Rozhodnutí NS

25 Cdo 4218/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/10/2019
Spisová značka:25 Cdo 4218/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4218.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Vázanost rozhodnutím soudu
Dotčené předpisy:§ 135 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4218/2018-477



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, proti žalovaným: a) R. F., narozený XY, bytem XY, b) T. K., narozený XY, bytem XY, c) J. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, o 235.326 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 26 C 254/2015, o dovolání žalovaného c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 59 Co 388/2017-396,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) odmítl pro nepřípustnost dovolání žalovaného c) proti rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 59 Co 388/2017-396, jímž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 7. 2017, č. j. 26 C 254/2015-315, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, jestliže vyšel ze zjištění, že všichni žalovaní byli rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, č. j. 61 T 1/2014-26214, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 3 To 96/2014-26929, nabyl právní moci dne 4. 2. 2015, uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přičemž žalovaný b) se spáchání tohoto činu účastnil ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalovaný a) za pomoci žalovaného b), který mu opatřil předmětné látky (zejména 5.000 litrů metylalkoholu) a poskytl potřebné vybavení a prostory pro míchání, společně vyrobili směs složenou z metylalkoholu a etanolu v přesně nezjištěném poměru, přičemž museli být s ohledem na obecnou vědomost o vysoké zdravotní závadnosti metylalkoholu srozuměni s možnou vysokou zdravotní závadností této směsi. Tuto směs o celkovém množství 10.000 litrů žalovaní a) a b) prodali žalovanému c), který směs pocházející pro něj z neznámých zdrojů a získanou za nápadně nízkou cenu od osob, které nemohly nijak garantovat její zdravotní nezávadnost a kvalitu, částečně dále distribuoval a částečně z ní vyrobil alkoholické nápoje, které dále prodával, ač musel být přinejmenším srozuměn s možností, že tato směs může vystavit značný počet konzumentů nápojů z ní vyrobených nebezpečí smrti. Trestními rozsudky tedy bylo konstatováno (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) poškození zdraví pojištěnců žalující zdravotní pojišťovny v důsledku popsaného protiprávního jednání žalovaných. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté jejím pojištěncům podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný c) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. k řešení otázky vázanosti občanskoprávního soudu odsuzujícím trestním rozsudkem. Podle dovolatele není v této věci odsuzující rozsudek pro soud v civilním řízení závazný, protože jiná rozhodnutí soudů tento rozsudek vyvracejí a je třeba jej konfrontovat s okolnostmi, k jejichž zjištění je nutno vyslechnout poškozené. Podrobně pak rozebírá, co z jednotlivých důkazů vyplývá a jak měly být v trestní věci hodnoceny. Vytýká odvolacímu soudu, že nepřerušil řízení do rozhodnutí o obnově trestního řízení, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žádná z dovolacích námitek přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatel podrobuje kritice především skutková zjištění, o něž odvolací soud opřel své právní závěry o důvodnosti nároku. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom jednotná, že soud je v civilním řízení vázán výrokem odsuzujícího rozsudku, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv však jeho odůvodněním. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele, a ve sporu o náhradu škody (újmy) či podobného nároku jsou pro splnění podmínek odpovědnosti závazná zjištění obsažená v trestním rozsudku, a to v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku (srov. zejména stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 35/78, publikované pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 194, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, pod C 13079 a C 2776). V souladu s těmito závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tak soudy obou stupňů v projednávané věci správně přijaly závěr o splnění podmínek vzniku regresního nároku zdravotní pojišťovny, neboť z výroku odsuzujícího trestního rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání, které je v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnců žalobkyně a též s náklady, které vynaložila na zdravotní péči o poškozené. Soudy obou stupňů správně odmítly přezkoumávat závěry obsažené ve výroku odsuzujícího rozsudku, protože zákon nedává soudům v civilním řízení možnost konfrontovat ho s jinými důkazními prostředky, popřípadě s jinými rozhodnutími, a soudy tedy nemají žádný prostor pro uvážení, zda jsou výrokem odsuzujícího rozsudku vázány či nikoliv. Jestliže ke dni rozhodování odvolacího soudu (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř., podle nějž je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení) nebylo rozhodnuto o údajném návrhu žalobce c) na povolení obnovy trestního řízení, nebyl důvod postupovat jinak.

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 o. s. ř. přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného c) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 1. 2019


JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu