/2019-259


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněné WF Group s. r. o., se sídlem v Praze, Mezitraťová č. 233/1, IČO 24297283, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce č. 1242/27, proti povinné VOP 014, s. r. o., se sídlem v Uherském Brodě, Předbranská č. 415, IČO 25559800, zastoupené Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, pro 20.000.000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 EXE 755/2013, o dovolání soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno - město, se sídlem v Brně, Horní č. 729/32, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. prosince 2018, č. j. 60 Co 340/2018-227, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi soudním exekutorem na straně jedné a oprávněným a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Usnesením ze dne 2. 8. 2018, č. j. 11 EXE 755/2013-212, Okresní soud v Uherském Hradišti zastavil „exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou, Exekutorský úřad Brno – město, na základě pověření vydaného Okresním soudem v Uherském Hradišti dne 31. 1. 2014 pod č. j. 11 EXE 755/2013-14, pro vymožení nákladů exekuce“ (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a soudnímu exekutorovi nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodl tak poté, co nejprve usnesením ze dne 4. 3. 2015, č. j. 11 EXE 755/2013-44, k návrhu oprávněného exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o povinnosti oprávněného nahradit náklady soudnímu exekutorovi ve výši 17.570 Kč. K odvolání soudního exekutora Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 5. 11. 2015, č. j. 58 Co 184/2015-74, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce „pro vymožení nákladů exekuce soudního exekutora“ tak, že v tomto rozsahu návrh zamítl, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zastavení exekuce pro uspokojení pohledávky ve výši 20.000.000 Kč s úrokem a zrušil ve výroku o povinnosti oprávněného k náhradě nákladů soudního exekutora. Usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 11 EXE 755/2013-128, Okresní soud v Uherském Hradišti k návrhu povinné opětovně exekuci zastavil, zavázal povinnou k náhradě nákladů soudnímu exekutorovi ve výši 666.092,69 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce. Proti usnesení podali soudní exekutor a povinná odvolání a Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 11. 10. 2017, č. j. 58 Co 194/2017-148, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Podáním ze dne 2. 11. 2017 opětovně povinná navrhla zastavení exekuce a poprvé do řízení uplatnila skutečnost, že mezi věřitelem (oprávněným) a zástavcem (povinným) byla dne 3. 11. 2015 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, zajištěné zástavním právem, k jehož realizaci je vedena exekuce, o tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Uherském Hradišti nejprve citovaným usnesením.

K odvolání soudního exekutora Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. 60 Co 340/2018-227, rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně „v napadených výrocích I. a II.“ potvrdil (výrok I.), ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinné uložil „zaplatit náklady exekuce ve výši 17.569 Kč k rukám soudního exekutora“ (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.)

Proti tomuto usnesení podal, a to výslovně proti „výroku I. a II.“, soudní exekutor dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. plyne, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu může podat účastník řízení.

Nejvyšší soud již dříve zdůraznil (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4510/2017), že soudní exekutor není účastníkem řízení o zastavení exekuce, má pouze právo odvoláním brojit proti akcesorickému výroku o náhradě nákladů exekuce, je-li jím dotčen (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3919/2016). Tyto závěry byly následně potvrzeny i ve vztahu k dovolacímu řízení podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3230/2018; dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani okolnost, že odvolací soud v rozporu se shora uvedeným odvolání soudního exekutora proti výroku usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekuce meritorně projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a – pokud jde o výrok o nákladech exekuce – podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi soudním exekutorem na straně jedné a oprávněným a povinným na straně druhé se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2019


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu