Rozhodnutí NS

20 Cdo 1482/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/14/2019
Spisová značka:20 Cdo 1482/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1482.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 243c o. s. ř.
§ 241a odst. 1,2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1482/2019-264


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody v exekuční věci oprávněného D. K., narozeného dne XY, v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Hanou Továrkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Tř. Kpt. Jaroše č. 1844/28, proti povinným 1) KRÁM s. r. o., se sídlem v Praze 10, Moskevská č. 860/80, identifikační číslo osoby 27586103, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze, Vítkova č. 247/7, 2) M. F., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomašem Nikšem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1040/5, pro 760 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2154/2016, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017, č. j. 62 Co 293/2017-136, t a k t o :

      I. Dovolání povinné 1) se odmítá.

      II. Dovolání povinného 2) se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017, č. j. 62 Co 293/2017-136, kterým změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. března 2017, č. j. 49 EXE 2154/2016-76, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22. června 2017, č. j. 49 EXE 2154/2016-105, tak, že se návrhy povinných na zastavení exekuce zamítají, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňují obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když v dovoláních jsou uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).

Povinná 1) v úvodu svého dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť hmotněprávní otázka – zda oprávněný má navymáhané plnění nárok či nikoliv – má být dovolacím soudem posouzena jinak, avšak dále toliko polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a s hodnocením jim provedených důkazů. Podstata jejích námitek tedy nezávisí na vyřešení otázky hmotného (nebo procesního) práva.

Obdobně povinný 2) ve svém dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud se při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak dále stejně jako povinná 1) rozporuje skutkového závěry odvolacího soudu a nesouhlasí s hodnocením jim provedených důkazů. Podstata jeho námitek tedy opětovně nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva.

Pro výše uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání povinné 1) a povinného 2) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolatel 2) navrhuje odklad vykonatelnosti (respektive odklad právní moci) dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného 2) na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 5. 2019


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu