Rozhodnutí NS

11 Tdo 1071/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:11 Tdo 1071/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1071.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
§ 265k odst. 1 tr. ř.
§ 265k odst. 2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1071/2018-25


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 o dovolání, které podal obv. J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 2 To 45/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 189/2017, takto:


I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání obv. J. K. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 2 To 45/2018 v celém rozsahu zrušuje.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikazuje, aby věc obv. J. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 4 T 189/2017, byl obv. J. K. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 a za použití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin.

    2. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu podal obv. J. K. odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 2 To 45/2018, a to tak, že odvolání J. K. podle § 256 tr. ř. zamítl.

    3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně obv. J. K. ve večerních hodinách dne 15. 10. 2016 v Baru A. na tř. S. v O. při večírku a společném požívání alkoholu poskytl zdarma svým známým spolustolovníkům, a to nejméně A. K., M. B., D. D. a V. K., vždy po jedné tabletě léčiva Stilnox, obsahujícího účinnou látku zolpidem, ačkoliv byl srozuměn s tím, že jde o hypnotikum, jehož užívání se neslučuje s požíváním alkoholu, a že toto léčivo není volně dostupné a bylo předepsáno lékařem přímo jeho osobě, tedy nebyl oprávněn toto dále distribuovat jiným osobám, jelikož by jim mohlo způsobit vážné nežádoucí účinky na zdraví, přičemž zolpidem je uveden jako regulovaná psychotropní látka v příloze k zákonu č. 273/2013 Sb., zařazená do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách a rovněž je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 7 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.

    II. Dovolání a vyjádření k němu
      4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, podal obv. J. K. prostřednictvím své obhájkyně a v zákonné lhůtě dovolání, kterým toto rozhodnutí napadl v celém rozsahu. V dovolání odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru usnesení krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně obviněný předeslal, že svým jednáním nenaplnil formální znak subjektivní stránky přisouzeného trestného činu, neboť nejednal zaviněně, a to ani nedbalostí nevědomou. Podle jeho náhledu celý inkriminovaný čas jednal v negativním právním omylu, který v konečném důsledku vylučuje jeho zavinění. V této souvislosti také dodal, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí odůvodnily nepřesvědčivě a v rozporu s logikou a navíc se ani nevypořádaly s jeho obhajobou. Tím také porušily jeho právo na spravedlivý proces.

      5. Obviněný s poukazem na § 19 odst. 1 tr. zákoníku zdůraznil, že neměl ponětí o tom, že lék Stilnox obsahuje účinnou látku Zolpidem, která je legislativou vedena jako psychotropní látka. Podle jeho obhajoby je nutné podotknout i to, že obviněný je osoba ve věku 21 let se základním vzděláním, a že by musel vynaložit enormní úsilí, aby zjistil, že poskytnutím tohoto léku se dopouští protiprávního jednání. Proto mu nelze přičítat k tíži, že nebyl seznámen s tím, že Stilnox obsahuje látku evidovanou v příloze č. 7 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Laická veřejnost není s těmito seznamy a přílohami seznámena.
        6. Za nelogické označil dovolatel závěry odvolacího soudu, ve kterých uvedl, že pakliže je obviněný obeznámen s tím, že „užívání léku Stilnox má příznivé účinky na kocovinu, je všeobecně známo, že takové účinky mají i některé drogy, které jsou považovány za psychotropní látky“. Obv. K. deklaroval, že jako mladý sportovec v průběhu svého života s žádnými drogami nepřišel do styku, a proto jejich účinky na lidský organismus nezná. K citovanému výroku dodal, že málokterého člověka by napadlo, např. pervitin lze svým složením přirovnat k léku na spaní. A dodal, že drtivá většina běžných občanů nemá nejmenší tušení o tom, že by se nabídnutím léku na spaní dopustila trestného činu.
          7. Obviněný se pohybuje v kruzích vrcholové cyklistiky, kde je Stilnox běžně předepisován závodníkům při problémech s nespavostí. Proto zmínka o tom, že lék se řadí mezi hypnotika, v něm nevyvolalo zdání toho, že se jedná o drogu. Samozřejmě, že v příbalovém letáku je zmíněno, že „tento lék nemá být předáván dál“, a že „užívání léku spolu s alkoholem se nedoporučuje“. Ale takové poznámky jsou uvedeny téměř u každého léku na předpis. Je tedy zásadní otázkou, zda se mohl či nemohl svého právního omylu vyvarovat a zda popsaný skutek je či není z hmotněprávního hlediska trestným činem.

          8. Dle obhajoby obviněnému nelze přičítat k tíži, že nemá ponětí o existenci zákona o návykových látkách a že nakládání s látkou Zolpidem je tímto zákonem regulováno. Ani při zvýšené opatrnosti (např. po přečtení příbalového letáku) obviněný totiž nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání bez zřejmých obtíží, neboť Zolpidem je látka neznámá. Z tohoto důvodu ho jednoduše nenapadlo, že lék na spaní může mít obdobný charakter jako droga v obecném slova smyslu. Obviněný má tedy za to, že jednal nezaviněně (to ani nedbalostí nevědomou), a to v negativním právním omylu, a proto svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku předmětného trestného činu. Mimo to žádnému z účastníků večírku nebyla způsobena zdravotní újma. Obhajoba také odkázala na závěr v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 112/2011 ze dne 16. 2. 2011, aby na jeho podkladě shrnula, že jednání obviněného v žádném případě nemohlo dosáhnout potřebné míry společenské škodlivosti, aby mohlo být kvalifikováno jako trestný čin.
            9. S ohledem na shora uvedené obviněný v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. navrhnul, aby Nejvyšší soud postupoval ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, č. j. 2 To 45/2018-234 ze dne 11. 4. 2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci, č. j. 4 T 189/2017-213 ze dne 15. 1. 2018 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
              10. K tomuto dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém stanovisku č. j. 1 NZO 809/2018-11 ze dne 6. 9. 2018, k uvedeným námitkám předeslal, že uplatněným dovolacím důvodům odpovídají, ale neztotožnil se s nimi.

              11. V prvé řadě vyjádřil nesouhlas se závěrem obviněného, že jednal za okolností právního omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku. Třebaže soud I. stupně ve svém odůvodnění na toto ustanovení neodkázal, je z něj patrné, že okolnosti zakládající právní omyl v dané věci neshledal. Státní zástupce rekapituloval skutková zjištění, z nichž vyplývá, že obviněný si byl dobře vědom toho, že jeho jednání není legální. Hypnotikum Stilnox předával skrytě a během popíjení alkoholu. Je také zjevné, že jej předal dalším osobám nikoli pro terapeutické účinky, ale pro účinky psychoaktivní, o nichž prokazatelně věděl, neboť o nich v okruhu svých známých diskutoval. Obviněný se navíc pohyboval ve sportovním prostředí, kde lze oprávněně očekávat vyšší míru informovanosti o aplikaci jakýchkoli léčiv, ať již z důvodů dopingových, nebo pouze z opatrnosti před vlivem léčiv na sportovní výkon. Vědomost obviněného o protiprávnosti jeho počínání tak byla bez zřejmých pochybností prokázána, a proto je i nadbytečné se zabývat tím, zda by se jednalo o omyl, kterého se mohl vyvarovat, či nikoli.
                12. Mimo to státní zástupce dodal, že ani případný omyl o trestnosti jednání obviněného neomlouvá, neboť tzv. právní omyl ve smyslu § 19 tr. zákoníku nepředstavuje negaci zásady ignorantia legis non excusat ve vztahu k vlastní trestní normě, ale pouze ke znaku protiprávnosti. Obviněného tak nemůže vyvinit poukaz na to, že z příbalového letáku údajně nemohl vědět, že lék obsahuje Zolpidem, jehož neoprávněné šíření je regulováno ve smyslu § 283 tr. zákoníku. Podstatné je, že obviněný věděl, že si počíná nedovoleně, a proto nejednal v právním omylu.

                13. Státní zástupce vyjádřil nesouhlas i s názorem, že jednání dovolatele nebylo společensky škodlivé, dovolávaje se aplikace principu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Je nesporné, že obviněný skutečně není typickým drogovým dealerem, avšak tato okolnost pro závěr o absenci společenské škodlivosti nepostačuje. Z hlediska kritérií pro určení škodlivosti činu státní zástupce zmínil, že obviněný si takto počínal vůči čtyřem osobám, a to za okolností, které v podstatě bezprostředně ohrožovaly jejich zdraví.

                14. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto navrhnul, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.

                III. Přípustnost dovolání

                15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

                16. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
                  17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).

                  IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

                  18. Obv. J. K. ve svém dovolání odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v rámci svého podání v podstatě zopakoval svoji obhajobu, ve které se s odkazem na § 19 tr. zákoníku snažil prokázat, že dne 15. 10. 2016 jednal v negativním právním omylu. Konkrétně pak tvrdí, že nevěděl a nemohl vědět, že lék na nespavost Stilnox obsahuje látku Zolpidem, která je zařazena do seznamu psychotropních látek v příloze č. 7 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.

                  19. Nejvyšší soud nejprve odkazuje na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, který jasně stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Princip ultima ratio tak vyjadřuje nejen skutečnost, že trestněprávní řešení je krajním prostředkem ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (občanskoprávní, správněprávní, obchodněprávní), ale nepochybně má i interpretační význam, ze kterého plyne, že trestnými činy mohou být pouze nejzávažnější případy protispolečenských jednání. Proto tam, kde postačí k regulaci prostředky civilního nebo správního práva (v širším slova smyslu), jsou trestněprávní prostředky nadbytečné, ale i nepřípustné. Na těchto principech staví judikatura Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozhodnutí ve věci Kokkinakis v. Řecko – 14307/88, nebo Cantoni v. Francie – 17862/91), i judikatura Ústavního soudu. V ní Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že trestní právo má z podstaty principu ultima ratio místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (např. ÚS 40/2005-n). Z tohoto principu pak je odvozena další důležitá zásada, a sice že trestněprávní vina obviněného je soudem autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o kterém pachatel v době, kdy se ho dopouštěl, mohl důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné, a to s ohledem na obsah účinného tr. zákoníku.
                    20. S tím pak souvisí i otázka společenské škodlivosti posuzovaného skutku, která je určována:
                      · povahou a závažností trestného činu a
                      · intenzitou jednání obviněného.
                    Povaha a závažnost trestného činu podle § 39 odst. 2 tr. zákoníku je odvozena od chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobem provedení činu i jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Závažnost spáchaného trestného činu pak odráží druh uloženého trestu a jeho výměra. Společenská škodlivost je však souběžně určována i intenzitou jednání obviněného, zejm. v naplnění jednotlivých složek povahy a závažnosti činu.

                    21. Hledisko společenské škodlivosti činu má pro chráněné právní hodnoty povahu významného interpretačního a aplikačního principu, který pomáhá vyložit zákonnou skutkovou podstatu a její jednotlivé znaky podle jejich smyslu a trestněprávní normu v souladu s jejím účelem. Jedná se tedy o tzv. materiální korektiv, který významně napomáhá eliminovat zejména bagatelní delikty, které nemají být trestné, ačkoliv formální znaky trestného činu splňují. Proto také Nejvyšší soud ve svých dřívějších rozhodnutích jasně deklaroval (např. v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 112/2011 na které dovolatel poukázal), že ne každé neoprávněné nakládání s omamnou či psychotropní látkou je nezbytné posoudit jako přečin. I v tomto judikátu Nejvyšší soud zdůraznil, že „vždy je nutné vyhodnotit konkrétní okolnosti případu z hlediska povahy a závažnosti trestného činu ve smyslu kritérií § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jeho společenskou škodlivost se zřetelem na zásadu subsidiarity trestní represe, jak je vyjádřena v ust. § 12 odst. 2 tr. zákoníku“. Platný tr. zákoník však společenskou škodlivost vč. jejích stupňů záměrně nedefinuje a ponechává řešení potřebné míry společenské škodlivosti (a to i z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti) na soudu, který konkrétní okolnosti případu posuzuje.
                    22. Dovolatel J. K. napadl rozhodnutí soudů I. a II. stupně, neboť má za to, že skutek, který je mu kladen za vinu, nelze relevantně posoudit jako přečin, a to z důvodu absence subjektivní stránky, stejně jako z hlediska společenské škodlivosti jeho jednání. Ve svém dovolání demonstroval své přesvědčení, že
                      - nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání bez zřejmých obtíží, v důsledku čehož jednal v negativním právním omylu, a také že
                      - svým činem nikoho na zdraví či životu neohrozil, neboť Zolpidem není nebezpečná látka, a to ani v kombinaci s alkoholem.

                    23. Z provedených důkazů na jedné straně vyplynulo, že obviněný v inkriminovaný večer distribuoval čtyřem svým kamarádům po jedné tabletě léku na spaní Stilnox, a to během večírku, kde se popíjelo. Konkrétně V. K. uvedla, že „v A. se o něčem bavili a K. najednou vytáhl plato a vyloupl z toho jeden prášek a říkal něco v tom smyslu, že se po tom budu lépe bavit“ a dodala, že o údajných účincích na kocovinu se nebavili (č. l. 128-129, 210/2). Také svědek D. D. řekl, že „požadoval po H. žvýkací tabák a on řekl, že tabák nemá a vytáhl ten lék“ (č. l. 119, 211). Soudy nižších stupňů tedy správně uzavřely, že obviněný lék v průběhu večírku rozdával za účelem navození lepší nálady. (Výpovědní verze obviněného o tom, že to dělal z důvodů minimalizace důsledků konzumace alkoholu, je zjevná pozdní fabulace, kterou nelze akceptovat.) Na straně druhé však z důkazů plyne také to, že obviněný si zjevně nebyl vědom toho, že lék obsahuje psychotropní látku Zolpidem, která je uvedena v příloze k zákonu č. 273/2013 Sb. a zařazena do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách (stejně jako je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 7 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.). Nebyl si tedy subjektivně vědom toho, že nabízí a distribuuje látku, která podléhá zpřísněné regulaci, v důsledku čehož páchá trestný čin.
                      24. Soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy v neprospěch obv. K., neboť dovodily naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, vč. obviněným rozporované subjektivní stránky. Zatímco dovolatel v rámci své obhajoby zdůrazňuje, že bez úmyslu se nemohl dopustit předmětného přečinu, tak soudy nižších stupňů (stejně jako státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného) akcentovaly, že obviněný měl minimálně povědomí o tom, že se dopouští trestného činu. Je totiž všeobecně známo, že jakýkoli lék, a tedy i Stilnox, se nesmí kombinovat s alkoholem, a tedy nabídka a podávání tohoto léku během večírku byla spojena s úmyslem navození psychoaktivních účinků, tedy pro zintenzivnění nálady při oslavě.

                      25. Nejvyšší soud při posuzování subjektivní stránky dal však za pravdu dovolateli a jeho argumentu, že Zolpidem není všeobecně známá psychotropní látka, a tedy distribuce léku s jejím obsahem, nebyla úmyslná. Ani po přečtení příbalového letáku by obviněný nezískal přímou informaci o tom, že Zolpidem je zařazen mezi psychotropní látky. Absence úmyslu je však zcela zásadní, vzhledem k zásadě, že trestněprávní vina obviněného je soudem konstatována jen ohledně jednání, o kterém pachatel ve chvíli, kdy se ho dopouštěl, předpokládal nebo mohl předpokládat, že jde o jednání trestné. Proto nabídka Stilnoxu a jeho následné podání čtyřem osobám, byť se jedná o krajně nezodpovědné jednání, nemá trestněprávní důsledky.
                        26. Druhý důvod revize pak spočívá v posouzení celkové společenské škodlivosti posuzovaného jednání. Z důkazů vyplynulo, že obv. K. není klasický drogový dealer. Nebylo ani prokázáno, že by distribuoval jakoukoli obecně známou návykovou látku (např. extázi či jinou „taneční“ drogu). Při oslavě dne 15. 10. 2016 také nenabízel svým přátelům nebezpečnou či život ohrožující látku, a ani množství Zolpidemu obsažené v jedné tabletě Stilnoxu neohrozilo jejich zdraví. Mimo to nebylo ani prokázáno, že by se takového jednání dopouštěl opakovaně.
                          27. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopouští ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti před nekontrolovatelným šířením a nakládáním s těmito látkami, neboť u nich vzniká nebezpečí chorobného návyku či riziko psychických změn pro toho, kdo je opakovaně a bez odborného dohledu požívá.
                            28. V projednávaném případě je klíčové, že obv. J. K. se nepodílel vědomě na nekontrolovatelném šíření psychotropní látky, a také z hlediska společenské škodlivosti se jedná o bagatelní delikt, neboť míra škodlivosti jeho jednání je z hmotněprávního hlediska zanedbatelná. Z těchto důvodů Nejvyšší soud svůj přezkum uzavřel, že v daném případě k naplnění skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku nedošlo, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

                            V. Závěr

                            29. Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání obv. J. K. je oprávněné. Proto na základě jeho dovolání, v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 2 To 45/2018, a to v celém rozsahu. Následně v souladu s § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc obv. J. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování jeho právního názoru. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


                            Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).


                            V Brně dne 18. 12. 2018


                            JUDr. Stanislav Rizman
                            předseda senátu